Garmin GPSMap 62s v praxi

Jestli existuje mezi lidmi někdo, kdo je na tom s orientací podle mapy hůře než já, rád bych se s ním seznámil. Letos tomu chtěla náhoda asi i osud, že jsem váhal s přihlášením na Pražskou 100 víceméně na poslední chvíli a o účasti mě přesvědčila až nabídka Sama na testování Garminů. A tak jsem se přihlásil, protože jsem si řekl, že s navigací v ruce si budu jistější. No … a Sam mě nevybral…

Nicméně souhra náhod mi testovací kousek přinesla do rukou od kamaráda, který měl štěstí na výběr, ale nakonec nemohl běžet. Skočil jsem po šanci a necelý týden před startem jsem šel navigaci vyzvednout, abych se s ní sžil. Mapy tam již byly nainstalovány, ale jak jsem se později přesvědčil, jejich instalace do přístroje je velmi jednoduchá – tedy aspoň pod Windows. Na Macu mi kolega reportoval mírné potíže, ale nakonec to zprovoznil také.

Konstrukce

Již při prvním pohledu na přístroj je znát, že je konstruován na hrubější zacházení. Nemusíte se bát, že se navigaci něco stane v bahně, při náhodné koupeli v potoce nebo za deště. GPS je voděodolná, pogumovaná a sešroubovaná namísto lepených spojů. Lze velmi dobře ovládat i v rukavicích (běžeckých – jiné jsem nezkoušel). Na zadním straně je utěsněný kryt na baterií. Pod bateriemi je slot na paměťovou kartu.

Na kryt lze připevnit držák s popruhem a karabinou. Opravdu pěkné a bezpečné řešení, ale nic pro mne – nemám rád když při běhu kolem mě věci poletují.

Ovládání

Proboha, kdo má tu vysílačku ovládat? Doma jsme na sebe s navigací koukali u stolu. Zkoumal jsem, jak „to“ budu asi ovládat, jakou mají logiku ta tlačítka a jak si zapamatuji, kde které je, abych to nehledal při závodě. Příručka rychlého zprovoznění byla rychlá – až moc. Na to, co mi řekla, jsem přišel i sám. Podrobný návod je uložen na vnitřní paměti navigace – takže připojit k PC a kouknout na „nový disk“.

Aspoň autorun nebo jednoduché „run_me.exe“ by se hodilo pro přehlednost. Pro spuštění nápovědy musíte pár desítek sekund zkoumat, co má GPS na sobě nahráno, než najdete správný soubor. Na druhou stranu – tahle navigace není pro žádné začátečníky a trochu té technické invence se od majitele očekává.

Návod je dokonalý. Bohužel ale nevyřešil můj problém – a sice, proč mohu z GPSMap 62s data do mého profilu na Garmin connect pouze importovat, ale nemohu je zpět odeslat – myslím teď nahrání trasy z Garmin Connect do GPSMap. Nešlo to ani po reinstalaci ovladače z Garmin support stránek. Ani strýček Google nebyl moc sdílný. Jen malá zmínka, že bych mohl nahrát GPX trasu přímo na vyměnitelný disk do adresáře s aktuálními trasami. Zkusil jsem to a následné zapnutí navigace po odpojení od PC vykouzlilo „rohlík“ na mé zbědované tváři. Super, už nejsem LOST. Trasa P100 ve dvou polovinách tak, jak ji Olaf naklikal na cykloserver.

Tak a teď s „tím“ zkusím běžet. Navigace se krásně vejde do kapsičky na pití na ramenním popruhu běžeckého batohu. Zkusil jsem na karabinu, ale moc poletovala kolem těla a sem tam se odrazila od boku. Nepřipadlo mi to moc pohodlné. Navíc teď v zimě nepotřebuji kapsu na pití, protože se z pití stane kus ledu. Nechám tam zmrznout navigaci.

Po 4km známé trasy jsem vytáhl navigaci a koukám, kde jsem. Navigace je super. Sleduje mě na každém kroku (je-li zapnutá) a mapy jsou opravdu jako ty papírové. Polní cesty, turistické značky, dokonce měření vzdálenosti k místu označeném na mapě (provádí se přejezdem pomocí směrových šipek a potvrzením tlačítkem ENTER).

Displej je krásně čitelný. Podsvícení jedna báseň, velikost vyhovuje. Začíná se mi to s GPSkou líbit. GPSMap 62 je sice pro běhaní po periferiích Prahy (Průhonice, Botič, Petrovice, Hostivař) asi tak jako kladivo na komára, nicméně na odzkoušení výborné. Přesnost GPS je výborná.

