Comrades_2010-Sam_StrakaPtáme se Sama 8-)

Na stránkách teď nacházíte rozhovory s členy reprezentace a mě jen tak napadlo, zeptat se nějaké otázky i Sama, tvůrce velké části toho, co zde můžete najít. Stojí za vším kolem webových stránek, za vznikem asociace, neustále hledá výsledky, reportáže, zajímavé závody … je to spousta času a práce … A kromě toho všeho také miluje hory a běhání v nich. Tak se ho pojďme na něco zeptat.

  1. Proč právě skyrunning a založení asociace? Bydlíme v rovině, co ti dávají horské běhy a ultra?

No, to jsou hned dvě otázky. Vezmu je v opačném pořadí. Možná právě proto, že bydlíme v rovině, kde největší převýšení je zhruba 10 metrů, mi ty hory dávají opačný extrém. Hory jsem měl rád, co pamatuji, i když to s tou pamětí již není, co bývalo. První ultra vlastně ani nebyly horské, i když kopce tam nechyběly. Do Alp a nyní Pyrenejí jsem se na ultra dostal až později. A co mi dávají ? Jednoznačně, pominu li ty krásné zážitky z pobytu v horách, možnost běhat závody, závodit, i když moje „rychlost běhu“ začíná limitovat k rychlosti svižnější chůze. Ale samozřejmě ty zážitky, ten pocit, že člověk překonává něco, co si dříve ani nedokázal představit, že se na trati i mimo ni potká se spoustou fajn lidí, že se dostane zdárně do cíle a třeba někdy i v čase, který si vysnil nebo v průběhu závodu plánoval, to jsou odměny za bolavé tělo, slezlé nehty na nohách, pocity známých, že jste blázen …

O skyrunningu a asociaci jsem tuším již někde něco psal. Když jsem ještě tyto stránky zamýšlel jen jako takový blog, kde bych občas něco napsal o svých zážitcích, potřeboval jsem něco konzultovat právě o skyrunningu. Obrátil jsem se na vice-presidentku Lauri van Houten a z následné komunikace, která byla nadstandardně vstřícná a fajn, vyšel nápad začít něco se skyrunningem dělat i v Česku, kde již byla dobrá tradice závodníků a závodnic. Prostě tuto oblast běhání přiblížit mnohým dalším, kteří buď o tomto druhu běhů nevěděli, nebo se báli jít do něčeho nového, neznámého. A znáš mě, že se rád občas pouštím do nových věcí, že rád zkouším co nového dělat. A tohle byla svým způsobem taková výzva. Byla zde díra, kterou jsem si říkal, by bylo fajn zaplnit.

  1. Jaké jsou tvé začátky s ultra a pak ultratraily?

V porovnání s mnohými jsem vlastně začátečník. Sama si dobře pamatuješ, jak jsem ti psal ještě do Ameriky o svém prvním ultra na nultém ročníku Silvy. Pak následoval náš výlet na Comrades a do skutečných hor jsem se dostal na ultratrail poprvé v roce 2011 na MMT100M.

  1. Kterého úspěchu si ve své kariéře nejvíc ceníš?

To bys mě pobavila :lol: . Já přeci žádné úspěchy nikdy neměl a o kariéře není zrovna tak možné mluvit. To mé sportování (triatlon i běh) bylo vždy jen v poloze toho, koho to dost baví, ale nikdy to nikam nedotáhne. Ale kdybych otázku přeformuloval na výsledek, kterého si nejvíc cením, pak bych možná uvedl dva (pro každý z výše uvedených sportů jeden). V triatlonu si cením sedmého místa po zhruba tříkilometrovém stahování a bohužel neúspěšném finiši o pár sekund na „Super železňákovi“ na Zliči u Rozkoše, který pořádal v 80. letech Pepa Hauck. Bylo to 5km/250km/50km a po hrozné krizi někde kolem 30.km běhu jsem se vzpamatoval a dokončil vcelku v pohodě včetně opravdového závodění v závěru. V běhu si pak cením nejvíc výsledku na Comrades Marathon 2010, kde jsem s reservou doběhl pro Bill Rowans medaili, o které jsem předtím snil.

