Na tento závod jsem se dost těšil, protože to mám na Lysou coby kamenem dohodil a dobře trat znám. I když na startu chybělo několik favoritů i tak byla startovka nabitá slušnou konkurencí.
Po Nízkotatranské stíhačce jsem měl 14 dni na to zregenerovat a nabrat sil, s trénováním jsem to moc nepřeháněl – stějně není už co dohnat a tak spíš jen tak „vyklusával“. Víkend před závodem jsem si byl v rakouském Hollentalu lézt vícedélky, kde jsem si pěkně odpočinul.
Na start dorážím něco po půl sedmé a potkávám se s ostatními, prohodíme pár slov a popřejeme si hodně štěstí do závodu. V 7 hodin je odstartováno a hned na začátek se jde pěkně zostra do sjezdovky a pak dále směr Grúň a Švarná Hanka. Následuje mírný seběh pod Visalaje, tempo je docela vysoké už od začátku a říkám si, hlavně si běžet svoje a nepřepálit to hned ze startu. Z Visalají začíná první stoupání na Lysou horu, závodní pole se pomalu roztrhává, ale i tak jsou odstupy mezi námi jsou minimální, na předních pozicích je Pavel Šindelek, Aleš Palko a Libor Trtek, já se nikam neženu, tempo ideální a vychutnávám si ranní chládek.
První Lysá a občerstvovačka dávám banán napiji se koly a fičím dolů směr Ivančena-Kykulka-Krásná. Nevím jak to vypadá přede mnou a jak za mnou, ale tuším, že jsem asi na čtvrtém místě. Dole v Krásné dobíhám Libora s Alešem a začínáme druhé stoupání na Lysou. Do půlky kopce se jich držím pak borci o něco zrychlili a trošku mi utekli. Na Malchoru je, ale vidím před sebou jak už stoupají severní sjezdovkou nahoru.
Dostávám se pod vrchol Lysé kde je Sam a hlásí, že první začíná uvadat a kluci jsou kousek přede mnou a že by to dnes mohlo cinknout. Říkám no uvidíme jak to půjde a mažu na občerstvovačku, doplňuji vodu, beru do ruky dva melouny, které hodím do sebe při seběhu a fičím dolů směr Mazák, na chodnících se to začíná pomalu hemžit turisty tak musím dávat pozor ať se s někým nesrazím. Sbíhám přes Lukšinec do Mazáku,cítím se skvěle a užívám si to, možná i díky tomu, že nemám hodinky a se nemusím soustředit na čas a ty další data. Po tříkilometrovém seběhu po asfaltu se dostávám dolů a začíná třetí stoupání na Lysou, na stezce nad Zlatým orlem dobíhám Pavla Šindelka ten nevypadá moc ok a za chvíli mám na dohled i Libora s Alešem, dobíhám je-jdeme chvíli spolu prohodíme pár slov a já jim trochu cukám a jdu si své tempo. Celou dobu se neotáčím a raději se nestarám o to jestli jsou za mnou a raději si myslím, že je mám pořád za sebou tak ještě trochu zrychluji a jdu tak až na Lysou tam lupnu banán a pár tablet proti křečím. Vím, že mě čeká už jen poslední lístek a tak s chutí do toho, do cíle 25km a v hlavě mi bleskne myšlenka, že by to dnes vyšlo? Cíl je ještě daleko a za mnou je smečka hladových vlčáků prahnoucí po mém skalpu.
Při seběhu si to valím pěkně dolů směr Ivančena a v těchto pasážích je kamenů habakuk takže si dávám pozor at někde sebou neseknu, stačí chvilka nepozornosti, zakopávám a letím čistého indiána pod nohy turistů, ti ani nehnou brvou já se sbírám, zjištuji jak na tom jsem, ruka a bok pěkně sedřený naštěstí jsem ok, zvedám se a běžím dál sice ze začátku trochu kulhám ale jde to. I tak si říkám Žaky ted už to musíš dát, teď nebo nikdy, a pořád mě drží ta Samova hláška – dnes by to mohlo cinknout, tak si držím stále tempíčko a valím dolů přes Kykulku a Hradovou ke Korytku. Tady namáčím hlavu do studené vody co mě pěkně nakopává a plný elánu valím do posledního výstupu na Lysou. V horních pasážích mě opravdu zaráží jaký je to tu šílený dav turistů to tam dávají něco zadarmo? Pod vrcholem je to doslova boj o to prodrat se na úzké stezce mezi turisty kde to bylo doslova na lokty, a já v závodní euforii jdu mezi nimi hlava nehlava. Nahoře doplňuji ještě vodu a mažu do cíle, snažím se nezpomalovat, nemám přesné informace jak to vypadá za mnou, prý mám náskok měco kolem pěti minut, tak raději valím co to jde.
Do cíle ještě 10 km a při posledním seběhu po asfaltu do Masarykova údolí potkávám Anku a ta mě hecuje ať valím. Do cíle zbývá asi 5km poprvé se otáčím, jestli za mnou nikdo není a vidím jen pár turistů s batohy. Pak už jen 3km do cíle a dvoukilometrové mírné stoupání tak valím pořád dál a říkám si, že dnes je můj den a cíl už jen kousek, cedulky u tratě ukazují 2km, 1km do cíle. Ke konci ještě pěkný lesní trail a seběh k areálu, pak se ještě proplést přes sjezdovku a jsem v cíli. Jsem nesmírně rád, že se mi to povedlo a na čtyřlístku vyhrál možná to byl čtyřlístek pro štěstí :).
Na závod jsem zvolil silniční boty Adidas Tempo 7, které byly dobrou volbou. Chci ještě poděkovat organizátorům a dobrovolníkům za skvělý závod a všem co mě podpořili.
Velká gratulace !