Tentokrát to nebude jen o výsledcích tohoto jediného závodu, ale i o jistém zamyšlení nad letošní Ultra Sky sérií.
V sobotu 28.9.2013 byl odstartován v coloradském Breckenridge poslední finálový díl letošní Ultra Sky Série SWS. Aby si pojistili nebo vybojovali vítězství, museli se tohoto závodu zúčastnit i Kilian Jornet a Emelie Forsberg.
Kilian měl na kontě v této sérii již dvě vítězství z Transvulcanie a Ice Trail Taranteise, ale při jeho případné neúčasti jej mohli předstihnout ze zde startujících Sage Canaday nebo Cameron Clayton, kteří se rovněž zúčastnili dvou závodů a v případě vítězství nebo umístění na čele mohli mít v součtu více než Kilianových 200 bodů.
Emelie pak před tímto závodem byla na druhém místě za Francescou Canepou a musela pro své vítězství zde startovat a rozumně se umístit.
Oběma se to nakonec podařilo. Kilian si své vítězství v sérii pojistil čtvrtým místem, Emelie s přehledem zvítězila.
Otázkou, která se mi však trochu honí v hlavě, je fakt, zda si tento závod skutečně zasloužil být finálovým závodem UltraSky série.
V podstatě lokální „mistrovství“ Severní Ameriky narušili svou účastí právě jen výše zmínění Kilian, Emelie a Francesca. Pro ostatní špičkové závodníky z Evropy byl tento závod pravděpodobně neatraktivní především poměrně vysokými náklady, které by je účast v tomto závodě za oceánem stála.
Toto je však jen jeden aspekt věci, že startovní pole rozhodně nebylo příliš reprezentativní. Druhým a podle mě skoro podstatnějším je charakter tratě. Hory v Coloradu nabízí prakticky všudepřítomnou vysokou nadmořskou výšku, která k pravému skyrunningu rozhodně patří. To však bylo asi vše. Na 100km z Breckenridge do Vail závodníci překonávají jen asi 4040m pozitivního převýšení. To je na takový závod opravdu málo. Pro porovnání Lysohorský čtyřlístek, který bude příští rok MČR v Ultra SkyMarathonu má převýšení 4018m na pouhých 69km. Pro další porovnání, jen o týden dříve pořádaný Ultra SkyMarathon Cavalls del Vent měl na stejně dlouhé trati 100km převýšení 6668m, tedy o více než 2600m více. Rovněž charakter terénu není nic, co by připomínalo trať pravého Sky závodu. Mnoho širokých velmi kvalitních šotolinových cest, velmi málo technických pasáží. Sám pořadatel uvádí na svých stránkách podíl asfaltových zpevněných silnic 19%.
Velmi dobře to na svém FB profilu s trochou ironie píše Kilian: „Really happy for the Ultra skyrunning title! and to finish 4th at Uroc, my 1st 100km trail-road race ;-)Thank all of yours!!“
Letos po založení Czech Skyrunning Association jsem více než dříve sledoval celou SWS a především i její Ultra Sky sérii, protože moje osobní preference tíhnou k dlouhým tratím. Popravdě jsem po jejím ukončení malinko v rozpacích nad výběrem závodů. Je jasné, že vše je i o penězích, o tom, že na pořadatele účast v sérii klade poměrně velké finanční požadavky a možná ne každý je k tomu ochoten. Dále pak asi hrálo roli i to, že závody především v Ultra SkyMarathon sérii musely být poměrně rovnoměrně rozděleny v průběhu celé sezony.