  1. Kdy ses naopak cítil nejhůř, popřípadě který byl tvůj nejhorší závod?

Možná proto, že jsem k závodům nikdy nepřistupoval s takovými ambicemi jako ty, byla to pro mě hlavně zábava, na bedny jsem pomýšlet nemohl a tak jsem nikdy dlouho neřešil, jak jsem dopadl. Asi nejhůře jsem se cítil opět při triatlonu na Zliči u Pepy Haucka, kde rok po tom Super triatlonu pořádal Ultra (plavalo se 10km, na kole 500km a běh 100km). Po plavání jsem byl druhý, ale na kole mi po zhruba 100km odešlo koleno a musel jsem to zabalit. Byl to mimořádně blbý pocit, protože nemám ve zvyku vzdávat a navíc jsem tam pak se závistí sledoval všechny kamarády, jak se tam krásně trápí na trati. To mi chybělo. :)

  1. V čem vidíš budoucnost skyrunningu?

Myslíš obecně ve světě, nebo v Česku ? Ve světě to vypadá docela jasně. Je vidět jasný nárůst zájmu o těžké horské běhy a nejen ultra. Lidé chtějí poznat více sama sebe, překonávat se a to jim tyto běhy dopřávají v plné míře. Je již mnoho běhů v současné době, které jsou dlouho před uzávěrkou přihlášek vyprodané, pořadatelé dělají loterie a na spousty zájemců se nedostane. Ale v Alpách a Pyrenejích je závodů hodně a ne všechny patří do té kategorie vyprodaných, tak je zde možnost pro kohokoli. Když třeba srovnám, co se děje ve standardních bězích do vrchu, které jsou pod IAAF … Tam se běhy do vrchu pod vlivem především presidenta Bruna Gozzeliniho dostávají do podoby trochu těžších krosů (hlavně na tratích nahoru/dolů) a zcela nesmyslně určují ženám kratší tratě než mužům, když je v jiných běžeckých disciplinách již jasné, že ženy běhají stejné tratě jako muži a často jim především na ultra vzdálenostech i mohou konkurovat. Rovněž snad z nedostatku zájmu o pořadatelství šampionátů se tyto konají v často neatraktivních místech, která s krásou hor nemají moc společného (Albánie, Turecko, Bulharsko). Na rozdíl od toho jde Skyrunning cestou sjednocených tratí pro muže i ženy, udržuje se nebo zvyšuje obtížnost tratí, valná většina závodů se koná v krásném horském prostředí. Je jasně vidět, že obliba Skyrunningu oproti klasickým běhům do vrchu roste. Výjimkou může být jen pár skutečně tradičních závodů do vrchu, které si udržují svůj organizační standard, vysokou účast běžců včetně těch elitních (např. Grossglockner a podobné). Myslím, že v současné době je hodně Sky Race a především v Itálii se koná v sezoně prakticky každý týden něco a někdy i více akcí. Vidím zde potenciál pro mnohem více delších a dlouhých Sky závodů. Obecně ve světě vzrůstá obliba ultra a počet lidí, kteří to běhají roste. Mnoho z nich, kteří třeba začnou ultra na rovině nebo silnici pak postupně dospěje k tomu, že přejde do hor. Prostě hory mají svůj vlastní půvab, který na silnici nenajdeš. 

