Thomas Lorblanchet na Leadville 2012 a v roli nosiče Anna Frost
Jaký je váš názor na funkci „pacerů“ při Ultra Trailech ? Jako na mnoho jiných otázek kolem běhání i na toto existuje více názorů. Můj je již delší dobu stále stejný.
Kromě akcí na druhé polokouli a asijského skyrunningového šampionátu, který z našeho pohledu nepřináší nic moc zajímavého, je v běhání po horách, jmenovitě v skyrunningu hluchá sezona. I řada těch skutečně dobrých až skvělých běžců přezula běžecké boty za lyže a věnuje se výbornému doplňku na zimu tedy SKIMO.
Já se potýkám s chřipkou, neběhám vůbec a tak mě znovu napadají věci, o kterých jsem již dříve přemýšlel a i o tom s jedním kamarádem diskutoval.
Řeč bude o jevu, který se neobjevuje ani tak u závodů Ultra SkyMarathon a zcela sporadicky v Evropě, ale v USA je u řady ultra trailů oblíbený, často regulovaný pravidly závodu. Tedy o „pacerech“ tedy doprovodu běžců.
Tento doprovod bývá na některých závodech povolený od určitého místa na trati. Názor na funkci a vůbec existenci tohoto doprovodu bude jistě dost subjektivní a mohu se zde pokusit jen shrnout můj názor na věc. Určitě bych byl ale rád za případné ať již podobné, nebo i protichůdné názory s argumentací, proč ano a proč ne.
Pro mě je běh v horách a v tomto případě ultra trail ryze individualistický sport, kde každý závodník by měl být zcela odpovědný za svůj výkon, každý by se měl s nástrahami tratě, problémy, krizemi vyrovnat v co největší míře sám nebo jen s pomocí dalších závodníků a každý by měl mít co nejvíce srovnatelné podmínky. Tedy občerstvení jen na pořadatelem určených místech, orientaci jen vlastní, podle značení závodu, nebo ve spolupráci s jiným závodníkem, po trase by se měli pohybovat jen závodníci a případná podpora fandů je pak možná jako statická (ne jako doprovod) a třeba i na různých místech trati.
Zcela upřímně mi vadí, aby doprovod na trati doprovázel závodníky i beztoho, aby jim jakkoli fyzicky pomáhal. Zdá se mi, že se tím tak trochu mění a možná i negativně ovlivňuje vztah mezi závodníky, než jaký snad je právě bez přítomnosti tohoto doprovodu. Jednoduše řečeno „pacera“ beru v závodě jako rušivý element. Zaniká tím pro mě právě ta sounáležitost závodníků, ten pocit, že jsme na to na vše stejně sami, že se tím sami více či méně úspěšně prokousáváme.
Na zdůvodnění přítomnosti „pacera“ v závodě jsem slyšel a četl několik argumentů.
Jedním z nejčastějších je, že doprovod je povolen až v druhé nebo pozdní části závodu, kdy závodník je unaven a „pacer“ mu pomáhá tuto únavu, ospalost překonat, psychicky ho zvednout. To samozřejmě je pravda, že tento efekt „pacer“ může mít, ale tak s tím přece každý musí počítat, že kupříkladu na 100 mílích bude po 100km unavený a s minimálně jednou probdělou nocí na trati ospalý. Pokud to není schopný zvládnout bez doprovodu, tak ať zatím zkouší kratší věci.
Argument bezpečnosti závodníků souvisí s předchozím a možností úrazů z únavy. Ale kruci, přeci běžci na ultra trailu nejsou žádné slečinky z fotbalového hřiště a vědí jaký sport dělají a do čeho jdou.
