Po CANAZEI pátí na European Skyrunning Championships 2013

Teprve v počátku tohoto roku vznikla myšlenka založit Czech Skyrunning Association a začít zde něco kolem tohoto sportu aktivně dělat. Kromě jiných věcí jako je jistá forma osvěty, propagace skyrunningu a získávání aktivních účastníků závodů, jsme si dali jako jeden z cílů postavit pro letošní Mistrovství Evropy reprezentační tým a poprvé se jako tým tohoto mistrovství zúčastnit. Podařilo se navázat partnerství s INOV-8 Česká republika a tak naši závodníci jeli na mistrovství jako správná reprezentace v jednotném repre oblečení.

Jako začátky mnohého, i toto nebylo bez problému. Řada dobrých běžců měla buď jiný program, nebo se jim prostě do této akce, které možná moc nevěřili, nechtělo.

Zrodila se tak nominace reprezentačního týmu, která následně stejně zaznamenala řadu změn, když Radek Groh si smolně zlomil nohu, Alena Peterková musela účast odřeknout pro problémy s kolenem a Robert Krupička, který by byl velkou posilou týmu, změnil plány a zvolil jiný závod místo účasti na mistrovství.

Nakonec jsme se tedy ve středu 17.7.2013 sešli v pensionu Albergo Canazei v následující sestavě reprezentačního týmu:

Michaela Mertová

Iva Milesová

Ondřej Fejfar

Jan Havlíček

Jan Zemaník

Ubytování bylo za relativně slušné peníze a v dobré kvalitě, prostě pro začátek nám nic nechybělo.

Čtvrtek byl pak ve znamení nasávání atmosféry již blížícího se startu mistrovství, vyzvednutí čísel.

Počasí bylo standardně krásné, jen v poměrně pravidelnou odpolední hodinu přišel déšť. Nakonec ale zase tolik nevadil, spíše spláchl prach, než by nějak zvlášť poznamenal tratě.

V pátek si pak kluci a Iva museli do 9:30 hodit ke startu věci, které chtěli vyvézt helikoptérou na vršek do cíle VK. Start byl proveden po vlnách s odstupy, když první odstartovali již v 10:00. Elita muži startovali v 11:30 a elita ženy samostatně s odstupem za nimi.

Já s Ankou, Míša a přítelkyně Ondry Vendula jsme vyjeli lanovkou z Delba Alba na Ciampac, odkud to bylo na sedlo, odkud jsme chtěli sledovat závod zhruba 350 výškových metrů. Říkali jsme si, že nemá cenu jít až pod vrchol Crepa Neigra do cíle, ale raději být trochu níž, abychom mohli našim ještě zafandit a povzbudit je do posledního úseku.

A dobře jsme udělali, protože zde se následně děly věci. Jako předkrm se kolem nás do kopce šplhaly zástupy těch, kdo startovali ve vlnách před elitou. Rozdíly byly ohromné. Někdo skutečně závodil na doraz, jiný v sedle již mlel opravdu z posledního.

A pak již odstartovala elita a národní týmy mužů. Podle slov kluků to po startu bylo docela divoké a vzhledem k úzké cestě v dalších pasážích závodu si mnoho závodníků snažilo udělat pozici a jít dopředu za každou cenu. V šavlovačce, kdy většina závodníků šla s holemi, na to doplatil bohužel Honza Zemaník, který schytal úder přímo do kolena. Byla to smůla, protože nemohl dál pokračovat v závodě a premiéra se mu tak stala spíš nepříjemným zážitkem. Ale to jsme my nahoře zatím nevěděli a čekali, až se objeví ve svahu pod námi čelo závodu. Před časem jsem zde dával video z tohoto závodu z roku 2012. To video působilo respekt a v některých pasážích si člověk říkal, jak to jde vůbec vyjít. Věřte, že skutečnost je ještě děsnější. Ta část, kde jsme v sedle čekali na závodníky byla z těch relativně mírnějších. Přesto jsem při hledání místa na focení a fandění měl problém najít takové, abych měl jistotu, že se zde bezpečně udržím a nebudu klouzat po svahu dolů.

Ale to se již dole na svahu objevuje čelo mužského závodu. Je to trojice a na tu dálku nebo spíše hloubku hned není jasné, kdo v ní je. Když se špička přiblíží, vidím, že vede stávající světový rekordman Ital Urban Zemmer a Kilian skupinku uzavírá na třetím místě. Běžce na druhém místě nepoznávám, až podle výsledků zjišťuji, že to je Phillip Goetsch nováček na VK.

