11 otázek pro repre – Iva Milesová

Iva má za sebou opravdu dlouhou kariéru v horách a vypsat zde i jen trochu ucelený přehled jejích úspěchů by bylo dost obtížné. Kromě mnoha krásných výsledků v klasických závodech do vrchu včetně těch mistrovských dokázala být například druhá na slavném Climbathonu, třetí na Sierre-Zinal. V nové éře českého skyrunningu po založení asociace ji patří prvenství v zisku medaile z vrcholné soutěže, když po nádherném boji se Silvií Serafini finišovala na European Skyrunning Champs v Canazei v roce 2013 na třetím místě ve Vertical Kilometer®. Toto je také trať, na které je v Česku jasnou jedničkou (i když to často bagatelizuje). V roce 2015 se umístila v konečném hodnocení SWS Vertical Kilometer® na výborném 10. místě i když neabsolvovala plný počet započítávaných závodů. V případě její účasti na finále v Limone by skončila bezpečně na sedmém místě.

1. Jakého největšího výsledku v horách v roce 2015 si ceníš ?

Žádného. Pár závodů jsem vyhrála, ale to bylo spíš absencí konkurence než vlastní kvalitou. Desáté místo v SWS je propadák. Chtěla jsem být do trojky, jinak bych to vůbec neobjížděla. Taky desáté místo na ME v Chamonix bylo mizérie. Neběželo se tam nijak super, kdo měl natrénováno, mohl bojovat o medaili. Když se kolem mě na druhém kilometru prohnala pozdější vítězka Paula Cabrerizo, bylo mi jasné, že já s nejlepšími nebudu závodit ani náhodou. Po závodě jsem se viděla na videu a říkala jsem si, „proboha, i na tomhle záznamu je vidět, jak nejsem ve formě.“

Přitom jsem pro to udělala docela dost, v zimě jsem odešla z práce a pokusila se ještě vrátit do vrcholového běhání. Objíždění SWS při práci si moc neumím představit, málokdo vás uvolní v týdnu a za víkend se tam a zpátky nedostanete.

Budování výkonnosti ale nějakou chvíli trvá, tak jsem trochu i počítala s tím, že první rok budu investovat do tréninku a snad se forma projeví v roce druhém. 

Byla jsem předtím hodně zdevastovaná, potřebovala jsem si delší dobu odpočinout. V roce 2014 se mi znovu objevil únavový syndrom, kvůli němu jsem neodjela na MS v Chamonix. Byla jsem přetažená z kombinace tréninku a práce, kde jsme tehdy měli nějaké akce navíc. Problémy se spánkem vygradovaly, když jsem tři dny před odjezdem na MS nespala vůbec. Tu poslední noc se ve mně zlomila vůle bojovat z amatérských podmínek s těmi nejlepšími. Omlouvám se týmu, že jsem to neustála a odřekla v den odjezdu.

Ještě jsem se toužila vrátit a tentokrát si dopřát profesionální podmínky. Dost spát, pořádně jíst, trénovat a vyřizovat závody ve dne, nebýt pořád pod časovým tlakem.

Vzhledem k věku už vůbec nebylo jisté, že se mi návrat přes veškerou snahu a kvalitní podmínky podaří, ale chtěla jsem to zkusit, byla to poslední možnost. Člověk většinou lituje jen věcí, které neudělal.

V zimě 2015 jsem iniciativně během tří měsíců absolvovala tři horská soustředění. Jak jsem byla natěšená, to poslední jsem asi přetáhla. V dubnu a květnu jsem se pak cítila hodně utahaná, závodilo se mi hrozně. Letní horská šňůra mě nakopla v tom smyslu, že jsem byla v kontaktu s kvalitními závodníky, běhala krásné závody, pobyt na horách hodně motivoval k tréninku. Jelikož jsem stejně neměla formu na přední umístění, kladla jsem důraz spíš na trénink, snažila jsem se nejen zvýšit vytrvalostní objemy, ale také obnovit co nejvíc všestranný základ. Kromě vytrvalosti v kopcích jsem naběhala i spoustu opakovaných krátkých sprintů a abeced na rovině i do kopců, dělala jsem kruhové posilovací tréninky. S vertikálními kilometry se hrubý fyzický základ doplňuje dobře, zjistila jsem, že lehký posilovací kruhový trénink můžu jít ještě den před závodem. Takže v tom celkem nebyl problém. Naopak klasické rovinné tempové tréninky jsou v nadmořské výšce zrádné, takže na horách mezi vrchařskými závody se moc neběhají.

V srpnu jsem alpskou šňůru ještě vstřebávala, což se projevilo únavou na některých českých závodech, na podzim se mi natrénovaná výbušnost pozitivně projevila na překážkách ve stýplu, postupně se mi začaly dobře běhat i tempové úseky. Před Limone jsem bohužel dostala chřipku, bez ní mohly přibýt body do SWS.