Ale OK, říkám si. Když Američané někdy až chorobně posedlí tím, jak se jistit před jakýmkoli potenciálním nebezpečím, povolí nebo přímo dají povinnost „pacera“, je to jejich věc a když se mi to nelíbí, nemusím se takových závodů účastnit. Ale řekněte, jak na mě může působit pohled na závodníky a často ty na samotné špici závodu, když jen tak nalehko bez zátěže běží k cíli za vítězstvím a v cíli se radují i z docíleného rekordu a vedle nich běží jejich „pacer“ s pinglem, ve kterém nese veškerou výbavu, jídlo, pití a závodníkovi to za běhu podává. To již v tom vidím něco dost absurdního, něco umělého, něco nenormálního, něco, co mi nejde dohromady s duchem tohoto sportu. Nějak mi ani nejde mít před výkonem takového běžce ten správný respekt. I když podobné služby v daném závodě nejdou proti jeho pravidlům.
Nakonec na videích níže můžete vidět rozdíl v přístupu k využití „pacera“ závodníky při jednom takovém typickém americkém závodě Leadville 100 miles.
Ryan Sandes na Leadville v roce 2011 si bez jakéhokoli ostychu nechává nést zcela vše a vůbec mu to nepřijde nenormální. Vše se podřizuje jen tomu v rámci daných pravidel dosáhnout vítězství a rekordního času.
Zatímco v roce 2014 – Rob Krar si nese jen flašku za trenkami a jeho „pacer“ nenese žádný batoh, jen vlastní láhev s pitím v ruce. A pak můžete kromě dalších závodníků v tomto videu, vidět i vítězku (Emma Rocca) jak jde s pacerem, on je ověšen jako nákladní mula a ona za chůze pojídá občerstvení, které jí jistě naservíroval :).
Jak jsem psal v úvodu, tento pohled na věc je čistě můj subjektivní. Ti závodníci neporušují žádná pravidla, pořadatelé si mohou pravidla svého závodu upravit podle svého, pokud závod nespadá například pod závody řízené pravidly ISF. Ale to nic nemění na tom, že je mi to podobně protivné, jako určitá „móda“ některých českých závodů a jejich pořadatelů vypisovat ultra trailové závody jen pro dvojice.
Páni, kto z vás si už rolu PACERA na sebe, alebo pre seba vyskúšal? Myslím, že by ste mali ísť do toho a potom to prijať alebo zavrhnúť. Mať vyhranený názor na niečo, čo som ešte nevyskúšal je divné, nie? Autor článku sa naviac zameral len na negatíva, ktoré si nejak domyslel, keďže to ešte neskúsil. Ale pozitíva buď ignoroval, alebo nedomyslel… Priateľstvo, učenie sa od skúsenejších, motivácia skúsiť tiež niečo výnimočné….Ak autor používa video ako nejaké dôkazy „proti“ PACERom a ich bežcom, použijem dve „pre“ túto myšlienku https://www.youtube.com/watch?v=96VZFklUM_Q (v čase 0:55 až 1:30), https://www.youtube.com/watch?v=2Wj2WvWx7OI (v čase 5:35 až 6:06)… Páči sa mi to prirovnanie Martina behu s palicami. Tento článok, respektíve názor v ňom mi pripadne tak absurdný, ako by som vyslovil názor, že každý s hulkami, by nemal na ultra trail nastúpiť alebo, že skyrunningova asociácia v krajine, kde nie sú hory na skyrunning nemá svoje reálne miesto… Vyskúšajte a napíšte druhý článok ako pokračovanie tohto…:) Na Slovensku je STEFANIK TRAIL od prvého ročníka s PACERmi… Tí sa reálne začali využívať až v druhom ročníku a o rok neskôr už boli veľmi populárni…:)
Martine, vyslovit svůj názor je právo, které by měl mít každý. Ano, respektuji tvůj pohled na věc a víceméně očekávám, že bys mohl respektovat i můj osobní názor. Přijde li ti článek a názory v něm absurdní, nebude to možná vinou článku, ale tvé nedostatečné schopnosti ho pozorně přečíst a tedy i pochopit, že zde netvrdím, že jen můj názor je jediný možný a pravdivý. Odkazuji aby sis zkusil znovu přečíst především druhou větu v pátém odstavci a následně i celý poslední odstavec článku. Měj se fajn. Sam
Same, čítal som ten článok viackrát. A ešte raz aj svoj príspevok. Že mi prídu silne vyhranené negatívne názory, postavené len na dojmoch bez vlastnej skúsenosť absurdne? Áno. Ja ti názor samozrejme neberiem, len pomenúvam ako ho vnímam.