Prostě dopadlo to tak, jak dopadlo. Následující berte jen jako mé osobní hodnocení. Jako skutečné Ultra SkyMarathon bych hodnotil z letošních pěti závodů pouze Ronda del Cims v Andoře a Ice Trail Tarentaise ve Francii. Transvulcania je sice oblíbený a zřejmě bohatý závod, ale popravdě převahu technického rázu tratě zde nenajdeme podobně jako na červencovém Speedgoat, který navíc kolidoval s European Skyrunning Championships v Ultra SkyMarathon na Trans D’Havet, takže zde pochopitelně rovněž chyběla celá evropská špička. UROC, jak píši výše pak podle mě vůbec nesplňuje parametry, které by Ultra SkyMarathon měl mít. Jediné co zde najdeme je vysoká nadmořská výška a to je vše. Colorado má nádherné a vysoké hory, krásnou přírodu, ale zde byly tyto šance naprosto promarněny a vznikla trať čistě amerického ultratrailu, bez technických pasáží, rychlá s velkým podílem asfaltu a upravených cest.
Jednoznačně se zde tedy letos otevřela cesta pro americké běžce, kteří měli dva závody v USA a z toho jeden předem bez evropské konkurence (Speedgoat). Na Transvulcanii pak ti nejlepší Američané byli tímto bohatým závodem pozváni. Tedy jen Kilian svými dvěma výhrami v Evropě a pojistkou na UROC si vybojoval první místo.
A jak to tedy dopadlo.
Muži
1 Rob Krar M 36 09:32:00
2 Dakota Jones M 22 09:35:00
3 Cameron Clayton M 25 10:09:00
4 Kilian Jornet Burgada M 25 10:22:00
5 Ryan Ghelfi M 25 10:27:00
6 Sage Canaday M 27 11:03:00
7 Jason Wolfe M 37 11:24:00
8 Martin Gaffuri M 28 11:35:00
9 Michael Versteeg M 27 11:39:00
10 Andrew Bock M 31 11:39:00
Ženy
1 Emelie Forsberg F 26 12:09:00
2 Stephanie Howe F 29 12:32:00
3 Michele Yates F 31 12:49:00
4 Francesca Canepa F 42 12:58:00
5 Kerrie Bruxvoort F 37 13:26:00
Kompletní výsledky: http://ultralive.net/webcast.php
Same,
nechci s tebou moc polemizovat, spis jen pro doplneni par informaci z druhe strany rybniku:
1) UROC = „ultra race of champions“ je podnik ktery vzesel z iniciativy par velkych jmen, hlavne Geoffa Roese. Hlavni ideou bylo vytvorit zavod, kde by se mohla sejit „ultra elita“ z celych USA a proste si to rozdat. Do nedavna se ultra scena delila na „vychod“ a „zapad“. jedni maji rychle silnice a stezky v nizkych vyskach, druzi obtizne a pomale stezky ve vysoke vysce. proto se zvolil format 100km (neco mezi 50M a 100M) a kombinace stezek a asfaltu v nejake „rozumne vysce“ aby meli sanci horolezci i silnicari. Vznikl z toho takovy dost sileny (dle mne) hybrid. ucast je jen na pozvani coz je proti duchu americkeho tradicniho ultra a hodne lidem je to proti srsti. navic pomerne solidni „prize money“ ,uz uz samo o sobe je dost neobvykle. Tohle byl treti rocnik a vypada to ze se kazdy rok bude alternovat mezi zapadem a vychodnim pobrezim pokazde na jine (nove) trati. Spousta obycejnych bezcu se nad timto formatem dost pozastavuje.
2) Ucast „elit“ na UROCu je dost omezena, spouste se tam proste nechce. Z top 20 je tam tak nanejvyse 4-5 lidi. zbytek hraje druhe housle ,ale dobehnou si pro prachy, jsou ocejchovani jako „elita“ tak proc ne.
3) Jen velmi malo ultra behu nabizi „prize money“. z tech vyznamnejsich je to v podstate jen UROC 100K, Speedgoat 50K, RunRabitRun 100M a North Face 50M (nejvyse 10k$ pro viteze). Legendarni zavody typu Leadville, Western States, Hardrock, Wasatch, Old Dominion jsou vsechny „zadarmo“.