Tato skupinka se vytvořila již v průběhu závodu, když na poslední chvíli přihlášený Saul Antonio Padua Rodriguez, který porazil Kiliana na VK v Chamonix hrubě přepálil začátek ve snaze dát najevo, že o vítězi nebude pochyb. Tento manévr byl akcí hop a nebo trop. Nakonec Saul tempo neudržel a doběhl celkově až čtrnáctý.

Na sedle je spousta lidí, kteří bouřlivě podporují každého běžce a toto se ještě znásobí, když je na dohled tato silná trojka s borci jakými jsou Urban a Kilian.

Na videu výše můžete vidět, co na tomto místě Kilian se svými soupeři provedl. Jak je známo, Kilian nenechává nic náhodě, na závody se důkladně připravuje, snaží se detailně poznat trať a volit taktiku. Zde se to projevilo v plné míře. Dá se říci, že Kilian využil snad poslední místo, kde mohl jít dopředu. Přímo v sedle, kde se terén na snad dva, tři metry mírně srovnal neuvěřitelně zrychlil a vnitřkem zatáčky po trávě oběhl vedoucí dvojici. Nezůstalo však jen u oběhnutí, ale on sprintoval dál a během neskutečně krátkého okamžiku si vybudoval bezpečný náskok, který držel a zvětšoval. Takto zblízka a na vlastní oči to byl ohromný zážitek. Celá ta akce působila dojmem, jako by se skoro ti zbývající dva na chvíli zastavili, jaký byl momentální rozdíl v rychlosti. Ti dva prostě v ten okamžik neměli šanci zareagovat. Nakonec i Urban se odpoutal od Phillipa a zajistil si druhé místo. O tom, jak skvělý to byl závod vypovídá i to, že celá vedoucí trojice byla rychlejší než byla hodnota stávajícího světového rekordu. Novým světovým rekordmanem se tak stal Kilian Jornet časem 32:43. Na čtvrtém místě doběhl vítěz z minulého ročníku Kuhar Nejc ze Slovinska následovaný kamarádem a partnerem Kiliana na některých speciálních akcích Matheo Jaquemoud.

Ani naši zbývající dva muži po odstoupení Honzy Zemaníka se neztratili. Honza Havlíček, který se rozhodl závod absolvovat bez holí a kde jsem si myslel, že to pro něj bude obrovský handicap, velmi příjemně překvapil a s ohromnou bojovností dokázal vybojovat 22. místo časem 37:56. Ondra Fejfar, pro kterého to byla premiéra v závodě skyrunningu ze sebe rovněž vydal vše a dokončil rovněž na bodovaném místě v celkovém 34. pořadí časem 39:22.

1. JORNET KILIAN (ESP) SALOMON SANTIVERI – 32’43”
2. ZEMMER URBAN (ITA) – LA SPORTIVA – 32Ì50”
3. GOETSCH PHILIP (ITA) – BOGN DA NIA – 32’54”

4. KUHAR NEJC (SLO) – LA SPORTIVA – 34’25”

5. JAQUEMOUD MATHEO (FRA) – CRAZY IDEA – 35’04”

Kompletní výsledky VK muži: http://www.sportrentino.it/public/allegati/117/vertical_km_ordine_d_arrivo_maschile.pdf

A pak jsme se již mohli těšit na závěr závodu žen. Nejprve se dole objevila první žena a za ní nikdo. Podle zeleného dresu, který nosí běžci italského týmu Forestale se i na tu dálku dalo spolehlivě odhadnout, že to nebude nikdo jiný než Antonella Confortola.

Tato specialistka na VK má díky své dlouholeté kariéře reprezentantky Itálie v běhu na lyžích zcela specifický styl. Většina závodníků při výstupech především v těch nejprudších pasážích volí styl práce s holemi soupaž. Prostě se do holí zavěšují a vytahují se na nich a pomáhají nohám. Ona jako snad jediná po většinu tratě jde s holemi na střídačku, tedy jako na lyžích. Absolutně strojovým tempem si od počátku závodu vypracovávala stále větší náskok a šla si tak trochu svůj vlastní závod, když jí nikdo další nemohl konkurovat.

