034_BuffEpicTrailTrochu ve stínu volby nového šéfa IAAF proběhlo 19.8.2015 na kongresu v Pekingu i hlasování o přijetí trailrunningu mezi oficiální atletické sporty začleněné do IAAF.

Partnerem IAAF pro tento sport je jen nedávno vzniklá asociace ITRA. Hlavní otázka tak nyní je – kdo na trailu vydělá víc, ITRA nebo IAAF ?

Nechci nikomu vnucovat svůj názor a vcelku rád bych se ve svém úsudku mýlil, přesto bych rád sdělil, co si o této věci myslím.International-Association-of-Athletics-Federations-IAAF-logo

První zcela konkrétní náznaky toho, že se „velká atletika“ začíná o trailové běhání zajímat se daly zaznamenat již letos na jaře. Francouzská atletická federace přišla s nápadem, že bude zastřešovat i tento způsob běhání a za svou „podporu“ bude od všech organizátorů trailových závodů ve Francii vybírat určitý ITRAlogopoplatek za každého přihlášeného závodníka. Nejen proti tomuto „desátku“ ale i proti předpokládanému vměšování se a ovlivňování trailrunningu (tedy běhu se kterým oficiální atletika nemá žádné zkušenosti) se otevřeně postavila řada běžců i organizátorů, která vyústila i v bojkot některých vůči Mistrovství světa v trailu IAU v Annecy. Možná nejznámější osobou tohoto odporu a zároveň špičkovým francouzským závodníkem je Francois d’Haene, kterého ale podporovali i někteří další špičkoví zahraniční běžci a běžkyně jako například Anna Frost.

Kdo mě zná, jistě mu neunikla má tu méně tu více evidentní averze k UTMB, respektive ne snad k Chamonix, ne snad k trati, ne k závodníkům, kteří to běhají, ale k pořadatelům v čele s manželi Poletti, kteří z té akce udělali dokonalou ukázku komerce. Že se jedná opravdu v první řadě o peníze, je myslím jasné i z událostí poslední doby, kdy z UTMB začaly přicházet na pořadatele všemožných ultra trailových závodů „výhružné“ dopisy, že je vyloučeno bez úhrady licence pro UTMB (tedy konkrétně paní Catherine Poletti na kterou je registrace provedena) užívat jakoukoli podobu slovního spojení ultra trail i v jiných fonetických podobách, protože se jedná o registrovanou známku. Samozřejmě, otázkou je logika příslušného patentového úřadu, když registruje takto obecné slovní spojení, to ale nic nemění na tom, že paní Poletti si je zaregistrovala a nyní na vlně světového boomu o tyto běhy se to snaží zpeněžit.

Věřím, že pořadatelů závodů, kteří budou do kasy familie Poletti platit za tu „čest“ moci udělovat jakési kvalifikační body pro UTMB, také časem začne ubývat s tím, že si i závodníci budou uvědomovat existenci řady jiných a mnohdy i krásnějších nebo těžších závodů než je UTMB, UTMB přestane pro mnohé fungovat jako jakési „synonymum“ pro ultratrail a převis zájmu o tento závod začne klesat.

Proto jsem byl již od počátku vůči nově založené asociaci ITRA skeptický. Jak je vidět, nyní se obě strany (IAAF a ITRA) spojily s vidinou ještě lepšího profitu z trailu a ultratrailu.

Kam tento sport dovedou, jaký dopad to bude mít na stávající závody a organizátory, to nechci odhadovat. Bude to pro mě buď příjemné překvapení, nebo potvrzení mých obav. Vždyť doposud (snad kromě crossu) vše mimo dráhu a v terénu bylo zcela na okraji zájmu všech funkcionářů IAAF i většiny národních federací a asociací patřících pod ní včetně Českého atletického svazu.

IAU-logo-jpegKaždopádně bude velmi zajímavé sledovat, jak se se situací vypořádá i samotná IAAF. Má totiž ve své struktuře již dvě organizace, které minimálně v části své kompetence mají běháWMRAlogoní na trailu a v horách. Je jimi IAU se svým mistrovstvím v ultratrailu a WMRA s mistrovstvími v horském maratonu (long distance). A právě příklad WMRA a to, kam se pod jejím vedením v čele s jejím prezidentem Bruno Gozzelinem dostaly klasické běhy do vrchu, přidává obav z nového spojení.


Nezbývá než závěrem konstatovat, … jsem rád, že skyrunning má své vlastní vedení, jsem rád, že v ISF nevidím podobné tendence jako jsou patrné u ITRA a v neposlední řadě jsem rád, že ve sportu jakým je skyrunning, jehož oficiální počátky sahají do roku 1992, vidím budoucnost čistšího a nabubřelé byrokracie prostého běhání v horách.

Doufám, že s trailrunningem nebude pod vedením ITRA a IAAF vláčeno podobně jako s Rory Bosio po jejím rekordu na UTMB v roce 2013. Doufám, že podobně jako paní Poletti tenkrát vztekle argumentovala, že to je její závod a může si dělat co chce, nesklouzne to do formulace „trailrunning je můj sport a mohu si s ním dělat co chci“.