O dopingu, boji proti dopingu a za čistotu sportu
Kde bude možnost získat nějaký prospěch, výhodu, uznání, vždy se najdou lidé, kteří pro to budou ochotni podvádět. Vyskytuje se to napříč asi všemi sporty a bylo by naivní si myslet, že se téma dopingu může vyhnout skyrunningu.
Můžeme si stokrát říkat, že se jedná o sport v krásném horském prostředí, který dělají lidé s láskou k přírodě a horám. Jenže skyrunning není již dávno jen sportem pár nadšenců, kteří běhají v extrémních kopcích po horách a překonávají především sami sebe. Ze skyrunningu se stalo zcela regulérní sportovní odvětví se systémem závodů, dlouhodobých soutěží, šampionátů. Skyrunning jako velmi rychle se rozšiřující fenomén na sebe také především v zemích s vysokými horami strhává pozornost výrobců sportovní obuvi, oblečení a další výbavy. Tyto firmy se pak často stávají partnery a sponzory závodů, sérií a do skyrunningu se tak dostává stále více peněz. Na větších závodech jsou pro ty nejlepší nezanedbatelné prize money a další výhody, finanční podporu pak získávají top běžci a běžkyně od svých týmů, za kterými často jsou právě velcí výrobci sportovního vybavení. A tím jsme u prvního motivu, který dokáže některé sportovce zlákat k použití nedovolených látek pro zlepšení jejich výkonu.
Ne však vždy musí být motivem k dopingu jen finanční či jiný hmotný profit. Ten se většinou může týkat pouze těch, kteří jsou schopni se umisťovat v popředí výsledkových listin a tím dosáhnout na prize money nebo posílení pozice u svého sponzora nebo partnera.
Velmi zásadním motivem může být rovněž honba za posílením vlastního ega. Snaha zlepšit svůj výkon proti ostatním soupeřům, udržet svůj výkon se zvyšujícím se věkem, prosadit se do týmu a podobně.
Kdo se jen trochu zajímá o sport, ví, že doping existuje asi ve všech myslitelných sportech napříč celým spektrem. Existují některé sporty, které jsou dopingem poznamenané tak, že důvěryhodnost takového sportu již vzala dávno za své. Ale v tu menší tu větší míře je přítomen všude. Kde se jedná o velké peníze, je samozřejmě větší šance, že bude sofistikovanější a často bývá o krok před těmi, kdo proti němu bojují.
Czech Skyrunning Association byla založena na jaře 2013 a již v tomto roce jsme apelovali na ISF (International Skyrunning Federation) s cílem zavést pravidelné a co nejčastější antidopingové kontroly při skyrunningových závodech typu šampionátů nebo závodů, které jsou součástí SWS (Skyrunning World Series).
Již v počátcích skyrunningu v letech 1995-2002 byly prováděny krevní testy za účelem věděckého výzkumu u zhruba 100 běžců. V té souvislosti byly vzorky testovány i na přítomnost dopingových látek.
Ve formátu WADA pak byly prováděny kontroly při několika závodech v letech 2006, 2008 a 2012. První oficiální testy zaštítěné WADA pak proběhly na mistrovství světa v Chamonix 2014.
Otázku dopingu bereme v Česku velmi vážně a již v roce 2014 jsme zahájili jednání s Antidopingovým výborem ČR (ADV ČR). V konci roku jsme pak jako CZSA přistoupili k České chartě proti dopingu (národní obdoba Světového antidopingového kodexu).
V roce 2015 se z finančních důvodů ještě nepodařilo v Česku na skyrunningovém závodu dopingovou kontrolu uskutečnit, ale ADV ČR již od nás měl seznam všech našich závodů pro případ, že by ADV ČR kontrolu mohl provést ve své režii.
