Kilian Jornet – Matterhorn interview

KilanBWsmileIan Corless (iancorless.com) poskytliancorless1 našemu webu laskavé svolení k překladu jeho interview s Kilianem Jornetem 25.8.2013 v Zermattu po jeho úspěšném překonání rekordu Cervinia-Matterhorn-Cervinia a následném vítězství v Matterhorn Ultraks.

Je to den po Matterhorn Ultraks a pouhé čtyři dny po úspěšném pokusu Kiliana Jorneta o překonání rekordu a jeho dalšího Summit na trati Cervinia-Matterhorn-Cervinia.. To bylo docela málo dní na této kultovní hoře a přestože Kilian zvítězil v obou případech, všichni víme, že hora je stále tím nad námi.

Kilian přichází s Emelií Forsberg a vypadá uvolněně a svěží po pozdní snídani. Blahopřeji mu (a Emelii) znovu k vítězství v Matterhorn Ultraks a ptám se ho, jak se cítí. „Jsem trochu unavený, ale cítím se dobře. Byl jsem skutečně unavený v tomto závodě, ale netlačil jsem příliš tvrdě. Dělal jsem prostě jen to, co jsem musel udělat, abych vyhrál závod.“

EmelieForsbergUltraksDobeh

Náš rozhovor se stočí k TNF UTMB a diskutujeme o tom, jak se bude závod vyvíjet pro muže a ženy. Kilian a Emelie favorizují Juliena Choriera, Miguela Herase. Umístění Antona Krupicky a dalších výborných závodníků může být velmi těsné. Emelie je vzrušená při pomyšlení na Nurii Picas. Je to její první 100 mílový závod a samozřejmě Emelie tuto katalánskou běžkyni zná velmi dobře. Mohli bychom mluvit celý den, ale nakonec jsem se usadil s Kilianem v klidném koutku a budeme diskutovat o Matterhornu.

Kilian_UltraksDobeh

IC: Je den po Matterhorn Ultraks. Zaprvé ti Kiliane, gratuluji k vítězství! Další skvělý závod s Luisem Alberto Hernandem, ale možná to, co je ještě působivější je, že přichází jen pár dní po tvém rekordu na Matterhornu. Jak se cítíš?

KJ: Cítím se dobře. Byl to super dobrý závod se skvělou atmosférou. Běžet s Luisem Alberto Hernandem bylo moc fajn. Před závodem jsem byl velmi unavený a to zejména ten den před. Tak jsem použil strategii pro závod brát to s nadhledem, pokud možno s minimálním úsilím a pokusit se rozhodnout o vítězství v posledních kilometrech. Ano, myslím, že jsem byl mnohem unavenější, než v ostatních závodech v letošním roce.

IC: Mluvili jsme spolu v Dolomitech a diskutovali jsme, že tvůj příští Summit by mohl být Matterhorn. Přijel jsi do Cervinie abys zde mohl pár týdnů trénovat. Měl jsi největší respekt před rekordem Bruna 03:14:44. Matterhorn je nebezpečná hora. Říkal jsi, že potřebuješ horu poznat, abys rozuměl každému svému kroku. Myslím, že v té době, jsi šel nahoru a dolů na tu horu vícekrát. Právě před pokusem jsi říkal, že rekord byl v tvém chápání … jako dívat se na něco, co je vnímáno jako kultovní rekord, rekord z roku 1995, rekord o kterém jsi snil. Něco z dětství, co jsi si přál někdy dosáhnout. To je obrovský závazek. Pro tebe to je víc než jen rekord, je to tvůj život.

KJ: Já si to pamatuju dobře, bylo mi 13 let. Vstoupil jsem do horolezeckého centra, mluvil jsem s Jordi, trenérem. Řekl jsem v té době, že ten rekord byl nemožný. Mluvil jsem s Jordi nedávno a připomněl mi, že jsem snil o Matterhornu všechny ty roky zpátky i o rekordu. Myslel jsem, že toto je úplným vyjádřením našeho sportu. Je to krásný Summit. Má svou logiku. Je to těžký rekord, je tam důraz na běh i lezení, měl jsem ho v mysli po mnoho let … více než Mont Blanc a všechny ostatní rekordy. Asi před pěti lety, když jsem začal přemýšlet o Summits of my Life, Matterhorn byl můj cíl. Ostatní byly ve skutečnosti přípravou na Matterhorn a Brunův rekord. Pro mě to byl nejtěžší rekord v Skyrunningu a v horském běhu. Například, Pikes Peak není Skyrunning. Měl jsem opravdu strach, ne z hory, i když toho lezení je tam hodně, ale z času. Vylezl jsem na Matterhorn devětkrát před tím pokusem. Při prvním stoupání začneš poznávat, co je možné. Jdeš nahoru a dolů a říkáš, wow, to je čas, který musím překonat. Poté, co jdu nahoru a dolů devětkrát myslím si, v pořádku, tu horu znám, nespadnu, vím, že tu horu znám dobře. Uvědomoval jsem si, kde mohu jít tvrdě, a kde zvolnit. Nicméně, ráno před pokusem jsem byl nervózní. Pomyslel jsem si, udělám ten rekord, nebo tam budu čtyři hodiny?

