World Skyrunning Champs Skotsko – Jak to bylo

Ve dnech 13.9.-15.9.2018 se odehrálo ve Skotsku mistrovství světa v skyrunningu. Bojovalo se ve třech disciplinách – Vertical Kilometer®, Ultra Sky a SkyRace®.

Podobně jako vždy od roku 2013 se této vrcholné soutěže skyrunningu (mistrovství Evropy nebo světa) zúčastnil početný český tým.

Do Skotska ve středu 12.9. odletělo 12 běžců a běžkyň, kteří zde měli reprezentovat Česko.

Zdenda Kříž jako vicepresident CZSA a šéftrenér neměl letos jednoduchou situaci při skládání týmu. Někteří běžci, kteří se kvalifikovali z MČR se pro účast na MS omluvili pro jiné své plány (Ondra Fejfar a Pavel Brýdl). Další výborní běžci, kteří by jistě bojovali o kvalitní umístění se nemohli zúčastnit ze zdravotních důvodů (Mára Causidis, který po dlouhé nemoci v době, kdy se musela uzavřít soupiska ještě nevěděl, jestli se je schopný dát do formy), Jirka Čípa (narození dítěte v rodině), Olda Kokošek (svatba). Robert Krupička, běhající letos v parádní formě pak měl pro účast v repre požadavek na úhradu letenky. Protože již od roku 2013 máme princip, že všichni v repre mají dopředu stejné podmínky a vzhledem k výpadku silného partnera v konci roku 2017 jsem nemohl zaplatit letenku všem, k dohodě o reprezentaci nedošlo.

Přesto si myslím, že tým, který se sešel ve Skotsku zabojoval a v silné konkurenci získal podle kalkulace ISF páté místo v týmech (podle mé kalkulace pak čtvrté jen vcelku těsně za třetí USA).

Jak to tedy bylo …

Ve středu všichni přilétáme stejným spojem do Edinburgu a po půjčení aut jedeme asi 115 mil do kempu, kde máme rezervované čtyři mobilní domy. Na start a k cíli to je kolem 5km takže docela pohoda, komfort myslím dost slušný a hlavně to ubytování nezruinovalo rozpočet CZSA.

Po relativně nezvykle suchém skotském létě se vše vrátilo k normálu, takže voda je všudypřítomná. Lije a bahno je nachystáno. Nikdo z nás moc nepřeje čtveřici našich, co budou ve čtvrtek v pozdním odpoledni startovat na VK. Čeká je nejen trvalý déšť, ale i prudký vítr a děsná zima v horních partiích závodu. Asi není úplně zvykem pro Macka, že v půlce závodu zastaví a obléká si bundu, aby nezmrzl.

Protože do hodnocení týmů bodují nejlepší čtyři z každého, získávají pro český tým body všichni, kdo startovali (Zuzka Krchová 13. místo, Petra Ševčíková 34., Tomáš Maceček 35., Honza Mrázek 40.).

Jak dopadl VK na čele najdete zde:

https://www.skyrunning.com/gold-medals-and-records-for-bonnet-and-orgue/

Zatímco elita na VK je na trati, dole v Kinlochleven se otevírá registrace na páteční Ultra Sky. Povinná výbava v nás již delší dobu před MS vzbuzovala pochyby a měli jsme snahu přes ISF ji ovlivnit alespoň v položce survival bag. Oproti v Alpách a Pyrenejích běžné folii, která umožní závodníkovi v případě problému se ochránit proti zimě a pokračovat někam dolů, zde je předepsán jakýsi pytel, do kterého se musí (podle instruktážního videa) naskákat a v něm pak čekáte na pomoc. No, nedovedu si představit, jak do něj naskakuje závodník se zlomenou nohou :) A upřímně, být v problému na trati, raději bych se zkoušel přesouvat dolů po svých, než ležet nebo sedět v zimě někde na vršcích. Nepovedlo se nic změnit. Pořadatel vždy ví nejlépe, jak se pořádají závody (minimálně zde ve Skotsku :) ).