4) pokud nekdo chce zavlest skyrunning do USA nema moc na vyber. Mnozstvi profesionalnich ultra bezcu se da tady spocitat na prstech nejvyse dvou rukou a i to je vysada poslednich 2-3 let. pred tim vim jen o trech bezcich co se tim dokazali jakz-takz uzit (Jurek, Karnazes, Meltzer). Tim padem pro Evropske profiky zbyva jen nejaky „dotovany“ zavod, a jsme zpet u vyberu ze 4 moznych kandidatu.
5) ciste „americkemu ultra trailu“ myslim trosku krivdis. UROC je fakt osklivy hybrid. Normalni behy v Coloradu jsou vsechny po jednokolejnych stezkach, nahoru dolu, sutraky div se neprerazis. kopce nejsou tak drsne a vysoke jako v Alpach ale i tak to stoji dost za to. Navic mimo stezky se zpravidla behat nesmi (viz diskvalifikace Killiana Jorneta z lonskeho Speedgoatu) a stezek je obecne velmi malo. Narozdil od Evropy je Colorado proste prazdna a divoka zeme. Vsude sama rezervace, dostat povoleni neni vubec trivialni. Tradicni a drsne zavody typu Hardrock se k nejakemu zavodu profiku proste nikdy nezaprodaji a zacit novy zavod s nulovou tradici a sehnat na to prachy … to fakt neni jednoduche. Ty penize tady v ultra jeste nejsou, i kdyz je to asi jen otazka casu …
… no nic … snad to treba pomohlo doplnit par informaci.
z poza louze zdravi
bezici stin
Ahoj Stine, diky za vyborny komentar. Moje kritika mirila predevsim k zarazeni UROC a Speedgoat do UltraSky serie SWS. Je jasne, ze v USA lze postavit trate, ktere budou v leccems rovnocenne tem v Evrope. Bohuzel na nich nejsou zavody, ktere by chtely nebo mohly byt v SWS. Nyni se zpracovavaji plany v ISF na dalsi leta. Podobne vyhrady jsme zaradili i do zpravy nasi asociace k tomuto planu a jednani. Nedelam si iluze, ze bychom osamocene byli schopni mnoho ovlivnit, ale alespon bude videt, ze existuje i jiny nazor. At se dari na americkych trailech a verim, ze te naopak Honza H. zlanari k nejakemu poradnemu zavodu v Evrope. Sam
Ale zas je dobře, že do toho Američany zatáhli. Jinak by to byla jen evropská záležitost, což by bylo dost škoda. Předpokládám, že pro většinu amerických běžců je účast na závodech v Evropě stejně finančně i jinak náročná, jako pro nás cesta do Ameriky, tak by bylo dobře, aby alespoň jeden závod v Americe zůstal. UROC jako finále SWS mi sic taky přijde jako nesmysl, ale třeba Speedgoat 50K by klidně mohl ve světový sérii zůstat. Sám jsem hodně rád, že takhle má člověk díky alespoň částečnýmu propojení americký a evropský běžecký scény možnost na některých závodech s Američany běžet.
Honzo, souhlasím, že jeden závod v USA by v sérii měl být. Ale proč tam dávat závody, které prostě do toho moc nezapadají. UROC je podle mě úplný úlet a Speedgoat by se třeba i dal akceptovat, kdyby nekolidoval s ME ve Valdagno (Trans D’Havet) a tím bylo jasné, že tu nebude jediný dobrý Evropan.
Navíc ve Sky Sérii byl ještě Pikes Pike Marathon.
A k té finanční náročnosti. Pokud jsou mé informace správné, tak prakticky všichni ti lepší Američané, co byli na Transvulcanii, tam byli na pozvání s hrazením cesty a pobytu. Všimni si, že původně řada z nich uvažovala o Zegama-Aizkorri, ale protože nedostali zaplaceno, letěli raději domů.
Kolize s ME je nepříjemná, ale v následujících letech by to už s ničím kolidovat nemuselo. Spíš mi není jasný proč ME (popř. MS) není součástí SWS, a to i v případě VK a Sky. Možná by se našli i hezčí závody než Speedgoat 50K, ale těžko říct, jestli by někdo jiný než Karl Meltzer byl ochotný pořádat závod v rámci SWS.