Príde mi, že sa z diaľky pozeráš na misku s ovsenou kašou, ešte si k nej neprivoňal a neochutnal a už okoliu na vážnom fóre, nie nejakom sranda blogu hovoríš jak je tá kaša hnusná keď tak blbo vypadá.
Použil si spojenia (už Martin na to tu predo mnou upozornil) ako „zcela upřímně mi vadí“, pacer = „rušivý element“, „negatívne ovplyvnený vztah závodníkú“, spomenul si „slečny na futbalovém hřišti“ a použil si slovo „protivné“ aby si dodal svojim „argumentom“ váhu…
Karl Meltzer je tiež kategoricky proti tomu aby mu niekto robil pacera na stomíľovkách. Sám ale nedávno robil Jurekovi pacera. Znížil tak váhu jeho rýchlostného rekordu, alebo vôbec výkonu Scotta Jureka?
„Zcela bezostyšný“ Sandes v Leadville? No, ten už dávno pred tým ako vstúpil na pôdu ultra trailu a skyrunningu dokázal svetu, že je to veľký borec. Prepáč, fakt si neviem predstaviť, že by hviezdy skyrunningu ako Anna, Emily alebo Kilian zdieľali tvoj vyhranený názor. Naopak, oni pacing využívajú vždy keď to ide a ani ten Karl Melzer netvrdí, že sú to šaláti, alebo že ich počínanie negatívne ovplyvní vzťahy závodníkov.
A záverom ešte raz pripomeniem pre mňa aj pre tých „Američanov“ podstatnejšie pozitíva pacingu, ktoré si opomenul. Priateľstvo a absolútne veľký ľudský rozmer, veľká škola pre pacerov, ktorí s ultra nemajú skúsenosti, inšpirácia, vlastné poznanie pretekára, že sa dá ísť ďalej aj keď už sám sebe neverím a začínam sa ľutovať, otvorenie športu a vlastného „ja“ ľuďom z vonku (syn, dcéra, otec, kolega, partner/ka, priateľ/ka)…
Pozri, mám len odlišný názor a pre rovnováhu vesmíru považujem za dôležité na ten tvoj názor a štýl reagovať. Ja si totiž vôbec nemyslím, že ultra trail je individualistický šport. Preteky v ultra trail sú v mojich očiach viac spoločenskou udalosťou a príležitosťou dať si do tela či už so sprievodcom, alebo bez neho.
Veľa šťastia a pozitívnych myšlienok ti želám Same.
Pokud některý můj komentář vyznívá příliš emotivně, nebylo to záměrem a mrzí mne to, jen jsem na základě první věty tvého článku chtěl vyjádřit svůj názor. Stejně jako Ty ani já ho nikomu nenutím jako jediný správný, ale na druhou stranu ani nechci, aby někdo mně nutil stejným způsobem ten svůj.