A v Česku ? Jak jsem psal výše, běhalo zde nebo běhá dost fakt dobrých běžců, kteří měli nebo mají pěkné výsledky ve Sky závodech. Jsi to samozřejmě ty (Anka Straková), Robert Krupička, Iva Milesová, Míša Mertová, Honza Havlíček, Pavel Brýdl a další. Je tedy vidět, že i v zemi, kde nemáme hory nad 2000m mohou vyrůst skvělí horští běžci. Když vidím dnes výkony některých chlapů a ženských na ultratrailech v Česku, také si myslím, že by se venku v horách nemuseli ztratit. Pak vidím tu dnes již docela velkou masu lidí, kteří zatím třeba jen objíždějí ultratraily v Česku, nebo se občas někdo z nich vydá někam ven. Ti všichni si zaslouží, aby se jim pomohlo obrazně řečeno „nakopnout“ k tomu, aby se pustili zaběhaných zvyků a podívali se, co krásného se koná ve skutečných horách. Když to řeknu jednoduše, těm s ambicemi otevřít možnost se dostat ve skyrunningu na dobrou úroveň nebo snad i špici, těm s hlavní motivací v zážitcích pak otevřít oči a posunout je tam, kam se třeba doposud obávali vkročit.

A nakonec, i když v Česku nemáme hory přes 2000m, je i zde možné pořádat Sky závody. Po posledních konzultacích s ISF (Lauri van Houten a Marino Giacometti) nám není zavřena ani cesta k Sky Marathonu v Česku. Myslím, že v našich nejvyšších horách Krkonoších, Jeseníkách a Beskydech by se daly najít trasy, které by duchu Skyrunningu odpovídaly a založily tradici Sky závodů u nás.

  1. Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?

Nejoblíbenější trénink je pro mě momentálně to, když se mohu jen tak bez hodinek „poflakovat“ po našich lesích a když mě alespoň při vyběhnutí nic nebolí. Naopak poslední dobou moc nemusím silnici a už vůbec ne s hodinkami a měřením času. Zbytečně by mě to deprimovalo.  :-)

  1. Který ultra závod tě čeká a jsi na něj připravený?

Na letošek jsem v současnosti přihlášený na tři Ultra SkyMarathony. Prvním je Ronda dels Cims v Andoře (Původní trasa měla být 170km/13000m, jak to bude po změně tratě kvůli sněhu, nevím.). Druhým je Trans d’Havet, který si chci proběhnout společně resp. za naším repre týmem na Mistrovstí Evropy a třetím pak v září Cavalls del Vent v Pyrenejích, kde jsem měl štěstí v loterii a dostal číslo. K druhé části otázky … Už jsi někdy viděla, že bych byl na nějaký závod fakt dobře připravený ? To snad ani nejde se mnou dohromady …

  1. Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád do těžších extrémních závodů?

Už jsem se o tom zmiňoval, čím těžší a extrémnější, tím pomalejší tempo je akceptovatelné a nebudí tolik útrpných úsměvů na rtech všech kolem. Nebo bych to snad přirovnal k droze. Tam také časem musíš zvyšovat dávky, aby ti to dalo stejné uspokojení :-)

Ale bez legrace, když si vybírám závody, hledám na webu, pak se snažím vybírat tak, abych z toho měl radost před závodem (plánování), při závodě (krásné hory a prostředí) i po závodě (že jsem snad zase zkusil a dokázal něco, na co pozitivně vůbec nemám).

  1. Co předzávodní nervozita, týká se tě?

Dříve asi jo. Teď již to beru klidněji. To, že vícekrát před závodem a někdy i krátce po startu musím na záchod, je způsobeno asi spíše vyšším příjmem potravin, než jsem zvyklý.

  1. Máš předzávodní rituál?

Pokud tím nemyslíš to, že si pokusím zkontrolovat, jestli mám vše co na závod potřebuji, pak tím asi netrpím.

  1. Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?

Nejvíc asi na teplou sprchu a že shodím z nohou boty, které mám na sobě tolik hodin. Záleží, kdy se dostanu do cíle. Někdy jsem rád, že padnu do postele a jím, až se trochu vyspím. Většinou jím, co je k dispozici, protože po odpočinutí dostanu slušný hlad, ale preferuji normální slané jídlo. Jak víš, maso ne.