Od roku 2016 pak snaha naší asociace na provedení antidopingové kontroly minimálně na jednom závodě v Česku byla již úspěšná. V roce 2016 tak byli dopingoví komisaři ADV ČR na mistrovství Česka v Ultra SkyMarathon na L4L, v roce 2017 na závodě Kraličák SkyRace® a v roce 2018 na mistrovství Česka v SkyMarathon na Perunu v Beskydech. Je jistě potěšující, že všechny výsledky kontrol byly negativní.
Byli bychom rádi, kdyby se mohlo dopingových kontrol odehrát v Česku více a asi i ve větším rozsahu, ale toto naráží na finanční náročnost těchto kontrol. Občas lze docílit dohody s ADV ČR, že některou kontrolu provede s úhradou z vlastního rozpočtu a za to jim patří naše poděkování. Jindy však musí kontrolu objednat CZSA a celou ji uhradit. Naše asociace nemá žádné příjmy od státu a veškerý rozpočet je závislý pouze na členských příspěvcích a příspěvcích od sponzorů. Při průměrné ceně kolem 6000,-Kč za kontrolu jednoho závodníka je jasné, že nemáme možnost si dovolit takových kontrol příliš mnoho.
Na poměrně vysoké ceny dopingových kontrol naráží pochopitelně i ISF. Pro porovnání, dopingová kontrola prováděná při závodě SWS v Livignu v 2017 vyšla pro jednoho závodníka takřka na 1100CHF.
Již několik roků zpět se snažíme stále při jednáních ISF tlačit na větší množství antidopingových kontrol ve skyrunningu s tím, že na tomto přínosu ke kredibilitě sportu by se měli mnohem více podílet hlavní partneři ISF, SWS nebo jednotlivých závodů.
Myslíme si také, že využití maximálních možných trestů pro přistižené sportovce a jejich exemplární potrestání by mělo vliv na ochotu dalších doping riskovat.
Zajímavé je také srovnat přístup k dopingu ve skyrunningu nebo obecně běhání v horách zde v Evropě a v USA. V roce 2009 byla po na mistrovství světa v běhu do vrchu v italském Madessimu pozitivně testována „vítězka“ závodu Italka Elisa Desco. Ve vzorcích moči jí byl detekován nepovolený přípravek typu EPO a Elisa po dlouhém zdržování z italské strany a pravděpodobně i tehdejšího presidenta WMRA Bruna Gozellina dostala dvouletý trest. Na rozdíl od Evropy, Američané na tyto věci nezapomínají a před pár lety se američtí běžci snažili zabránit tomu, aby mohla startovat na štědře finančně dotovaném závodě The North Face 50 v USA. To se sice nepodařilo, ale místní běžecká a divácká komunita dala Elise při závodě jasně najevo, že není vítaná a že doping i již potrestaný zde netolerují.
V roce 2015 byl po UTMB na základě pozávodního testu diskvalifikován Ekvádorec Gonzalo Calisto, který doběhl na šestém místě za použití přípavků na bázi EPO. Calisto obdržel dvouletý trest.
Oproti tomu pak vypadají některé tresty pro dopingové hříšníky z poslední doby směšně nebo možná spíš k pláči.
Švýcarská skialpinistka a horská běžkyně Maud Mathys byla při mistrovství světa v skialpinismu v roce 2015 pozitivně testována na zakázanou látku, když skončila na druhém místě v individuálním závodě. Švýcarská antidopingová autorita ji udělila pouze pokárání s odebráním medaile bez dalšího trestu.
Při dopingové kontrole po World Long Distance Mountain Running Championships 2017 v italské Premaně byl pozitivně testován na zakázané látky často zneužívané pro terapeutické výjimky léčby astmatu „vítěz“ závodu Eritrejec Petro Mamu. Z obvyklého trestu dvou let mu byl tento zkrácen na devět měsíců počínaje 17.9.2017. Tedy od 18.6.2018 mohl Mamu opět volně závodit a v podstatě mu trest nenarušil hlavní závodní sezonu.
V roce 2016 byla po „vítězství“ na Vertical Kilometer® při World Skyrunning Champs ve španělské Barrueře pozitivně testována na stimulant Heptaminol francouzská běžkyně a specialistka na Vertical Kilometer® Christel Dewalle.