Hmotnost přístroje v ruce je subjektivně vysoká. V kapsičce na batohu ji ale necítíte (je lehčí, než z půlky plný bidon), ale v létě na lehké běhání zapomeňte. Možná tak držet GPS v ruce anebo hydratační pás s kapsou. Ten nemám – mám S-Labový pás, kam se sice GPS vejde, ale už to je na hraně.

Garmin na P100

Před P100 jsem zkontroloval kapacitu bůhví kdy instalovaných baterií – prý plno. Hlásili mráz, což znamená, že baterie půjdou určitě rychle pryč. Otevřu šuplík a … poslední nové baterky jsou v čelovce. Beru právě oživené autíčko dětí a vytahuji čerstvě nainstalované baterie IKEA – když už test, tak pořádný, pomyslím si. V nejhorším ty sety baterií prostřídám a budu je průběžně rozmrazovat.

Na trase P100 zapínám navigaci až dále v modřanské rokli. Znám to tam, ale … jistota je jistota. Aspoň budu mít záznam trasy. Škoda, že jsem si to neuvědomil dříve – nemusel mi chybět start. Ještě zvolím, ať mě Garmin naviguje a navolím navigaci první půlkou předem nahrané trasy P100. Na displeji se objeví fialová čára, po které se pohybujete jako šipka.

Hledání satelitů je pomalejší oproti Suunto Ambit 2/2s, které mají quick fix, ale ne o moc. Ve skutečnosti je hodně rychlé – o dost rychlejší, než u hodinek Garmin Forerunner 220 anebo 910.

Přístroj nechávám na podsvícení, které se samo vypne. Mám tam zapnutý displej s údaji o běhu (prům.rychlost, stoupání, délka běhu, celkový počet km) – ideální pro kalkulace tempa a času doběhu do cíle. Navigační obrazovku vzhledem k neprotrhanému poli běžců zatím nechávám ladem. Později navíc usnadňuje orientaci čerstvě napadaný sníh a v něm dálnice stop.

Po 25.km je stále trasa jasná. Nicméně v pomalých úsecích stoupání si hraju s GPS a zkoumám, jak se trasa vyvíjí dále, včetně kopců. Vše je krásně vidět i bez toho, abych byl expertem v kartografii. Při stoupání klikatícími se cestičkami v kopcích je šipka trochu mimo trasu. Nicméně to je dáno jak přesností GPS v lese, tak přesností naklikané trasy, což se později ukázalo jako větší, ale nijak zásadní problém.

Ovládání mi přešlo poměrně rychle do ruky. Když není čas na přemýšlení, najednou vidíte, proč jsou tlačítka rozmístěna tak, jak jsou. Jsem pravák – nemohu posuzovat z druhé strany, ale pro praváka naprosto intuitivní ovládání, přecházení mezi obrazovkami a listování v menu. Musím uznat, že méně je někdy více. Stačí méně přemýšlet proč designéři udělali tak nelogické rozmístění funkčních tlačítek a najednou zjistíte, že to jde samo.

Celou noc jsem bez problému vydržel bez toho, abych opravdu GPS potřeboval. Jako prvo-stovko-běžec jsem ale pro klid duše průběžně kontroloval. No a samozřejmě hraní si s hračkou krátí dlouhé chvíle při stoupání. 

Někde na 50.km mi navigace zahlásila, že brzy „odejde“ a doporučuje snížit osvětlení na 1/3. Dobře no, vypnul jsem pro jistotu osvětlení úplně a … ono se to dá díky čelovce přečíst i s vypnutým podsvícením (na sluníčku je toto pak ještě markantnější – prostě vypnout podsvícení není vůbec na škodu). Pro rozeznání barevných turistických značení je třeba sice při osvětlení čelovky displej trochu podsvítit, ale pokud máte navigaci podle tlusté fialové čáry reprezentující trasu, nemusí vás to trápit.

Na 60.km jsem kontroloval navigaci a – zmrzla. Konečně. Baterky promrzly a na displeji se objevily čáry, neobnovovaly se hodnoty a nakonec se vypnul. Do batohu daleko, do hospody kousek. Nebudu se zdržovat. 2km dojdu i bez GPS. V hospodě jsem strčil baterky do igeliťáku a do vnitřní kapsy bundy, dal jsem nové z IKEA dovnitř. Po občerstvení jsem vyrazil opět ven, před hospodou zapl GPS. Baterky hlásily plný kotel, GPS se alokovala během 10 sekund a navigace pokračovala dále podle dříve načtené trasy. Díky vybitým bateriím jsem zjevně přišel jen o cca 2,5km dat. Ztráta tedy minimální a dobré zjištění, že lze vyměnit baterie a ihned pokračovat dále v cestě.