IC: Několik lidí se ptalo, proč jsi startoval v patnáct hodin; zdá se zcela logické, že Matterhorn je rušná hora, takže předpokládám, že odpoledne se předpokládalo méně rušno?

KJ: Ano jistě. Je to rušné hora, zvláště když podmínky jsou dobré. Když jsem tam lezl devětkrát, neviděl jsem skoro nikoho, jen dva nebo tři týmy. Byl jsem sám. V týdnu pokusu jsme měli dobré dny, teplo a sucho a všichni byli na hoře. Více než sto týmů! Tak jsem o tom mluvil se všemi průvodci a pomocníky. Dali jsme si otázku, co budeme dělat? Tolik lidí na hoře, to by bylo nemožné. Můj první nápad byl startovat v době mezi 7-8 hodinou, ale to by bylo šílené míjet všechny ty lidi. Rozhodli jsme se začít později. Bylo to perfektní rozhodnutí. Bylo teplo na vrcholu a já jsem měl na sobě jen tričko a na cestě nebyl nikdo. Všichni šli buď dolů, nebo byli v chatě. Lana jsem měl jen pro sebe. Bylo to perfektní!

Copyright Kilian Jornet a Seb Montaz

Copyright Kilian Jornet a Seb Montaz

IC: Při plánování tohoto rekordu jsi se sešel s Brunem. Šel s tebou na horu, nebo jste jen diskutovali o tvém pokusu?

KJ: Bruno řekl, že již nikdy nevylezl na Matterhorn po jeho rekordu. Setkali jsme se v Cervinii a diskutovali o jeho rekordu. Jaké měl podmínky, jak se připravoval, jak na tom byl psychicky a pak jsme diskutovali lano, úvazky a jak udělal ten čas. Je to legrační, Bruno přestal běhat v roce 2003, ale v loňském roce začal běhat znovu a nyní se připravuje na Tor des Geants. Nikdy neběžel dlouhé vzdálenosti, měl strach. Řekl jsem, no tak, člověče, jsi silný, a můžeš v těch závodech zaběhnout dobře.

IC: Takže Bruno přešel z neběhání rovnou na jeden z nejdelších závodů v kalendáři. Myslím, že když jste Bruno Brunod, nechcete dělat nic jen na půl. Když jdeš na horu se jí učit a poznávat, co vše to zahrnuje? Máš několik možností cest, jak se pokusit o vrchol a rekord a zkoušíš je, nebo máš definovanou trasu, a pak si tuto cestu ukládáš do mysli, abys znal každý krok. Abys věděl, kde lze přitlačit a kde je zase nutné zvolnit a nesklouznout ?

KJ: Tam je jedna cesta. Lion Ridge je klasická cesta a nejrychlejší. Je to historická cesta, a stejná jako použil Bruno i další před ním. Pracujete s malými rozdíly, ale je to tenký hřeben, máš několik míst, kterými můžeš projít, ale ano, je to o plánování. Jde o to, vědět, kam položit nohu, vědět, kde tlačit a kde ne. Myslím, že musíš pochopit horu. Jsou tam části v západní a severní straně a jsou tenké v hřebenu a může tam být led. Když tam budeš ráno, bude tam led. Vydáš li se tam po desáté, pak tam bude voda a může se tam projít. Musíš strávit čas pochopením, jak to funguje, pochopit horu a její život. Na severní straně byl vždy led, takže jsem si byl vědom, že bych musel být víc opatrný. Na západní straně jsem mohl víc tlačit, protože skála byla teplá a guma na botách bude mít lepší přilnavost. Je důležité tam ten čas strávit a pochopit to přesně. Například, když je zima nebo větrno, moje boty nedrží stejně jako v teplý den. Musím to vědět, takže přesně vím, kam jít. Je maximálně důležité pochopit horu a její povětrnostní podmínky.