Až skoro po roce byla Christel Dewalle „potrestána“ ISF pouze čtyřměsíčním trestem platným od 8.5.2017 do 7.9.2017. Jedinými zástupci ISF Management Committee, kteří byli proti takto nízkému trestu byla Anka Straková, která v této komisi zastupuje atlety a Američan Ian Sharman.
Tím se tedy Christel otevřela možnost zúčastnit se již mistrovství Evropy v roce 2017 v italském Limone sul Garda. Zde zvítězila a svou povahu a smysl pro sportovní chování ukázala ISF, ale i všem dalším sportovcům asi více než jasně, když si ani nepřišla na podium pro zlatou medaili ze strachu z reakcí publika.
Nevím jestli úsměvně, ale určitě divně pak vypadá angažmá manažera Salomon v „boji proti dopingu“, když tento doposud aktivní sportovec byl v roce 2000 v průběhu čtyř měsíců dvakrát pozitivně testován na zneužití nepovolených stimulantů niketamid a efedrin.
Ne myslím, že to není cesta k úspěšnějšímu boji s dopingem. Tresty by měly být tvrdší již při prvním provinění. Při opakovaném pak jsem pro doživotní distanc bez výjimek. Ale není to jen o trestech pozastavení činnosti. Je s podivem, že sportovec pozitivně testovaný na doping často bez problému dál spolupracuje se stávajícím sponzorem nebo získá bez větších problémů jiného. Pokud by bylo běžné, že sportovec s dopingovým stigmatem nemá šanci na dobrý sponzoring, asi by to od zneužití dopingu mohlo odradit mnohem víc sportovců než současné spíše jen symbolické tresty.
Je ale potřeba mít jasno v tom, že pozávodní kontroly jsou jistě lepší než nic, ale i podle zkušeností z jiných sportů nejsou jediným a plným řešením problému. Většina přistižení sportovců při pozávodních testech jde na vrub jisté hlouposti, nedbalosti nebo špatného odhadu ve sportovcově týmu nebo jeho samého, jakou dávku zakázané látky a kdy si může aplikovat, aby nebyla objevena nebo aby se v jeho vzorcích vyskytovala v povoleném množství. Zde si myslím je velký prostor pro zneužívání různých terapeutických výjimek, kdy seznam nemocí, výjimek a těmi povolených preparátů by málokdo tipoval na špičkového sportovce :)
Je jisté, že mnohem větší význam v boji s dopingem mají neohlašované mimosoutěžní kontroly v systému WADA. Je mnoho zakázaných látek, které sportovci pomohou lépe a více trénovat, lépe a rychleji regenerovat a které v případě, že mu nehrozí žádná kontrola, může mimo soutěže v přípravném období bez obav zneužívat. Tyto prohřešky pak nelze odhalit a jen pár jedinců v skyrunningovém světě je registrováno v takovém systému WADA pro mimosoutěžní kontroly z jiných sportů (například Kilian Jornet Burgada ze skialpinismu).
A jak takové kontroly probíhají ?
Pozávodní kontroly
Kdo bude testován ? Jsou zde dvě možnosti. Pokud si kontrolu u ADV ČR hradí pořadatel nebo asociace, pak si může zvolit, kolik běžců/běžkyň chce testovat. Například první tři muže v absolutním pořadí a první ženu. V případě, že kontrolu po závodě provádí ADV ČR sám a ze svého rozpočtu, vybere si na kterém závodě ze seznamu předaném před sezonou asociací/federací/svazem kontrolu provede a také si sám určí klíč, koho a v jakém rozsahu bude testovat.
Pořadatelé závodů, na kterých může být prováděna dopingová kontrola by měli v cíli zajistit přiměřený prostor (místnost), kde mohou být testovaní sportovci po závodě shromážděni a kam by neměl mít přístup kdokoli další. Ideální je, pokud z tohoto prostoru je přímý a kontrolovatelný přístup na toalety, kde lze odebrat vzorek moči. Zároveň je pořadatel povinen zajistit dostatek nápojů v uzavřených baleních, aby byla vyloučena jakkoli možná kontaminace nápoje pro sportovce.