S postupující únavou a zmizelými stopami v tenoulinké vrstvě sněhu jsem občas vytáhl GPS, ale ne na dlouho. Stačí letmý pohled a víte kam dál. Asi jako když jedete podle navigace autem. Jen to trochu víc bolí.

Nebudu popisovat veškeré zážitky z P100 – stačí shrnout tak, že navigace vydržela více, než mé lýtko a dovedla mě aspoň do Karlštejna, kde jsem na 105.km provinile sklopil zrak, když Sam odcházel směrem Nazaret.

K výdrži – doma jsem vyndal stále plně se tvářící IKEA baterky, vrátil zpět do autíčka a do GPS jsem dal baterie z igeliťáku. Přesně, jak jsem čekal – jen jedna čárka pryč. Čili na jeden pár standardních baterií lze bez problému vydržet v teplejším počasí minimálně 18 hodin se zapnutou navigací. V chladu je to spíše otázkou kvality článků a toho, jak dokážete navigaci nebo baterie ohřát.

Obecné poznatky

Na běžné běhání je GPSMap 62s asi trochu těžký kalibr. Na občasné ultratraily asi také. Na druhou stranu je to velmi všestranný nástroj a lze navigaci doporučit i na výlety, skialpy, horské túry apod. Obzvláště v nepříznivém počasí můžete defacto díky GPS jít i za nulové viditelnosti. Mapy jsou přesné a dostanete se buď do nejbližšího obydlí anebo si jednoduše zapnete trackback a půjdete ve vlastních stopách na start trasy.

Nejvíce mi na P100 pomohl i kalkulátor východu a západu slunce. Když už šlapete celou noc, modlíte se za každý náznak slunečních paprsků. A když už kilometry utíkají na displeji pomalu, určitě aspoň potěší blížíčí se čas východu slunce. Například u Sv.Jana se zase hodil údaj o západu slunce. Měl jsem možnost to zkusit nahoru a dolů anebo na lavičce před klášterem rozbalit batoh a lovit čelovku. Letmý pohled na displej říkal, že do západu zbývá půl hodiny. Vzpomněl jsem si, jak to nahoru asi probíhá a dal jsme se do kroku. Výsledek byl, že svatojanskou skálu jsem dal tam i zpět s vytřeštěnýma očima na maximum, ale vidět bylo.

Celkem užitečný je i mód pro cyklisty. Navigaci lze cvaknout na řidítka na kolo a pak vám již nic nebrání. Navigovat umí jak ve městě po ulicích, tak v terénu po cyklostezkách. GPS lze využít i v autě. Ale dbejte na to, abyste zapnuli opravdu mód auta. Ono navigace po turistické trase v lese dá nejednomu autu zabrat.

Velmi dobrá funkce je „zadej směr a jdi“, kde venku jednoduše namíříte navigaci k požadovanému cíli, zamknete azimut a pak se orientujete jen podle kompasu a mapy.

Kompas je zde magnetický. Velmi dobrý pomocník, kterého jsem ocenil na rozcestí, kde se Olafova trasa odchýlila od turistické značky. Díky magnetickému kompasu dokážete poznat otáčením GPS, kterou cestou se máte vydat – šipka na mapě se otáčí podle senzoru na kompasu a zvolit tak správný směr je hračka. Nevýhoda kompasu je, když máte GPS v ruce a běžíte. Pohyb paží máchá s GPS a magnetický kompas točí se šipkou jak zběsilý. Sice běžíte podle definované trasy, ale nedokážete za běhu jednoznačně určit, kterým směrem šipka momentálně ukazuje. Nicméně to je vlastnost kompasu a ne chyba. Stačí kompas vypnout a hned víme, na čem jsme – šipka se ani nehne.

Skoro jsem zapomněl na propojitelnost. V menu GPS je možnost napojit ji bezdrátově na Virb kameru a ovládat ji s GPSMap 62s – to jsem bohužel neměl možnost zkusit. Dále ale lze na GPS napojit ANT+ kompatibilní HR pás a snad i cyklistické PODy na měření tréningové intenzity.

Shrnutí

Plus: rychlost hledání satelitů, podpora, mapové podklady, provedení šasi, napájení, výdrž, všestrannost

Mínus: cena

Komu doporučit: všem aktivním sportovcům, kteří se rádi ztrácejí, jako já. Navigace není jen na závody, ale i kolo, rodinné výlety za krásami českých lesů a skal, čundry a jiné podniky, kam jste si doposud brali papírovou mapu.