Ale k věci: Tvůj pohled na přítomnost pacera je v jistém směru puristický, v poslední době, kdy se běh rozmáhá, se takových názorů z různých úhlů vyrojilo více. Např. jediný správný běžec běhá naboso/v minimalistické obuvi, je to vegan (nebo paleo), maraton má pod 3:30 (jinak je to chodec a ne běžec), absolvuje pouze lokální závody a neúčastní se monstrakcí, které jsou pořádány za účelem komerce… Uznávám, žádná z výše zmíněných připomínek se neřeší v propozicích, proto uvedu jiný příklad – použití holí. Pamatuji si na diskuzi, kdy mi bylo vysvětlováno, že jde přece o běh a ne chůzi, možnost použití dalších vymožeností (např. kolečkové brusle ) je zakázána, tedy by neměli být povoleny ani hůlky, případně bylo vyjádřeno nepochopení, proč tak skvělí běžci nejsou trať schopni zvládnout bez hůlek, a že závody s hůlkami nejsou v duchu ultratrailového běhání atd…
Znal jsem bosoběžce, který byl schopen zdůvodnit, že jsme se narodili bez bot a proto bychom bez nich měli i běhat, nicméně pokud jde o oblečení, jde o něco naprosto jiného… Věřím, že se dají najít argumenty, proč diskuze o použití hůlek je něco jiného, než diskuze o použití pacera. Ale v mém pohledu na věc jde o něco velmi podobného. Pod Tvou definici ultratrailu bych se i podepsal. Ale není v ní napsáno nic o pacerovi stejně jako v ní není nic o použití hůlek. Možná jsem jen nepochopil, co přesně chceš říci: takže pokud říkáš „při použití pacera to už není ten správný ultratrail“, tak za sebe říkám, že s Tvým názorem prostě nemohu souhlasit. Pokud ale Tvůj článek a reakce na můj komentář říkají jen „mě to nevyhovuje“, tak říkám OK, fajn je to Tvůj pohled a je v pořádku. Můj pohled, je takový, že mě pacer nevadí (byť ho asi nikde nepoužiju, i kdybych měl šanci) stejně, jako mi nevadí použití hůlek …
Třeba budeme mít šanci (byť já na ty zahraniční nejezdím) to na nějaké akci (nebo po ní, u spravedlivé půllitrové odměny) probrat osobně.
Martine, myslím, že jsem se to zkusil vysvětlit v mém předchozím komentáři. Je to můj názor a článek měl za cíl ten můj názor prezentovat a případně přivést ostatní k zamyšlení, jak se k této věci staví oni. Nemám v úmyslu někoho přesvědčovat, že jedině můj názor je ten správný. To, že jsi projevil svůj názor je v pořádku a znám řadu dalších lidí, kamarádů, kteří mají na institut pacera rovněž podobně smířlivý pohled.
Hole, pokud jsou v závodě povolené, beru zvláště v horách jako naprosto přirozené.
Pokud se zúčastníš nějakého skyrunning závodu v Česku, je velká šance, že se tam můžeme setkat.
A to já s tím nemám naprosto žádný problém.
Stejný argument může mít účastník adventure race na jakýkoliv ultratrail: „Občerstvení každých 10/15km? To je srabárna, s tím nesouhlasím, jediná správná akce je taková, kde si účastník nese všechno s sebou!“
Je to prostě charakterově jiný typ závodu. Mohu jít na závod kde: jsou povoleny jedině dvojice, kde si musím nést všechno s sebou, kde jsou povoleny drop bag, kde mi povolí pacery, kde jsou povoleny jedině občerstvovačky a co si nesu s sebou, kde mám povinnost mít doprovod…
Zkusím uvést jiný příklad: poslední PIM jsem absolvoval v roce 2012. Od té doby mě městský maraton neláká, raději delší tratě a hlavně příroda. Nebudu ale odsuzovat účastníky městských maratonů přes argumenty, které mě od tohoto typu závodů odrazují (8000 lidí na pár km, davy lidí a mačkanice, smog, žádné převýšení, přemrštěná cena atd…). Je to prostě jiný typ běžecké akce, mě neláká, ale pokud někoho ano, ať na ni jde.
Martine, tak jak jsem já jako účastník nějakých pár ultratrailů a skyrunning závodů vyjadřoval názor na přítomnost pacerů při ultratrailech a nevyjadřoval se vůbec k silničním maratonům a ultramaratonům, tak pokulhává tvé přirovnání adventure race nebo silničního maratonu k právě těm zmiňovaným ultratrailům a skyrunning závodům. Jsou to totiž, jak správně píšeš, jiné sporty.
Já s tebou samozřejmě souhlasím, že se můžeš zúčastnit jakéhokoli typy závodu (dvojice, … viz tvůj příspěvek), ale to nic nemění na tom, že právě mě takový typ závodu, kde jsou povinné dvojice, povolený nebo povinný pacer, nelákají a svůj názor jmenovitě k institutu pacera jsem prostě popsal. Je vlastně zajímavé, že ta přítomnost pacera při závodě je skutečně specifikum závodů v USA nebo závodů, které jsou nějakými vazbami na USA ovlivněny. Nemám pro to jednoznačné vysvětlení, ale když se tak probírám v hlavě různými závody, tak mi to tak vychází.