Další věc, co nás v povinné výbavě zarazila byla absence mobilního telefonu. Na místě jsme zjistili proč. GSM signál nebyl často ani v našem kempu. Na kopcích se s mobilem nechytnete vůbec. Zlaté Česko, Alpy i velká část Pyrenejí.

Že je hlavním partnerem Salomon z výčtu povinné výbavy poznáte také. Jsou předepsané waterproof kalhoty i bunda s kapucí. Doporučenou možností je Salomon Bonati Pro WP Jacket. Ne to WP není waterproof. I na webu Salomon je to definováno jako weather proof. Prostě, když máte Salomon, nemusíte mít to, co pořadatel požaduje :)

Podle mého mínění a pode srovnání s jinými šampionáty nebo i běžnými závody v minulosti se pořadatel moc nevyznamenal i v dalších aspektech. Ve čtvrtek před desátou večer k nám do housu přichází Denise Park, která nám se svým synem pomáhala na občerstvovačce a byla k dispozici týmu i jako fyzio. Říká, že se běží B verze tratě a start se posouvá ze 7:00 na 10:00. Až po 22:00 přichází e-mail, který to potvrzuje.

Sdělujeme to členům týmu a žasneme. Nejen, že náhradní trať nemá se skyrunningem nic společného (podle info pořadatele cca 49km a 1650m převýšení), ale forma sdělení změny tratě a času startu je víc než nešťastná. Budete snad po desáté kontrolovat e-maily, když máte v sedm ráno startovat a navíc se máte těžký problém vůbec připojit k internetu ? Hlavně, že si pořadatel nechá do přihlášky vyplnit od všech číslo mobilního telefonu. Na SMS se přeci jen lépe reaguje. Výsledek … před sedmou ráno je v Kinlochleven možná 70% závodníků na startu.

Všichni naši po mrazivé zkušenosti z VK řeší, co si obléknout. Nakonec převažují kombinace nového repre dresu s druhou spodní vrstvou, návleky na ruce apod. Tím, že se závod odehraje v nižších polohách to pak stačí a čtvrteční mrznutí se nekoná.

Počátek závodu vypadá velmi dobře. Na pozicích do 12 místa jsou tři naši chlapi (Macek, Jirka a Tomáš Hudec) Macek se dokonce pohybuje i v TOP5. Kuba Uherek je kolem 20. místa a také to vypadá na slušné umístění. Jirka bojuje o TOP10. Tomáš Hudec se až tak dopředu zatím nehrne a ukazuje se to jako ideální strategie. Jirka Petr ztrácí šance an slušné umístění po zhruba třímetrovém pádu, po kterém je tak dezorientován, že si nevezme ani občerstvení na jediné občerstvovačce. S akutním nedostatkem energie se pak propadá až do šesté desítky.

Na rovinatých pasážích po 35.km pak začínají jak Macek, tak Kuba ztrácet a nadějně rozjetý závod s šancí na top výsledek se ztrácí. Macek dobíhá zklamaný na 27. místě, Kuba o deset pozic za ním na 37. místě. Jirka Petr již jen pro dokončení finišuje 69.

Výborně se povedl závod Tomáši Hudcovi. Na první a v podstatě jediný pořádný kopec se nehnal. Ušetřil síly a v rovinatějších pasážích druhé půlky závodu se stále posouval vpřed.

Svým šestým místem v cíli dosáhl nejlepší výsledek z našich, když za bronzovým Luisem Albertem Hernandem byl jen něco málo přes 4 minuty. Krásná premiéra v skyrunningové repre.

V závodě Ultra Sky startovaly dvě naše ženy (Anka Straková a Míša Mertová). Anka se na prvním měřeném mezičase CP4 objevila na 16 místě. Na CP5 se posunula na 13 místo, ale pak jsme dlouhou byli v napětí, co se děje. Od té chvíle měla u svého jména stav stopped. Po doběhu na 12. místě pak ještě nějakou dobu nebyla uvedena ve výsledcích, než si v tom pořadatel udělal pořádek. Další rozpaky nad organizací závodu.