Copyright ISF

Copyright ISF

IC: Na první pohled, když se na tebe člověk podívá, působíš velmi uvolněně a nenuceně. Já vím, viděl jsem tě při práci a viděl jsem tě studovat tu horu, znáš historii, jdeš do hloubky v tom všem zkoumání, aby ses ujistil, že tyto pokusy jsou správné, a že víš, co děláš. To je samozřejmě velmi důležité. Zmínil jsi jednoduchou věc, jako je podrážka boty. Měl jsi nějaké speciální boty?

KJ: Ano, zkoušel jsem různé materiály. Vždycky jsem používal Salomon Sense, ale měl jsem různé podrážky, různé stupně tvrdosti gumy. Pro pokus jsem použil měkčí gumu pro lepší přilnavost. Ve sněhu klouzaly všechny boty. K tomu potřebuješ právě tzv. techniku ploché nohy a schopnost přitlačit.

IC: Co je skvělé na těchto pokusech ve srovnání s Brunem, například v roce 1995 Bruno stál na náměstí v Cervinii a kolem bylo jen málo lidí, možná ti co šli na pivo, ale Marino Giacometti a Lauri Van Houten byli nápomocni Brunovu pokusu. Pomohli ho financovat, zajistili bezpečnost a helikoptéru a samozřejmě oni se podíleli i na tvém úsilí. Naštěstí pro nás máme tu dnes Seb Montaze, který sledoval celý proces, a pro ty, kdo Seba znají, vědí, že je to mistr svého řemesla. Měli jsme několik skvělých záběrů z tohoto Summitu, krátká videa jsou již na YouTube. Klipy jak běžíš po hřebenu, skáčeš štěrbinou, nebo sjíždíš po sněhu. Přináší to, co děláš do souvislostí. Můžeme mluvit o tom, že jdeš nahoru a dolů z Matterhornu, ale můžeme si myslet, je to snadné, ok! Ale nemusíme mít představu o obtížnosti nebo nebezpečí. Tato videa nám to sdělují. Jedná se o důležitý aspekt. Je to způsob, jak zaznamenat tvůj úspěch, ale je to také způsob, jak přilákat lidi do hor, a také aby lidé pochopili jejich krásu a nebezpečí?

KJ: To druhé samozřejmě. To není o mém úspěchu. Když se zastavím, v mé mysli to zůstane. To je více než proces učení. To umožňuje lidem, aby se k nám v horách připojili a umožňuje každému je pochopit. Je to krásné, je to hezké, ale je také velmi obtížné. Je nutná příprava, my bereme určitá rizika, ale videa motivují a informují. Cesta na horu je možná, ale je třeba se učit. Pro mě, můj vrchol byl Matterhorn, pochopil jsem moje možnosti, své schopnosti a své technické dovednosti. Akceptoval jsem riziko. Pro všechny ostatní to může být zde, nebo blíž domovu. Chceme ukázat a sdílet, že můžeš být světlo v horách, a doufejme, že více lidí tomu bude rozumět. Chodím na horu bez ochrany.

IC: K aktuálnímu rekordu. Odstartoval jsi v patnáct hodin z Cervinie. Máš Salomon Sense, šortky, tričko a bundu kolem pasu. Vypadáš, jako by sis šel zaběhat … samozřejmě, to je přeci to, co děláš! Začneš, v časných stádiích je to snadné a pak se to stává složitější, technické, máš tam lana, hřebeny, lezení a tak dále, jak si to zpracováváš při tom pokusu ve své mysli. Měl jsi konkrétní cíle, takže víš, kdy bys chtěl být na určitém místě, nebo jdeš na pocit? Vím, že v začátku jsi měl na Bruna náskok jen asi 3 minuty,, to bylo možná trochu moc horko, ale jakmile jsi prošel kolem určitého bodu mezera se otevřela. Samozřejmě v seběhu jsi byl super rychlý. Ty jsi dal celkový čas 02:52:02, Bruno 3:14:44. Věřím, že Bruno předpověděl 02:52! Byl jsi překvapen?