Jedna z nejlepších současných Sky běžkyň Emelie Forsberg je výrazně lepší v sebězích, přesto se objevila s mírným náskokem na další dvojici na druhém místě. Na naší pozici v sedle vznikla zajímavá situace. I přesto, že Emelie tento závod loni absolvovala, neuvědomila si, že nafukovací reklamní brána La Sportiva v sedle není cílovou bránou, ale ten že je ještě pár set metrů výš. Do sedla tedy zafinišovala a chystala se končit, když jí pořadatelé ukázali, že má ještě pokračovat. Podle jejích slov po závodě to pro ni bylo velké rozčarování, že to trápení do konce ještě nekončí :)

Ale v tu chvíli se snažíme poznat, kdo jsou ty další dvě. V první chvíli tomu nemohu uvěřit, ale pak si musím přiznat, že i sny se někdy mohou plnit. Na třetím místě šlape nahoru Iva Milesová následována těsně Italkou Silvií Serafini. Kromě focení povzbuzuji, co mohu, registruji, že Iva vypadá lépe než Silvie a ještě to za Ivou volám. Nakonec se Silvie v cílovém kopci ještě pokusila o poslední atak, ale Iva ho svou obrovskou bojovností odrazila. Když pak Silvie viděla, že to nevychází a naopak se Iva mírně vzdaluje, rezignovala na boj o třetí místo a Iva na ni nakonec v cíli naběhne 9 sekund, když v závěru ještě stahuje Emelii, kterou jasně poznamenala mýlka o místě cíle.

1. CONFORTOLA ANTONELLA  (ITA) –  G.S. FORESTALE – 41’02” 
2. FORSBERG EMELIE (SWE) – SALOMON – 43’01” 
3. MILESOVA IVA (CZE) CZECH REPUBLIC –  43’09” 
4. SERAFINI SILVIA (ITA)- SALOMON AGISKO – 43’18” 
5. ROSSI FRANCESCA (ITA) – 43’44”

Je to neuvěřitelné, ale je to tak. První oficiální český skyrunning team při své premiérové účasti a na první závodu série mistrovství získává zásluhou Ivy Milesové bronzovou medaili a doslova a příjemně šokuje lidi z vedení ISF, kteří založení naší asociace fandili. Ta radost je vzájemná a je vidět. Odpoledne si všichni užíváme vyhlášení výsledků a je moc pěkný pocit vidět naši běžkyni na bedně spolu s takovými skyrunning esy jako je Antonella nebo Emily.

Kompletní výsledky VK ženy: http://www.sportrentino.it/public/allegati/117/vertical_km_ordine_d_arrivo_femminile.pdf

Sobota pak u kluků patří odpočinku a regeneraci před nedělním závodem. Iva dopoledne odjíždí na další závod v Itálii. My s Ankou se odpoledne zúčastníme výročního zasedání ISF, kde je naše Czech Skyrunning Association oficiálně potvrzena jako plnoprávný člen ISF. Myslím, že i výkon Ivy a kluků na VK z předchozího dne byl pěkným potvrzením toho, že to myslíme s tímto sportem vážně. 

Na neděli sjednáváme s panem domácím v našem pensionu brzkou snídani již na šestou hodinu. Závodníci by měli být na Piazza Marconi, kde je start již v 8:00 a ostrý start je pak v 8:30. Anka s Leilou (dcera) jdou s našimi závodníky na start a pak se podívat na trať. Já s Vendulou hned po snídani jedeme autem na Passo Pordoi a dále lanovkou na Sass Pordoi do výšky 2950m a sbíháme do sedla k Rif. Forcella Pordoi o 100 výškových metrů níže, abychom zde pofandili běžcům, viděli čelo závodu, udělali pár fotek a dali Ondrovi a Míše gel. Předpověď počasí je dobrá, má být nejteplejší den, tak beru jen INOV-8 kraťasy, triko a lehkou repre bundu, boty naboso. Jak na potvoru všude svítí slunce, jen na Forcelle je stále za mraky. Jsme tu s poměrně velkým předstihem abychom chytli dobré místo s výhledem, ale to je navíc na sněhu, ze seběhu po sněhu mám mokro v botech, takže paráda. Taková zima závodníkům určitě není. Naštěstí je stále na co koukat, je zde spousta lidí, známých tváří, atmosféra velké události. Snažíme se v hloubce více než 600 metrů zahlédnout na cestě k Passo Pordoi první běžce, ale je to fakt neskutečná hloubka a i auta na sinici jsou zcela maličká. Pak se již dočkáme a svět začíná být veselejší. Na cestě je vidět pohyb a je rychlý. Není to žádná turistická chůze. Na to, kdo to bude, si zase musíme počkat. Ve svahu pod sutí, kde se cesta nahoru klikatí jako had se objevují dva běžci s náskokem. Je to jasné. Jeden je Kilian a druhý opět podle známého zeleného dresu Forestale jeho tréninkový partner a přítel nyní však soupeř Marco de Gasperi.