Míša byla na CP4 na 22. místě, ale v rovinatějších pasážích se jí podařil výrazný posun dopředu a doběhla hezky na 16. místě. Do hodnocení týmu v Utra Sky bodovali Tomáš Hudec, Macek, Anka a Míša.

Více o Ultra Sky na webu ISF: https://www.skyrunning.com/its-gold-for-albon-and-debats-new-skyrunning-ultra-champions/

Sobotní SkyRace se naštěstí obešel bez změny tratě. Jistě, sucho nebylo, ale oproti předchozím dnům i neděli sobota vyšla asi nejlépe.

Do závodu nastupovali tři kluci a tři ženy (Honza Mrázek, Tomáš Křivohlávek, Tomáš Fárník, Katka Matrasová a po startu na VK i Zuzka Krchová s Petrou Ševčíkovou).

Zuzka Krchová si bohužel připomněla mistrovství Evropy v 2015, kdy si způsobila výron kotníku možná tři kilometry před cílem v nadějné pozici. Nyní měla závod rozběhnutý také velmi pěkně, ale v podobném bahnitém a kamenitém terénu jako na Zegamě si tentokrát zranila kotník již kolem poloviny závodu a musela odstoupit.

Jako nejlepší z našich tak doběhla při své premiéře Petra Ševčíková na pěkném 22. místě a Katka Matrasová pro tým bodovala svým 34. místem.

V mužích se nejlépe dařilo Tomášovi Křivohlávkovi, který i přes počínající krizi v závěru závodu uhájil 31. pozici před Honzou Mrázkem, který doběhl 32. Také Tomáš s Honzou bodovali pro tým. Třetí z našich mužů finišoval na 55. místě mladý Tomáš Fárník.

Bohužel mimo český tým zaběhl velmi dobře závod Robert Krupička, který se zde snažil si vybojovat účast ve finále Salomon Golden Trail Series. Účast mu unikla o jednu pozici, když v cíli byl na pěkném 11. místě.

O SkyRace® více zde: https://www.skyrunning.com/jornet-and-alexandersson-take-the-sky/

Podobně jako v jiných ohledech, ani hodnocení týmů se nevyhnuly problémy na straně pořadatele. Podle výsledků zveřejněných ihned po závodě jsme skončili na čtvrtém místě za Španělskem, Velkou Británií a USA. Později ale pořadatel doplnil k některým běžcům a běžkyním příslušnost k týmu a v pořadí jsme se tím dostali na páté místo těsně za Japonsko. I tak to vidím jako dobrý úspěch vzhledem k velké konkurenci na tomto mistrovství a opět většímu množství účastnících se týmů, ale i k určitému oslabení týmu díky neúčasti některých našich špičkových běžců.

Vyhlášení výsledků SkyRace®, kombinace MS a týmové soutěže provázelo opět pravé skotské počasí s lijákem. Přesto mě udivilo, že pouze tým Španělska se dostavil v reprezentativní sestavě asi 10-12 osob. Brity zde musela zastoupit asi jediná přítomná členka týmu Holly Page a Američané nepřišli vůbec. Cenu tak převzal šéfredaktor IrunFar.com Bryon Powell.

Chci poděkovat všem členům našeho týmu, kteří se letošního Mistrovství zúčastnili. Myslím, že všichni se snažili podat svůj maximální výkon a na trati nechali v dané chvíli vše. Ne vždy vše v danou chvíli sedne a ne vždy je člověk se svým výkonem spokojen. Někdo tedy byl více spokojený, někdo možná od sebe čekal více. Všem ale patří dík a gratulace k jejich výkonům.

Za fotografie zveřejněné v článku děkuji Tomáši Bubelovi, Jackovi Denekovi a Ianu Corlessovi.

V souvislosti s MS ve Skotsku se vyskytly jako již častokrát v nedávné minulosti kritické hlasy, které často bez znalosti situace a faktů, nebo snad někdy i z úmyslu rozpoutávají „flame“ kolem skyrunningu v Česku na sociálních sítích. Ten bohužel mnozí nezasvěcení nemusí dobře chápat a mohou si tak dělat zkreslenou a negativní představu o skyrunningu v Česku.