Tenhle rok bude rokem pravdy.

Kéž by to mohlo být podobné jako v sezónách 2004 a 2005. V sezóně 2004 jsem ještě vůbec nebyla vyhraněná vytrvalkyně. Běhala jsem sice hodně vytrvalosti, ale hrála jsem i tenis, fotbal, basket, trénovala jsem na víceboje, kombinovala jsem to s Pražskými kopci a silničními běhy do 15km. Tu sezónu jsem sice žádné super vytrvalostní výkony nepředvedla, ale budování všestranného základu jsem tehdy završila osobákem v sedmiboji. Když jsem přes zimu zvedla vytrvalostní objemy a absolvovala hodně tempových úseků, diametrálně jsem se zlepšila na vytrvalostních (ale i středních) tratích.

Kéž by šlo vstoupit do stejné řeky. Samozřejmě si uvědomuju, že jsem o jedenáct let starší, trénink rychlosti je spíš k smíchu, hůře regeneruji a zvládnu menší objemy. Ale aspoň se snažím. V zimě jsem naběhala hodně vytrvalostních a fartlekových dvacítek, absolvovala hodně odrazů, krátkých sprintů, posilovnu. Od března běhám delší silniční závody (zatím s hodně tréninkovými časy), začala jsem běhat tempově-rychlostní úseky, snažím se držet objem.

Ještě mám dva měsíce do vrchařské kvalifikace a ještě trochu déle do prvních VK. Musím vydržetJ  

2.         Vrcholem pro většinu lidí z repre je pochopitelně jejich možná nominace na MS ve Španělsku nebo pro mladé v Itálii. Plánuješ účast na dalších vrcholných závodech v SWS ? Jakých ? Případně něco dalšího v horách ?

Možná. Jen pokud se dostanu do formy, s kterou bych měla reálnou šanci na bednu a prize money, což u typických vertikálních kilometrů vyžaduje časy k 40 minutám. Nechci páchat finanční sebevraždu. Zvažuju vertikální kilometry v Sondriu a Canazei, ty jsou nejdostupnější. Bude dobré, když se nás sveze víc dohromady. Nerada bych ale řídila sama celou trasu, radši bych se při řízení střídala s někým napůl.

Kromě toho chci odběhat tradiční vrchařské závody jako Telfes nebo Bergen. K tomu české kvalifikace na vrchařské ME a MS v České Třebové a Jeseníku, ze závodů Českého poháru do vrchu třeba Jedlovou a Studenec, hromadu českých silničních závodů.

3.         Letos opět přibylo závodů v seriálu Bohemia Industry Skyrunner® Czech Series a zároveň byla oficiálně vyhlášena i nová serie pro mladé ATEX  Skyrunner® Czech Series JUNIOR. Jaké závody z těchto serií máš pro letošní rok v plánu ?

Přečtu si propoziceJ  Upřímně, vybírám závody podle toho, jestli se tam dají vyhrát finanční ceny. Jako zkušenější běžkyně v tomhle musím bojovat i za mladé závodníky a učit je, že kvalitní výkony mají předvádět za peníze. Pokud si tréninkově jdete uběhnout maraton za pět hodin, tak to klidně můžete běžet na místním hamburgu za pivo a guláš, protože s tímhle časem stejně na bedně nebudete. Pokud ale máte v nohách maraton za 2:45 (to jako holky, kluci 2:25), tak to koukejte prodat na nějakém závodě, který má v propozicích za vítězství aspoň 1000 euro nebo 1500 CHF nebo tak něco, ne že to poběžíte na závodě, kde na bedně dostanete igelitku cetek.

Tímto neútočím nutně na Sky závody, ale některých se to může týkat. V prvním ročníku je asi úspěchem, že se závod vůbec uskuteční, vyběhají se všechna povolení, nikdo se neztratí atd. Ale postupně by se věci měly dolaďovat, včetně cen pro nejlepší.  

Možná se tu rozhoří diskuse, zda má závodník bažit po penězích, nebo být vděčný za pohár/medaili a že vůbec může běžet. Říkám, že pokud se mají závodníci prokousat až na vrcholovou úroveň a závodit jednou s nejlepšími v SWS, musejí se učit závodit o peníze. Ty jsou totiž velkou motivací a zároveň prostředkem, aby elitní závodník mohl více běhat a méně pracovat.

Nemám nic proti hamburgům organizovaným na minimalistické bázi v několika organizátorech, s minimálním zázemím, za minimální startovné a klidně i bez cen. Nebo závodům, které se zaměřují spíše na zážitkové bonusy než na výkon.

