Jez Bragg je výborný britský ultraběžec, který mimo jiné vyhrál v roce 2010 UTMB. V současné době běhá za The North Face a v rámci jejich „endurance running“ absolvoval v rekordu trailovou trasu Te Araroa na Novém Zélandu.
V dobře zapamatovatelném datu 12.12.2012 se Jez vydal na svou cestu, kdy měl za cíl pouze vlastními silami překonat co nejrychleji trailovou trasu zvanou Te Araroa. Tato trasa začíná na nejsevernějším cípu Severního ostrova Nového Zélandu na Cape Reinga a končí na nejjižnějším výběžku Jižního ostrova v Bluff.
Infografika k Te ARAROA
Celková délka tratě je 3054km a zahrnuje i několik úseků, které je třeba překonat na kajaku. Kromě úžiny mezi oběma ostrovy i úseky na řece Whanganui River a jezeře Lake Wakatipu. Poměr silnice-voda-trail je 9%(285km)-11%(345km)-80%(2424km). Pro představu se jedná o vzdálenost jaká je asi mezi Římem a Moskvou.
Jez tuto trasu absolvoval za 53 dní, 9 hodin a jednu minutu a zlepšil tak o 12 dní rekord Australana Richarda Bowlese.
Jez začal velmi dobře a první část byl dokonce před plánovanými časy. Pak se však jeho tempo zpomalilo kvůli vskutku obtížným terénním podmínkám a zabloudění v lesních úsecích. Rovněž povětrnostní podmínky měly vliv na výkon. Na severu Jez zažil nezvykle vlhké počasí a v pozdějších fázích na Jižním ostrově zase velká tepla. Načasování doběhu na Cook Strait bylo rozhodující pro úspěch výpravy a perfektní počasí v tomto čase zajistilo bezproblémový přejezd na kajaku z jednoho ostrova na druhý.
© Damiano Levati
Uprostřed cesty přes Jižní ostrov byl úspěch Jezova pokusu o rekord ohrožen, když ho zasáhl střevní parazit a s pomocí lékaře výpravy a jeho tchána Dr. Marka Taylora byl schopný se vrátit na trať až po třech dnech. Dostatečné zásobování jídlem a pitím byla další výzva pro Jeze, který sice patří ke zkušeným ultraběžcům, ale takový mnohatýdenní výkon přeci jen vyžaduje jiný přístup.
Jez musel oproti svým zvykům výrazně zvýšit přísun kalorií. Kromě jídla na trati, které si nesl sebou musel denně jíst teplou snídani, obědval těstoviny a večer byla velká večeře s dezertem z čokolády, zmrzliny a podobně.
Jez výpravu komentoval: Te Araroa expedice začala jako takový sen několik let zpátky. Já jsem vždy chtěl podniknout něco takového grandiózního, mnohadenního. Nově vytvořený Te Araroa Trail se délkou, obtížností, tím, že se přebíhá celá Nový Zéland jevil jako pro to stavěný.
Jaký je lepší způsob, jak prozkoumat a poznat jednu z nejkrásnějších světových zemí! Přejezd na kajaku přes Cook Strait byl sice odvážný plán, ale bylo to nedílnou součástí expedice, kdy jsem chtěl opravdu celou cestu překonat jen vlastními silami a cesta se tím stala ještě víc zajímavou.
© Damiano Levati
Každý den na této cestě přinášel nějaké problémy. Terén byl mnohem drsnější než cokoli, co jsem dosud zažil kdekoli jinde na světě. Trpělivost, odhodlání, vůle, to byl klíč k úspěchu. Rovněž ty střevní problémy uprostřed Jižního ostrova. Jsem utahaný, moje mysl je také, ale cíl je dosažen. Bolest časem bude slábnout a zůstane spousta neuvěřitelných vzpomínek. Rád bych upřímně poděkoval za podporu svému týmu příteli Jamesi Ashwellovi a tchánovi Marku Taylorovi, kteří mě neuvěřitelně podporovali a přispěli tak k úspěchu této akce.
Ne vždy to však bylo jen o krásných zážitcích. Kromě střevních parazitů musel Jez překonávat problémy s plísní na nohou z dlouhého běhu v trvale mokrých botách.
Až po doběhu se svěřil se svým zážitkem, kdy si myslel, že je opravdu blízko smrti.
Při traversu Richmond Range v Nelson Lakes National Park byl Jez na cestě do Red Hut Hills stržen 100m po proudu, když se pokoušel přejít rozvodněnou řeku. „Neměl jsem se pokoušet o přechod, měl jsem počkat, „řekl Bragg. „Udělal jsem chybu a byl jsem velmi rychle unášen řekou dolů přes srázy a kameny, ponořoval jsme se pod vodu a tloukl se o skály.“ „Nakonec jsem zůstal nad vodou, ale obával jsem se jestli nemám zlomenou nohu. „Nějak se mi podařilo se vyškrábat ven a dostat se z toho v relativním pořádku.“ „Nikdy jsem neměl chvilku jako tahle, když vám vše bleskne před očima. Myslel jsem, že je to můj konec.“ Když vylezl z vody, vyměnil si suché spodní vrstvy prádla a belhal se 10km na místo, kde ho očekával jeho podpůrný tým. Říká, přesto že byl z té události otřesený, byl šťastný, že utržil jen modřiny na bocích a kolenou a kotnících. Po pár dnech byl zase tři dny neschopen pohybu kvůli střevnímu parazitu. Čtvrtého dne, s pomocí hole, se mu podařilo ujít čtyři kilometry před úplným vyčerpáním. V tomto okamžiku začal pochybovat o schopnosti dokončit cestu, ale začal bojovat a vrátil se na předchozí průměr 65km za den. „Nikdy jsem v sobě dříve nemusel hledat tak velké odhodlání a vůli,“ říká Jez o jeho boji se střevním parazitem.
© Damiano Levati
Než vyrazíte, plánujete si že 65km urazíte za 10 hodin. Pak zjistíte, že musíte být na trati 12-20 hodin, abyste to urazili. „Musel jsem prostě být trpělivý a přijmout, že dny budou dlouhé, ale ten čas na nohou si vybral jak fyzickou, tak i psychickou daň.“ „Myslím, že Te Araroa je perfektní obraz Nového Zélandu: mega řeky, mega přechody, mega drsný terén“
© Damiano Levati
Nejlepší a nejhorší, podle Jeze:
Nejtěžší sekce: Richmond Range, Nelson Lakes National Park. Deception Valley, Arthur’s Pass National Park
Oblíbená sekce: Queen Charlotte Track (i když trochu příliš turistické)
Oblíbené chata: Highland Creek Hut, Otago
Největší překvapení: Nový Zéland je divoký se svěžími zelenými lesy – čekal jsem, že tam budou plantáže
Po svém úspěchu odjel Jez do Thajska na opožděnou svatební cestu se svou ženou Gamma, se kterou se oženil jen několik měsíců před odjezdem na Nový Zéland.
VIDEO
http://www.thenorthfacejournal.com/category/endurance-running/te-araroa/
http://www.thenorthfacejournal.com/te-araroa-expedition-video-dispatch-1/
Více informací lze nalézt také na blogu Jeze Bragga: http://jezbragg.blogspot.com/
Napsat komentář