Kdybych to neviděl, nevěřil bych tomu, ale oni ten kopec na Rif. Forcella Pordoi opravdu celý běželi. Prakticky po celou trať bojovali o každou sekundu, nastupovali si a zase se spojovali do dvojice.

Snad největší náskok měl Kilian při výstupu na Piz Boe, kde byl vpředu o necelých deset sekund. Oba běžci patří k těm nejlepším v sebězích a tak závod sliboval velké okamžiky i vyvrcholení. Abychom se je pokusili chytit v cíli, říkali jsme si, že hned jak proběhne Míša, poběžíme pryč. Velmi příjemně jsme byli překvapeni, když se na deváté pozici v sedle objevil Ondra a na dvanácté Honza Havlíček. Ondra dokonce na Passo Pordoi byl pátý v kontaktu se čtvrtým v pořadí a podle jeho slov se do kopce cítil velmi dobře a ani nešel nijak nadoraz. Také Honza vypadá dobře a jsme zvědavi, jak se vypořádají především se seběhem.

Čekáme tedy ještě na Honzu Zemaníka a Míšu Mertovou. Honza asi jde v nějaké skupince, protože ho nezaznamenáme. Počítáme ženy a pořadí, abychom měli informaci pro Míšu, ale po dvacítce s tím přestávám, protože taková informace by ji beztak nepovzbudila. Pak ji již zahlédneme. To není Míša, jak ji znám. Je na ní vidět, že si skutečně vybrala na závod nejhorší den, který byl v tu chvíli k dispozici. Je na ní vidět, že nemá sílu, šťávu, že jí to prostě nejde. Běžím k východu ze sněhového tunelu, abych jí podal gel. Asi ne moc přesvědčivě se ji snažím povzbudit, že to je dobré a aby šla. Oba ale asi v tu chvíli víme, že to bude jeden z těch opravdu těžkých závodů, kdy chcete, ale nejde to a přesto víte, že musíte bojovat.

Takže vyrážíme s Vendulou na lanovku, snažíme se těch 100 výškových metrů co nejvíce běžet, abychom byli dole co nejdříve a chytli finiš. Dobíháme k lanovce, naštěstí se jedna zrovna plní a za chvíli odjíždí. Od lanovky dole pádíme k autu a serpentinami dolů do Canazei. Po cestě silnice jde kousek od trati a podle chování diváků usuzujeme, že čelo závodu je již na dohled. Snažím se zatáčky jet, co to dá, ale pak je všech našich nadějí konec. Dojíždíme autobus a není šance ho předjet. Takže na začátku Canazei vyhazuji Vendulu, ta běží k cíli a já po zaparkování běžím za ní. Městečko je plné lidí, beru to po silnici, co to dá. Dole je vedro a já mám na sobě pořád bundu z té zimy ze sedla. Ale nedá se zdržovat svlékáním, přesto chytám v cíli již jen čtvrtého muže. Prostě první tři byli podstatně rychlejší v tom seběhu než auto :)

Po urputném boji v seběhu do Canazei a strhujícím finiši vítězí docela překvapivě Kilian, protože Marco je v konci hodně dobrý, ale asi mu to přetahování s Kilianem po trati přeci jen vzalo moc sil.

Oba se dostávají pod starý rekord tratě a jen těsně nepřekonají hranici dvou hodin. Pro normálního člověka neuvěřitelné.