Proto bych rád uvedl některé věci i zde na našem webu na pravou míru. Jak jsem psal již výše, dát dohromady kvalitní tým pro letošní MS nebylo vůbec snadné a tuto úlohu jsem Zdendovi Křížovi vůbec nezáviděl. Na webu skyrunning.cz byly vypsány již před sezonou kvalifikační kritéria pro nominaci na MS. Někteří z běžců, kteří se podle těchto kritérií nominovali, účast na MS odmítli. I když toho v některých případech mohu litovat, respektuji to, i když důvody toho odmítnutí mohou být různé. Další běžci se zřekli nominace ze zdravotních nebo osobních důvodů, které byly známé.

Chápu do jisté míry také případ Roberta Krupičky, který podmínil svou účast na MS úhradou letenky do Skotska. Ano, Robert je velmi dobrý běžec a je zřejmě zvyklý, že dostává například od pořadatelů různé benefity. Naše asociace však není bohatá jako někteří pořadatelé. Náš rozpočet je limitovaný počtem platících členů CZSA a tím, co získáme ze sponzorských darů. Od státu nemáme a neměli jsme od založení asociace ani korunu. Jistě tedy všichni pochopí, že nemáme prostředky srovnatelné v relacích velikosti například s ČAS. Také již od svého počátku držíme jasnou linii v tom, že všichni reprezentanti mají předem stejné podmínky. Protože jsem nemohl uhradit letenku všem reprezentantům z našeho rozpočtu, musel jsem odmítnout i úhradu Robertovi. Robert se tedy i přesto, že v závodě MS SkyRace® startoval, rozhodl běžet mimo český tým. Protože v závodě MS bez rozdílu věku není povinný repre dres, nemusel by Robert v repre dresu běžet, nemusel by si ho tedy pořizovat za zhruba 18% jeho běžné ceny (příspěvek na výbavu, dres od reprezentanta). Stručně řečeno, jen nebyl po svém odmítnutí zařazen v soupisce českého týmu. Ale znovu opakuji, chápu, že si třeba Robert myslel, že se máme chovat jako například Český atletický svaz a že bychom mu letenku platit měli. Odmítnutí repre pak asi bral jako logickou odpověď ze své strany. Vzal jsem to tak na vědomí a tím to pro mě skončilo. Bez dalších negativních konsekvencí.

Nechápu ale věčnou kritiku českého skyrunningu z jistého okruhu běžců nebo některých jeho přátel. Nevím, co tím chtějí docílit. Mají snad snahu poškodit i to, co se možná podařilo za těch zhruba šest let v Česku kolem skyrunningu udělat ? V tomto konkrétním případě mám pocit, že pokud je třeba něco řešit, pokud by si snad Robert myslel, že je třeba cokoli dalšího vyjasnit, je to věc mezi Robertem a CZSA resp. Robertem a mnou. S Robertem jsem se vídal několik dní v průběhu Sierre-Zinal. Nyní před letem do Skotska. Neměl jsem pocit, že by se chtěl k té věci kolem repre vracet. Mám za to, že i pro něj to byla uzavřená záležitost.

A pokud si kdokoli myslí, že by se cokoli v českém skyrunningu mělo dělat jinak, pokud si myslí, že ví jak, má názor, že to, co se zde snažíme dělat, děláme pro svůj jakýkoli prospěch, je zde jednoduché řešení. V roce 2019 se odehraje opět členská schůze. I když vedení CZSA bylo v roce 2017 zvoleno na čtyři roky (do 2021), jsem ochotný zařadit na program schůze volbu nového presidenta CZSA, jestliže někdo z členů CZSA projeví zájem o tuto funkci a představí předem smysluplný program toho, jak chce CZSA dále vést. Číst, že si dělám ze skyrunning.cz svůj „soukromý podnik“ mě opravdu nebaví.

Sam Straka