Pokud chceme nálepkovat, dej definici na „ultratrail“. Ne Tvůj názor, ale definici, oficiální odkaz na wikipedii či jiném oficiálním všeobecně uznávaném zdroji co to je, ať se oba bavíme o tom stejném.
Martine, nevšiml jsem si, že bych já chtěl cokoli, co se týká obsahu mého článku nálepkovat. Fakt nemám čas ani chuť prohledávat internet, jestli se někdo zde vyjádřil k tomu, co si myslí, že je ultratrail. Ostatně ani tebou zmiňovaná wikipedie není nic, co by se dalo ve 100% případů uznávat jako jakkoli věrohodný a naprosto spolehlivý zdroj. Takže i jakýkoli případně nalezený názor, by měl podle mě podobnou váhu, jako subjektivní názor můj nebo tvůj.
Já jsem přesto přesvědčený, že valná většina návštěvníků našich stránek má vcelku jasnou ideu, co si pod pojmem ultratrail představit.
Abys neřekl, že jsem tě odbyl, moje představa o významu slova ultratrail je: Běžecký závod, který se koná na tratích převážně v přírodě po více či méně upravených přírodních cestách a stezkách nebo ve volném terénu. Délku závodu, který již lze chápat jako ultratrail asi každý může chápat trochu různě. Někdo může říci, že to je vše nad 50km, jsou názory, že to je vše nad 50 mil a existují lidé, kteří se sami sebe začnou považovat za pravé „ultratrailisty“ po absolvování 100 mil. Ale to je asi to méně důležité. Každopádně je tam důležité to slovo „běžecký“. Pochopitelně, že s obtížností tratě a s délkou tratě dochází k tomu, že te závod většina účastníků celý neběží, ale přechází v úsecích do chůze, ale rozhodně to není kombinace různých sportů (kolo, kajak, atd.) jako se vyskytuje u adventure race. Takže já doufám, že po mém objasnění, co já považuji za ultratrail, by nemělo mezi námi dojít k nedorozumění, že bych za ultratrail mohl považovat silniční závod, nebo jakoukoli formu adventure race.
To, že jsou pořadatelé, kteří pořádají ultratraily, kde je povinnost jej absolvovat ve dvojici, nebo je povinný či povolený pacer, je realita. Já ji nezměním a ani nemám ambice měnit. Pouze se mi tato forma ultratrailu nelíbí, mám prostě na tu věc názor, který jsem prezentoval v článku. Také se takových závodů neúčastním a nemám to v plánu ani v budoucnosti. Ale pochopitelně, pokud to někoho naopak oslovuje a je to věc, kterou preferuje, pak je to jeho svobodná vůle se těchto akcí účastnit a užívat si jich. Že budu možná nevěřícně vrtět hlavou nad tím, jak takoví dobří běžci jako Ryan Sandes nebo Emma Roca si nechávají tahat od doprovodu pingl, je zase moje právo na vyjádření mého názoru.
Ahoj Same a ostatní Skyrunneři.
Jednoznačně souhlasím s Tvým názorem. Čím méně dovolené pomoci na trati, tím lépe.
Jsem zastáncem názoru: maximálně jen pomoc na oficiálních občerstvovačkách a dost.
Jak píšeš, běh s „velbloudy, mezky, osly a jinou zvířenou“ jde proti smyslu Skyrunnu. Vůbec si nedovedu představit, jak vedle mě běží „mezek“ a stále do mě hudlá: jdeš dobře, jdeš pomalu, teď jdeš rychle, vezmi si gel, už jsi dlouho nepil … velice brzo bych ho poslal do p… atřičných míst.
Pokud se někdo postaví na start Skymaratonu nebo Ultra, tak by to měl mít v hlavě srovnané. Jak to rozběhnout, kdy a jak občerstvit, kdy si odpočinout nebo kdy zaútočit.
Zvířata na trati vítám, ale jen ta divoká.