-
vybraný sportovec je vyzván k DK dopingovým komisařem nebo jeho asistentem,
-
sportovec potvrdí přijetí výzvy svým podpisem na formulář výzvy,
-
na místo určené k DK se sportovec musí dostavit neprodleně (nejpozději do 1 hodiny po podpisu výzvy k DK). V případě pokračování v soutěži či tréninku je možno po dohodě s dopingovým komisařem povolit odklad (tato skutečnost je zaznamenána do protokolu výzvy k DK),
-
po příchodu do místnosti dopingové kontroly komisař zkontroluje totožnost sportovce (nutno mít s sebou průkaz totožnosti, např. licenci, řidičský průkaz, OP),
-
sportovce může při dopingové kontrole doprovázet pouze jedna osoba,
-
sportovec si vybere odběrovou nádobku a odevzdá pod dohledem dopingového komisaře stejného pohlaví vzorek moče (min.90 ml), pozor – může trvat několik minut, ale i hodin bez možnosti opustit místnost DK,
-
sportovec si vybere zaplombovanou soupravu pro odběr, která obsahuje 2 lahvičky s číselnými kódy,
-
vzorek je rozdělen na 2 části (vzorek A a B) a zapečetěn (dle typu soupravy – utěsněním víčka nebo plombami),
-
ze zbytku moče dopingový komisař otestuje hustotu moče, která musí odpovídat limitu WADA. Pokud je hodnota nižší, než udává limit WADA, sportovec musí poskytnout další vzorek moče,
-
při dopingové kontrole se vyplňuje protokol, do kterého sportovec uvádí požadované údaje např. identifikační údaje, kódy lahviček, léky, které užívá (v současném protokolu až 7 dní zpětně) a výživové doplňky,
-
údaje v protokolu se na závěr stvrzují podpisy komisaře (popř.doprovodu) a sportovce.
Mimosoutěžní kontroly
Pouze sportovci zařazení do registru pro testování ADV ČR nebo příslušné mezinárodní sportovní federace mají povinnost oznamovat svá místa pobytu tak, aby u nich mohla být prováděna neohlášená mimosoutěžní dopingová kontrola. Do registru pro testování AVD ČR jsou sportovci zařazeni na základě kriterií, která byla stanovena ADV ČR ve spolupráci s příslušným svazem. Registr je dle odlišných kriterií rozdělen do dvou úrovní s různými požadavky na hlášení míst pobytu. Každý sportovec je o zařazení do registru informován.
Místa pobytu musí sportovci v registru hlásit čtvrtletně, a to buď na „Formuláři míst pobytu“ (mailem na monitoring@antidoping.cz) nebo prostřednictvím systému ADAMS vždy k 15. dni měsíce předcházejícího dalšímu čtvrtletí. Nahlášená místa pobytu je možné kdykoliv aktualizovat (ADAMS, SMS, e-mailem, poštou, faxem).
Jakákoliv tři porušení požadavků na místa pobytu (nezastižení na nahlášeném místě pobytu, nedodání nebo dodání neúplných informací o místech pobytu) během 18 po sobě jdoucích měsíců se považují za porušení antidopingových pravidel dle článku 2.4. Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v ČR.
Průběh vlastní kontroly je pak prakticky shodný s pozávodní kontrolou jen s rozdílem, že se odehraje v aktuálním místě sportovcova pobytu (doma, na soustředění, na dovolené atd.)
Pro více informací o antidopingu je možné navštívit web Antidopingového výboru ČR http://antidoping.cz nebo web mezinárdní antidopingové agentury WADA https://www.wada-ama.org.
A pro všechny sportovce a jejich jistotu je zde ke stažení nový seznam zakázaných látek a metod platný od 1.1.2019 (anglicky) a zde česky.
Napsat komentář