KJ: Byl jsem opravdu překvapen. Když Bruno řekl, 02:52 řekl jsem v žádném případě. Myslel jsem, že bych mohl zlepšit rekord o 2-3 minuty. Možná 03:10 bude ten správný čas? Během mého tréninku zde jsem nikdy neběžel rychle, protože v těch těžkých partiích nechceš běžet moc natvrdo. Je to jako loterie a tahání čísel … a ty si to tahání čísel necháš až na ten DEN!. Jediný okamžik, kdy jsem šel rychleji, byl druhý den, když jsem tu trénoval. Myslel jsem si, wow, možná bych mohl porazit Brunův čas. Pokud jsem blízko Brunova času, pak můžu jít rychleji. Mluvil jsem s Seb Montazem ráno před pokusem a on říkal, „když budeš na vrcholu do 2 hodin tak to bude dobré, budeš mít čas na cestu z kopce“. Řekl jsem, jo to budu velmi šťastný. Když jsem odstartoval svůj pokus bylo odpoledne, takže to bylo dobré na vrcholu, protože bylo teplo, ale teplo bylo také v údolí. Nemám rád teplo. Začal jsem s dobrým tempem, ale bylo těžké najít sílu. Viděl jsem spoustu lidí a přátel. Bruno na mě křičel, lyžařští přátelé křičeli, průvodci z Cervinia, Nuria Picas tam byla a další … dali energii. Řekl jsem si, musím jít dál, musím tlačit. Měl jsem Brunův čas v mé mysli, ale nemohl jsem předvídat, co bych mohl udělat.

Byl jsem blízko času Bruna, do Leone Col. Pak začíná hřeben a já šel po své vlastní cestě. V takových místech miluji běhat. Je to technické, musíte lézt a musíte tlačit. Je to exponované. Miluji exponovaná místa na hoře. Odtud jsem se nepohyboval rychle, ale plynule jako tekutina. To je způsob, jak se pohybovat v tomto terénu, pokud jdete rychleji než můžete, budete mít nehodu. Tento jakoby tekoucí pohyb mi dovoloval pohybovat se rychle. Začal jsem získávat čas po celou cestu až na vrchol. Podíval jsem se na hodinky a viděl jsem, že jsem skoro 12 minut před Brunovým časem. Řekl jsem si, wow, to je neuvěřitelné. Je to možné! OK, řekl jsem, já to dokážu. Byl jsem šťastný, ale nemohl jsem ztratit koncentraci. Je to dlouhý kopec dolů do Cervinie, potřeboval jsem si být jistý každým krokem. Šéf průvodců z Cervinie mi řekl na vrcholu, ty to dáš! Začal jsem klesat v hlubokém soustředění. Užíval jsem si to tak moc, miluji takové technické tratě. Nemusíte tlačit nohama, tlačíte ve vaší mysli. Kam položit nohu, kam dát ruce, kdy klouzat, kdy jít rychleji, kdy zastavit, to je to, co mám rád, moc jsem si to užíval. Když skončila většina té technické části, uvědomil jsem si, že jsem téměř 20 minut před Brunem a poslední část byla jen dotlačit to do cíle.

Copyright Dennise Brunod

Copyright Dennise Brunod

IC: Já a mnoho dalších lidí se obávalo tvého pokusu na Matterhornu. Máme respekt k té hoře a předpokládali jsme, že budeš tlačit na čas, to přináší nebezpečí, takže když jsi se dostal na vrchol a věděl, že jsi o hodně před Brunem mohlo to znamenat, že sestup byl jednodušší, jsi méně riskoval než v případě, že by časový rozdíl byl velmi těsný.

KJ: Ano, samozřejmě. Kdybych byl na vrcholu za 02:10 neběžel bych dolů stejně rychle. Já bych víc riskoval. Také si myslím, že to nefunguje! Mnoho lidí, kteří mě viděli, mi řekli, že jsem šel dolů velmi rychle, řekli mi, bylo to opravdu plynulé a že jsem nemusel riskovat a přesto jsem byl velmi rychlý. Myslím, že to je způsob, jak jít z kopce dolů. Když riskujete, poloha těla je jiná, nemůžete klouzat tak dobře a podobně. Zakláníte se a to zpomaluje. Když se cítíš bezpečně, můžeš jít rychle. Myslím, že bych mohl získat 6-7 sekund tím riskováním. To není nic! Těchto 6 nebo 7 sekund může být můj život … Znal jsem cestu dobře a neměl jsem potřebu přijímat dodatečná rizika. Jen jsem chtěl mít jistotu. Moje matka byla na hoře a měla špatné vzpomínky, když sama lezla na Matterhorn poprvé, ale pokud tam lezete znovu a znovu, víte, že je to riskantní, ale není nutné riskovat, je to o tom být si jistý.

