Kilian a Tony
Popularita závodů v horách strmě letí vzhůru. Je to vidět na stále rostoucí poptávce závodníků po startovních číslech i těch nejtěžších závodů, které bývají nezřídka dlouho před startem vyprodány, jsou přidělována formou loterií a již jen dostat se na start je takovou první výhrou mnohých běžců.
Rovněž lze sledovat i přibývání dalších nových závodů v termínovce, kdy v sezoně je často v jeden víkend několik velmi zajímavých závodů, kde i volba, který bude hezčí je pro nás stále těžší.
S tím vším však souvisí i občas opomíjené hledisko bezpečnosti, nutnost si uvědomit, že závod v horách je opravdu něco zcela jiného než maraton nebo ultramarathon na silnici.
Většina zodpovědných pořadatelů si důležitost bezpečnosti závodu a závodníků dostatečně uvědomuje a snaží se svůj závod zajistit co nejlépe a pojistit se v nejvyšší možné míře proti případným problémům.
Proto se můžete setkat v propozicích závodů s různě rozsáhlým seznamem povinné výbavy, kde si občas možná řeknete, jaké hlouposti od vás pořadatel chce, abyste sebou tahali. Také časové limity a časové brány nejsou pořadatelem vyhlašovány samoúčelně, ale z důvodu nepustit dále na trať závodníka, který pravděpodobně na absolvování trati není dostatečně připraven.
Corrine Favre na Grande Motte -25°C
Před nějakým časem vyšel na serveru carrerasdemontana.com rozhovor s doktorem horské záchranné služby Ismaelem Muñozem, kde zdůrazňuje hlavní příčinu problémů a nebezpečných situací při závodech v horách. Podle doktora Muñoze je touto hlavní příčinou především přeceňování vlastních možností, nekritičnost závodníků, jejich nezkušenost s vysokohorským prostředím. Podobně se na problémech podílí i nevhodné vybavení nebo neznalost správného používání materiálu, který má běžec k dispozici nebo nerespektování aktuálních povětrnostních podmínek. Zjednodušeně lze říci, že problém nastane, když si závodník „ukousne víc než může spolknout“. Doktor Muñoz zdůrazňuje, že každý by měl být schopný znát své hranice a přes ně nejít. Nebýt absurdně tvrdohlavý a nesnažit se pokračovat za každou cenu. V horách více než jinde platí, že je nesmírně důležité vědět, kdy raději skončit, než se dostat do těžkých problémů.
Rizika lze zásadně rozdělit na subjektivní, která jsou daná pro každého konkrétního běžce a jsou jím ovlivnitelná, druhá jsou objektivní, která většinou nelze nijak vámi jako účastníky závodu ovlivnit, jen se lze snažit je co nejvíce eliminovat.
Subjektivní rizika jsou daná vaší kondicí, vaší tolerancí k abnormální zátěži, tolerancí ke spánkovému deficitu, schopností snášet chlad a nepřízeň počasí. Toto vše je ale těžké nebo nemožné hodnotit zvenčí. Toto jsou věci, které si musí zhodnotit reálně každý závodník sám.
Pokud se jedná o objektivní nebezpečí, ta jsou dána především prostředím, kde se závody konají a nedají se příliš námi jako závodníky ovlivnit. Jedná se například o zimu, mlhu, vedro, vítr, sesuvy půdy, bouřky …
Skutečně velkým nebezpečím v horách jsou bouřky a tyto mohou být příčinou změny trati nebo i zrušení závodu pořadatelem z důvodu bezpečnosti. Je třeba si uvědomit, že běžec s batohem, na kterém má navíc uchycené hole je dokonalým hromosvodem a to i v případě, že hole jsou karbonové (tyto jsou dokonce ještě lepším vodičem než hole kovové). Podobně vedro a jím způsobená dehydratace může mít vážné zdravotní následky. Zima a mokro pak může v horách při závodech i zabíjet, jak se bohužel stalo například při závodě Ultra Cavalls del Vent v roce 2012.
Výše se zmiňovala i neznalost některých běžců správně použít svoji výbavu, svůj materiál. Ne všichni běžci například vědí, že termofólie nemají dvě různé strany náhodou. Pokud chci termofólii použít jako ochranu před chladem, aby mi udržela co nejvíce tělesného tepla, balím se do ní tak, že zlatá barva je navrchu. Pokud se naopak chci například při zranění a čekání na pomoc chránit před vedrem, slunce a úpalem, použiji na vrchní stranu stříbrnou barvu, která mnohem více odráží sluneční paprsky a brání více přehřátí. Tato položka v povinné výbavě je snad ta nejvíce důležitá a přitom váží kolem 60 gramů a její cena ve srovnání s ostatní výbavou je zcela zanedbatelná. Neměla by chybět ve vaší výbavě ani při nezávodním výběhu, kdy nejste do ničeho nuceni pravidly.
S otázkou bezpečnosti souvisí i případ, který se nedávno stal po závodě Marató de Borriol. Tento velmi populární závod má relativně nízký limit 300 startujících. Bývá dlouho před startem vyprodaný a ani letošek nebyl výjimkou. Nakonec na čekací listině bylo asi 70 závodníků, kteří mohli být případně uspokojeni, pokud by někdo start z různých důvodů odřekl. Jak se blížil termín závodu a někteří přihlášení museli odříct účast, byli postupně uspokojováni závodníci z čekací listiny.
Závod proběhl, vše bylo v pořádku, atmosféra byla jako vždy nádherná. Po závodě se ale prostřednictvím sociálních sítí přišlo na fakt, že s číslem původně přihlášeného závodníka běžel někdo úplně jiný bez nahlášení tohoto faktu pořadateli.
Tento závodník byl po tomto zjištění pořadatelem diskvalifikován. Hlavní důvody byly dva. Prvním byl morální důvod, kdy tímto „nelegálním“ přenosem čísla byli přeskočeni závodníci, kteří poctivě čekali na čekací listině, zda se nějaké místo uvolní. Druhým pak byl bezpečnostní fakt, kdy pořadatel se rozhodl netolerovat a dát jasné varování i do budoucna, že nebude tolerovat start neevidovaného závodníka. Jednoduše řečeno chce předejít situaci, kdy se může cokoli na trati stát, závodník se může zranit, ztratit a pořadatel vlastně bude v dobré víře s tímto závodníkem jednat jako se zcela jiným člověkem včetně upozornění nejbližších osob, případných indikací alergií na léky a podobně. Rovněž pro případ nutné informace závodníkům od pořadatele v průběhu závodu z důvodu nebezpečí a změny trati nebo ukončení závodu by nastal problém, kdy v evidenci pořadatele bude telefonní číslo na člověka, který na trati není a naopak pořadatel nemá žádný přímý kontakt na běžce. Jistě, mnozí z vás si řeknou, že to bylo možná moc tvrdé a přísné, ale já osobně s přístupem pořadatele souhlasím. Jaký máte názor vy ?
[yop_poll id=“3″]
Napsat komentář