  1. Jaké boty používáš do těžkého terénu a proč?

HokaOneOneRapaNuiDoposud jsem používal Salomon S-LAB (mám dvě postupné verze). Nyní jsem získal HOKA ONE ONE Rapa Nui, ve kterých se cítím tak dobře, že je na 99% vezmu na Rondu. A proč ? No, bos chodím většinou po trávě a té je na těch horských tratích pomálu  :-) V podstatě mi u žádných bot nikdy nešlo o značku. Dobře víš, jak mi doma přetékají police běžeckými botami všech možných značek. Jednoduše, když jsou mi nějaké boty příjemné na noze, tak je používám a rád občas zkouším nové typy a značky. A když v nich vydržím i desítky hodin, tak o to lépe. Co bych ještě také rád vyzkoušel, protože jsem ještě tu možnost neměl, by byly nějaké slušné trailové modely od La Sportivy a INOV-8.

  1. Máš rád seběhy a těžký terén?

Těžký terén do kopce nebo na rovině mi nevadí. S těmi seběhy víš, jak to u mě je. Ty neumím a ani ty mě to nenaučíš. Když jsme spolu poprvé běželi z prudkého kopce, byla jsi přede mnou víc jak 50 metrů, než jsem já vůbec vymyslel, kudy poběžím. Takže je moc rád nemám. To co vyrvu do kopce, těch pár míst, co udělám, to v seběhu násobně ztratím.

  1. Co tě kromě běhání fascinuje, zajímá?

Od mala mám rád knihy a to mi zůstalo. Největší problém by mi dělalo odpovědět na otázku, kdo je můj nejoblíbenější autor, protože těch je hodně stejně jako oblíbených knih. To se nedá omezit na jednoho nebo dva … 

  1. Na co se nejvíc těšíš v roce 2013? Sportovně anebo i jinak?

Obojí má souvislost se sportem. Těším se moc na všechny závody, které mám přihlášené. A těším se, až mi řekneš, že jsi již OK a můžeš běhat bez jakéhokoli omezení zraněními a že poběžíš něco v horách.

  1. Jaké máš očekávání od ME ve skyrunningu? Jaká umístnění by tě potěšila?

První asi nebudeme, že ? Asi ani druzí, možná ani třetí. Ne, já to skutečně nedokáži odhadnout. Určitě tam budou moc dobré týmy. My tam však jedeme s plným týmem, kde máme i v některých disciplinách reservu. Já prostě budu rád za každé bodované místo, které bude především v chlapech, kde je velká konkurence, nesmírně cenné. A kdybychom se umístili v týmech v celkovém hodnocení někde kolem půlky, tak bych to považoval za velký úspěch. A i když by to na tu půlku nevyšlo, nebudu zklamaný. Myslím, že ti lidé, kteří jsou nominováni, ze sebe vydají vše a možná někdy i víc. Minimálně to pro nás pro všechny bude výborná zkušenost a motivace pro ty, kdo si v Canazei i Valdagno zazávodí. A samozřejmě nejen pro ně, ale i pro další běžce v Česku připravit se na další závody a hlavně pak na další sezonu 2014, kdy se koná Mistrovství světa ve Francii v Chamonix. Byl bych rád, kdyby všichni, kdo třeba dnes nejsou v repre a chtěli by se o místo poprat na přístí rok, „neseděli“ jen doma v Česku, ale vydali se na závody ven. Tam mohou nejlépe získat potřebné zkušenosti a také ukázat, co v nich je.

  1. Máš nějaké krédo, myšlenku, kterou se v životě anebo ve sportu snažíš řídit?

Těch věcí bylo a je víc. Ale od určité doby si říkám, že bych měl být vděčný za každou malou radost, za každý okamžik štěstí, i když to není nic zásadního, protože kdo ví, kolik jich mám před sebou a jestli zrovna tento není ten poslední. Takže se někdy raduji i z úplných blbostí, i když často jen tak nějak uvnitř, že to moc není navenek vidět.

Tak mockrát děkujeme za rozhovor a ať si Rondu užiješ ve zdraví!