IC: Když jsi přibíhal do Cervinie, bylo to jako na konci závodu. Bylo to neuvěřitelné. Bariéry. Bylo to skoro jako finiš závodu zde v Zermattu. Překvapilo tě to?

KJ: Ano, byl jsem naprosto překvapen. Byl jsem v Cervinii tři týdny a spal jsem v mém autě v rámci přípravy na pokus. Byl jsem překvapen přijetím všech zde.. Například, první den jsem vylezl na Matterhorn s Emelií. Vylezli jsme tam v běžeckých botách, a když jsme se dostali na vrchol, horský průvodce řekl: „wow, vy jdete v běžeckých botách. Blahopřejeme. Chcete zkusit rekord na Matterhorn, můžeme vám pomoci? Řekněte nám den, chceme pomoct. „Není jiné místo, jako toto, obvykle dostanete odpověď: „Co tady děláš v běžeckých botách, to je směšné.“ Ne v Cervinii, chtěli nám pomáhat hned od začátku. Pokaždé, když jsem lezl, to bylo tak otevřené, podpora byla skvělá. Vždycky se mě ptali: „Řekněte nám, co dnes jdete a my vám pomůžeme. Chceme být na hoře, abychom pomohli a podpořili vás. “ Stejné to bylo v hotelech v Cervinii, kde mi nabízeli sprchu nebo říkali, kdybych potřeboval internet, že bych mohl použít jejich Wi-Fi. Bylo to neuvěřitelný prostředí. Ti lidé byli rádi, že jsem v Cervinii a chci udělat rekord a byli stále za mnou. Myslím, že to byla nejkrásnější část toho pokusu o rekord. Přijel jsem jen s mým autem, byl jsem tam sám, abych lezl, ale všichni mě podporovali. Bylo to tak snadné pak udělat rekord. Den před mým pokusem, jsem volal do horské služby a řekl: „Zítra jdu.“ On odpověděl: „Dobře, kolik lidí potřebujete? Dáme lidi na horu pro bezpečnost v případě, že byste udělal chybu.“ Zavolal horské vůdce a řekli, jo, dáme lidi tady a tady. Vůdci skončili práci v poledne ve středu a pak se vrátili na horu, aby mě podpořili. Naprosto unikátní. Přijetí bylo tak fantastické.

IC: Bylo to neuvěřitelné ta úroveň podpory, co jsi dostal. Jak tě znám, raději by ses vytratil ze svého vozu, odstartoval na náměstí a pak se zase v klidu vrátil. Marino Giacometti udělal velmi dobrou věc. Tyto rekordní pokusy je třeba ověřit, je nutný doklad doklad, že jsi se dostal na vrchol a zase vrátil dolů. Samozřejmě nikdo nezpochybňuje tvou čestnost. Ale pro další pokusy a rekordy je toto na místě. Myslím, že když se stanoví standard pro budoucnost, tak to může být dobrá věc. Znamená to, že pro budoucí pokusy, jako je Elbrus v Rusku, začneš používat tento systém.

KJ: Ano, já vím, že potřebuji někoho, kdo zajistí časomíru a jsem si vědom, že potřebuji někoho na vrcholu. Pro Mont Blanc jsem měl lidi z turistické kanceláře k potvrzení mého pokusu a měl jsem vůdce na vrcholu. Mám také na gps soubory na mém Suunto. Na Matterhorn to nebyl problém, všichni byli na svých místech a vzali to tak vlastně z mých rukou. Například Marino Giacometti zajišťoval časomíru v Cervinii, ale průvodci a další byli všude kolem a ověřili cestu. Moje hodinky byly vysílačkou přenášeny všem vůdcům na hoře, takže můj postup mohl by být sledován. Je důležité, aby to vše byla pravda. Je to jako doping … je to o integritě, mé úmysly jsou 100%, je důležité udělat rekord správným způsobem. Jsem si vědom toho, že mnoho FKT nemá žádnou kontrolu, já osobně věřím v lidi, ale když vidíte svět a vidíte ty problémy, jsem si vědom možnosti, že lidé nemusí být upřímní.