Pokud má ale závod v titulu generálního sponzora, velkou reklamu, účast stovek běžců a někam aspiruje po sportovní stránce, finanční ceny bych očekávala. Nejlépe otevřeně vypsané v propozicích, nikoli ve formě různých skrytých startovných. Pokud několik vybraných běžců dostane předem peníze za účast a pak už v závodě není o co běžet, technicky vzato to není závod. Lituji, nestartuji. Vlastně nelituji a startuji jinde.

Jak říkám, propozice si přečtu a pak se budu rozhodovat.

4.         Je něco, co jsi oproti loňskému roku zásadně změnil/a ? Z hlediska tréninku, zdraví, výbavy a podobně ?

Hodně jsem napsala v prvním odstavci. Netřeba rozšiřovat. Co chceš měnit v devětatřiceti? Udělat konečně něco rozumného a přestat běhat? Ale na to už je stejně pozděJ

5.         Jaká je tvá nejpříjemnější forma relaxace ? A je i nejefektivnější, nebo na to máš nějaký jiný tip ?

Jak známo, nejdůležitějšími prostředky regenerace jsou spánek, jídlo, dobře postavený trénink a kompenzační cvičení. Daleko za tím jsou další věci. Úplně nejdůležitější je spánek. Když se dobře vyspíte, můžete dvanáct hodin makat. Když ne, jste nepoužitelní. Sakra, proč tohle píšu nad ránem?

Taky je důležité stíhat žít. Kulturu, knížky, muziku, jazyky, srazy s lidmi. Právě reprezentační běžec může snadno sklouznout k monomaniakálnosti.  

6.         Nebudu se ptát na cíle pro rok 2016. Na ty se ptá každý. Ale co chceš v skyrunningu dosáhnout v trochu delším horizontu ? Řekněme kde chceš být v roce 2017 ?

Tohle je otázka pro mladší závodníky. Já už tolik času nemám. Mám nůž na krku, pokud v letošní sezóně neuspěju, je čas skončit. Rekreačně běhat budu, ale spíše domácí závody a priority budou jinde. Už teď je mi trapné říkat si reprezentant, když loňský SB na desítku mám pět minut za osobákem a účast na zahraničních závodech se stává akorát pastí na peníze.

Pro mě teď platí SOMEDAY IS NOW, jak zpívají v jedné písničce Scorpions. Jestli jsem ještě něco chtěla v běhání dokázat, musím to dokázat teď. Takže se bavme o sezóně 2016. Chci být do 5.místa na MS, takže běžet v kontaktu se světovou špičkou. Chtít je jedna věc, možnosti jsou druhá věc. Ve třiceti bych prostě natrénovala na placku a bylo by to, před čtyřicítkou už to může být pouhé přání. Ale závodnice mojí úrovně takhle vysoko myslet musí. Byla jsem zvyklá běhat v nějaké kvalitě. Jestli už to nedokážu a jsem o dvě ligy níž, je čas jít a realizovat se v něčem jiném. Mladým běžcům říkám, že medaile se ve Skyrunningu pořád reálně dají získávat, v tomto typu závodů se dá hodně vydřít. Kromě pracovitosti, houževnatosti, dobře postaveného tréninku a snesitelných tréninkových podmínek je k tomu potřeba také přiměřený věk. A ten už mají spíše jiní než já. Já už si tak můžu zabalit turistický salám do torny a vyrazit na pochod. Respektive odpochodovat.

Každopádně můj dlouhodobý názor: Do reprezentace patří vrcholoví sportovci, ne turisti.

7.         Co říkáš na současný trend, kdy stále více závodů a to nejen v zahraničí se vyprodá v řádu hodin nebo dnů, pořadatelé jsou nuceni přistupovat k loteriím pro registrace do závodů, zkrátka pro mnoho lidí je dost těžké se do vybraných závodů dostat?

Pokud se chcete vypracovat jako závodník, platí jedno zlaté pravidlo: Závoď na té výkonnostní úrovni, na které zrovna jsi.

Závodník se vyvíjí několik let, v každé sezóně navíc začíná dole a postupně si vypracovává formu směrem k vrcholům sezóny.

Pro začínajícího běžce je lepší běhat místní závody, regionální poháry, nižší ligové soutěže, hamburgy. Stojí ho to méně času a peněz a může se porovnávat s lidmi na podobné výkonnostní úrovni. Když začne porážet ty kolem sebe, je čas jít výš.

A naopak. Pokud už jste se vypracovali na českou nebo mezinárodní úroveň, běhejte velké závody o peníze, ne pouťáky o flašku.

Stárnoucí závodník se naopak musí vyrovnat s tím, že přestane vyhrávat a začne se propadat startovním polem. Kritéria pro výběr závodů se pak znovu mění.