Zatím naši kluci ještě bojují na trati. Honza Havlíček zúročuje své zkušenosti z jiných Sky závodů a i přes dva nepříjemné pády a zranění kolena, kdy po cestě zpět do Česka skoro po vystoupení z auta nemůže chodit, dobíhá v silné konkurenci na výborném 19. místě. Ondra trochu doplácí na nezkušenost z tak tvrdých technických seběhů a krásnou pozici z vrcholu tratě postupně ztrácí. Přesto však dobíhá stále velmi dobře na celkovém 46. místě. Honza Zemaník nemá ještě koleno po zranění z VK v úplném pořádku a překvapivě ho omezuje především v kopcích nahoru a ne jak by se dalo čekat v sebězích. Bojuje a získává kromě celkového 95. místa určitě minimálně výbornou zkušenost do budoucích závodů a jistě také nádherný zážitek z jedné z nejtěžších SkyRace tratí.

1. JORNET KILIAN (ESP) SALOMON SANTIVERI – 2h00’11” 
2. DE GASPERI MARCO (ITA) GS FORESTALE – 2h00’14” 
3. PIVK TADEI (ITA) CRAZY IDEA – 2h04’10” 
4. ZINCA IONUT (ROU) VALETUDO SKYRUNNING – 2h07’26” 
5. SEVENNEC ALEXIS (FRA) CRAZY IDEA – 2h07’58” 

Kompletní výsledky SkyRace muži: http://www.sportrentino.it/public/allegati/117/dolomites2013_maschile.pdf

V ženské kategorii není pochyb o tom, kdo vyhraje. Do kopce si Emily běží, co potřebuje a ví, že z kopce nemá v současnosti konkurenci. Také úplně bez problému a nikým neohrožována dobíhá do cíle s deseti minutovým náskokem na druhou Italku Silvii Serafini. Zdá se, že je jasné, kdo je dnes v Skyrunningu král a královna. Je jisté, kdo vyhraje i celkové pořadí mistrovství.

Zatím čekám v cíli na Míšu Mertovou a je mi moc líto, že tento den byl tak moc „den blbec“. Dobíhají totiž holky a ženy, které Míša běžně bez větších problémů poráží. Ale nakonec se stejně ukáže, jaká je Míša bojovnice. Po naprosto nešťastném začátku se dokázala zvednout a v seběhu sebrat celou řadu závodnic před ní. I ona se stejně jako Honza Havlíček dvakrát v seběhu vyválela a potlučená doběhla do cíle na 17. místě, které našemu týmu přineslo po redukci na 15. bodované výborných a potřebných 44 bodů.

1. FORSBERG EMELIE (SWE) SALOMON 2h26’52” 
2. SERAFINI SILVIA (ITA) SALOMON AGISKO – 2h36’55” 
3. DOMINGUEZ NURIA (ESP) TEAM ESPANA – 2h37’41
4. MAIORA MAITE (ESP) TEAM ESPANA – 2h37’58 
5. WISNIEWSKA DOMINIKA (POL) – TEAM POLAND – 2h40’30” 

Kompletní výsledky SkyRace ženy: http://www.sportrentino.it/public/allegati/117/dolomites2013_femminile.pdf

Náš tým si tedy i po druhém závodu udržel výborné páté místo v průběžném pořadí týmů a věřím, že tým na Ultra zabojuje a tuto pozici udrží.

A takové je kompletní bodové hodnocení a pořadí po druhém závodě mistrovství: http://skyrunning.com/images/stories/ranking/2013_european_rank.pdf

1 ITALY 622
2 SPAIN 558
3 FRANCE 480
4 SWITZERLAND 380
5 CZECH REPUBLIC 216
6 SWEDEN 190
7 RUSSIA 168
8 SLOVENIA 158
9 ANDORRA 134
10 RUMANIA 114
11 GREECE 114
12 BULGARY 102
13 GREAT BRITAIN 100
14 NEDERLAND 96
15 POLAND 74
16 GERMANY 74
17 AUSTRIA 68
18 LUXMBOURG 40
19 NORWAY 4
20 UKRAINE 2
21 DENMARK 2
22 FINLAND 2
23 IRELAND 2

Sestava, která půjde bojovat o udržení tohoto pátého místa a bude startovat v noci z pátku na sobotu v 1:00 je následující:

Kristýna Hájková

Klára Rampírová

Anna Straková

Zbyněk Cypra

Jakub Řídel

Ondřej Skripnik

Jan Zemaník

Děkuji za laskavé umožnění použít některé krásné fotografie z trati závodu, které mi poskytl dvorní fotograf a mediální partner ISF Ian Corless (iancorless.com)