Copyright Ludovico Bich

Copyright Ludovico Bich

IC: Co bylo skvělé na tomto pokusu, protože jsi měl tým lidí na hoře, měli jsme informace o čase a přes Twitter a Facebook ty časy byly dostupné po celém světě. Bylo to tak vzrušující. Sociální média ožila, jak tě sledovala. Myslím, že jsi zastavil mnoho lidí od práce. Chtěli tě sledovat. Z mého pohledu to je zajímavé, protože to je to, co já dělám, ale myslím, že o konceptu toho, že se někdo pohybuje nahoru a dolů po hoře, a tato zpráva se odesílá po celém světě, si někteří mohou myslet, proč je to zajímavé? Ale je to tak vzrušující, lidé sledují aktualizace o tvém postupu. Můžeš to vnímat nebo myslíš jen na horu?

KJ: Když jsem na hoře, jsem 100% soustředěný. Musím být ve svém okamžiku a přemýšlet o tom, kam dát nohu, jak rychle mám jít. Pokud by má mysl začala bloudit, budu ztrácet čas, nebo možná můj život, takže jsem plně zaměřený na tak rychlý pohyb, jak je to možné. Je to jen hora a já. Sociální média a fotografie nechám na jiných. Například Seb byl ve vrtulníku, ale nikdy jsem ho neviděl ani neslyšel, i když byl tak blízko. To je proto, že jsem potřeboval být 100% soustředěný. Myslím, že to je hezké. V závodění, myslím, že za poslední tři roky jsem dokázal řídil své úsilí, a proto se nemusím dnes na závody soustředit tolik, ale toto bylo úplně jiné. Bylo to, jako když jsem poprvé závodil před deseti lety, když jsem byl maximálně soustředěný. To je super příjemný pocit.

IC: Jistě sociální média učinila to, že jsi tak přístupný, což je skvělé pro nás, ale je to také skvělé pro tebe a všechny ostatní kolem. Myslím, že se tvá energie se teď zaměřuje na Rusko a Mt Elbrus?

KJ: Ano, musím si trochu odpočinout především …

IC: Řekl jsi mi minule, když jsem mluvili v Dolomitech, že nebudeš měsíc závodit a pak jsi šel na Sierre-Zinal.

KJ: Ach ano, byl jsem blízko Sierre-Zinal, byl to jen na druhé straně Matterhornu, tak to bylo jako dobrý trénink. Navíc to byl 40. ročník. Teď budu pár týdnů bez závodění, ale budu hodně trénovat, mám to rád, potřebuji to k životu. Budu trénovat, ale žádný závod, až UROC v USA. Zaměřím se na Elbrus pro příštích několik týdnů, chci jet do Ruska před UROC, možná 15. září. Budu to plánovat kolem tohoto data a trénovat v nadmořské výšce.

IC: Takže znamená to, že budeš zkoušet Elbrus Summit před UROC?

KJ: Ano, myslím, že ano. Po UROC Mám Skyrunner World Series, Limone Extreme a pak DIAGONALE des Fous , takže po tomto chci pauzu.

IC: Říkáš přestávku, znamená to skialpinismus?

KJ: To znamená, jeden týden bez tréninku a pak budu v horách v listopadu a prosinci, ale nebudu závodit.

IC: Dobře, budeme tě sledovat a uvidíme, jestli půjdeš nějaký závod … Kiliane to bylo fantastické od tebe, že jsi mi dal tolik svého času k povídání o Matterhornu. Je nádherné dostat tolik porozumění. Nakonec, kdy budeme moci vidět celý upravený film Seb Montaze z tohoto roku, nebo z tohoto Summitu?

KJ: Pracujeme na tom a samozřejmě budeme pracovat dále po Elbrusu. V listopadu a prosinci bude vidět hodně práci v editaci, takže doufáme, že ještě před koncem roku. Možná, že koncem prosince?

IC: Perfektní. Mockrát ti děkuji za tvůj čas.

KilanBWsmile

Velké poděkování Kilianu Jornetovi, za jeho čas, trpělivost a jeho inspirace

Díky rovněž za poskytnutí možnosti zveřejnění tohoto interview, které pořídil s Kilianme Jornetem 25.8.2013 v Zermattu Ian Corless (iancorless.com)

Autor:

Napsat komentář

Enter Captcha Here : *

Reload Image

Translate

BasqueCatalanCzechEnglishFrenchGermanItalianPolishPortugueseRussianSpanish

PŘIHLÁŠKA DO CZSA – PODPOŘ SKYRUNNING V ČESKU

PŘIHLÁŠKA DO CZSA – PODPOŘ SKYRUNNING V ČESKU