Také na začátku sezóny si na rozběhání dáte spíš místní závody, do zahraničí se vypravíte, až když máte formu.

Pokud spadáte do elitní výkonnostní úrovně, většinou není problém se do nějakého závodu dostat přímo přes pořadatele.

Při přetlaku zájemců se mi spíše než loterie zamlouvá výkonnostní selekce (vybrat pouze kvalitní účastníky, ať už absolutně nebo napříč kategoriemi). Pro organizátora je asi složitější porovnávat výsledky účastníků než prostě udělat loterii, ale podle mě si účast nezaslouží někdo, kdo na závod ani pořádně netrénuje, přihlásí se jen z hecu a závod odpochoduje nebo zabalí.

Jiné sporty jsou daleko selektivnější než běh. Třeba v míčových hrách žáčci v přípravce většinou podstupují tvrdý roční dril, než vůbec sehrají první zápas. A i když pak budou dalších deset let tvrdě trénovat, mají jen mizivou naději, že nastoupí třeba za áčko Sparty.

Iva Milesová (Climbathon)

8.         Nějaké závody už máš za sebou, nějaké plánuješ nebo jsi už přihlášený/á pro letošní rok. Kdybys měl/a jmenovat jeden závod v horách kam by ses chtěl/a vrátit, nebo který bys chtěl/a alespoň jednou v životě absolvovat.

V horách už asi nic takového nemám. Co jsem chtěla, běžela jsem.

Osm měsíců v roce závodím prakticky každý víkend. Když chci něco běžet, tak se tam dostanu a běžím. Já se spíš těším na to, že začnu dělat něco úplně jiného.

9.         V jaké lokalitě v Česku bys uvítal vznik nějakého nového závodu ? A na jaké distanci ?

V Praze a okolí, délka tak 6-25km. Líbí se mi ale také různé intervalové koridy, kdy se třeba po kategoriích běhají intervalové úseky, sčítají se pořadí v jednotlivých bězích, nebo se nejslabší po jednotlivých kolech vyřazují a silnější postupují dále. Znám jeden zahraniční závod, kde si to po 13 km na silnici vítězové kategorií ještě rozdávají v třístovkách na dráze. Poslední odpadne, dá se stovka meziklus a jede se znova. Vítěz tak absolvuje ještě asi osm třístovek a za každou je tam nějaký bonus. Masakr, ale účinný tréninkJ

10.      Určitě tušíš, že Czech Skyrunning Association má pro svou činnost jen určitý omezený budget (jednoduše od státu nemáme ani korunu). Přesto se tě zeptám, co bys rád/a, aby se změnilo, na co bys myslel/a, že by bylo dobré dát důraz s ohledem na další rozvoj skyrunningu v Česku a jeho výsledky ve světě?

Myslím, že Skyrunning se v Česku od začátku silně mediálně prosazuje a ostatně i závodníci jsou tlačeni k tomu, aby z absolvovaných závodů posílali reportáže, fotky, v průběhu roku se snažili zviditelnit v rozhovorech a vyvíjeli i další aktivity. Umístění jsou ale taky třeba. Mělo by být obojí: jak výkony, tak mediální a marketingová činnost.

K cenám jsem se už vyjádřila. Potřebujeme mladé závodníky, kteří se nebojí závodit a trénovat. Kteří se i na zahraniční závod nejedou zúčastnit, ale jedou závodit a vyhrát.

11.      Je něco dalšího, na co jsem se nezeptal a na co bys rád/a dal/a názor nebo odpověď?

Když se tu zakládal Skyrunning a budoval si pozici, logicky si upevnil svůj status i tím, že se vymezil proti klasické atletice nebo tradičním vrchům. Takhle bych to nebrala. Nejlepší je převzít kladné hodnoty a zkušenosti z předchozího a zároveň udělat lépe, co udělat jde. Pamatuju si třeba na sezóny, kdy jsme měli vynikající vrchaře. Objížděli jsme WMRA Světový pohár a měli jsme třeba pět chlapů i žen na bodovaných 10-15 pozicích. Pamatuji si třeba na Grossglockner Berglauf 2007, kde první čtyři místa kompletně obsadily české ženy. A mnohé jiné závody. Včetně ME a MS. Jenže se to mediálně neprodalo. Kdybychom měli čtyři lidi na prvních čtyřech místech závodu SWS, český skyrunning by se s tím určitě mediálně vypořádal lépe. Na druhou stranu má smysl převzít tréninkové věci z klasického sportovního tréninku, atletiky, zkušenosti z vrchů, vždyť i trénink na prudké kopce má určitou analogii a mnozí běžci přecházejí na skyrunning po období na dráze či silnici.