Někdy se člověk podivuje jak a hlavně proč se co událo. I já se nyní dost podivuji, jaká náhoda stála na počátku mého horského běhání. Můžou za to kamarádi běžci! Ten první (on bude vědět o kom mluvím) se „zrušil“ při YESmaratonu 2011 a hned potom začal básnit, jak to bylo super. Ale ve mně tím zasel semínko, které postupně klíčilo, až jsem se následný rok také přihlásil. Takže YES 2012 byl můj první „horský“ běh. I když jsem již několik hladkých maratonů odběhl, přesto jsem měl před tímto závodem velký respekt. Naštěstí to dopadlo maximálně pozitivně.
Další náhoda přišla někdy koncem září 2012, když jsem v televizi náhodně uviděl dokument o Beskydské sedmičce. Hned mně přišlo na mysl si to také zkusit, ale kde získat dobrého parťáka? A tu zaúřadovala další náhoda. V lednu 2013 mě velice opatrně oslovil další kamarád-běžec a tím to bylo zpečetěno. Jelikož 100km v Beskydech na jeden zátah není tak úplně normální záležitost, tak jsem se samozřejmě začal adekvátně připravovat. Jeden z přípravných (testovacích) závodů byl i nový závod na Valašsku: Valašský HRB (53km). Dopadl opět nadmíru dobře, ale hlavě jsem při něm pochopil, že B7 nebude procházka růžovým sadem.
B7 2013 nedopadla tak úplně dle mých představ (parťák celý srpen promarodil), ale přesto jsem před jeho výkonem smekl.
Od té doby mnohem častěji hledám na internetu nějaké informace o horském běhu. Zachytil jsem také info o Perunu a L4L na stránkách SKYrunningu, napsal jsem si termíny přihlašování do kalendáře a vlastně bylo v tu chvíli rozhodnuto o mém dalším běžeckém působení. Přidal jsem tréninkových kilometrů, trochu kopců, více kola a trochu běžek a těšil se na Perun, jak jim to tam všem natřu.
Tam dopadla kosa na kámen. Objektivně vzato to nebylo až tak hrozné Waterloo, ale já dostal velice potřebnou „školu“ v opravdovém horském běhu, při které jsem zjistil, že SKYrun není normální běh v horách, ale docela jiná běžecká disciplína. Naštěstí do dalšího SKYrunu byly tři měsíce čas se poučit z chyb a ještě více potrénovat. Přípravnými závody byly: Valašský HRB, ½ maraton v Olomouci a maraton v německém Fürthu. Týden před L4L jsem si ještě dal MTB maraton v Jizerkách (na ¾ plynu) a pak hurááá do Beskyd.
Večerní déšť mě naplňoval optimizmem, že se „rosničkáři“ sekli a že nebude těch šílených 30°C a že bude podobné „peklo“ jako na Perunu, které tak miluji. BOHUŽEL.
Start jsme doopravdy málem zakecali, ale po povelu jsme přeci jenom vyběhli vstříc 69km + cca 4000±. Já si naplánoval nikam se po startu nehnat a v klidu si běžet svoje pohodové tempo a co možná nejdéle se udržet na pohodové vlně.
1.seběh: Velice zadrženě. Snažil jsem se o co nejkratší a hodně frekvenční krok, abych si nevymlátil nohy hned na počátku.
1.Lysá: Opět velice zadrženě. Jen jsem si trošku hlídal, aby mně čelo moc neuteklo (kromě nadčlověka Honzy … ten mě „nezajímal“).
1.občerstvení: 1dcl iont, 1dcl cola, ½ banánu, ½ müsli, 1x pomalý gel.
2.seběh: Opět převelice opatrně. Vůbec mi nevadilo, že mě pár borců předběhlo. Já věřil, že jim to brzy vrátím.
2.Lysá: To už jsem přiložil pod kotel a zjišťoval jak to docela pěkně stoupá. Ale i přesto jsem byl nahoře zcela v pohodě.
2.občerstvení: 2dcl iont, 1dcl cola, ½ banánu, ½ müsli, 1x pomalý gel, 1x magnesium.
3.seběh: Již trochu rychleji, ale pořád s rezervou. Jen si „nevymlátit“ nohy na asfaltovém úseku před Ostravicí.
3.Lysá: Při stoupání z Ostravice po žluté jsem to již rozbalil na Fullgaz a hodně svižným tempem zdolal LH po třetí, přesto jsem byl nahoře opět a stále zcela v pohodě.
3.občerstvení: 2dcl iont, 2dcl cola, ½ banánu, ½ müsli, 1x pomalý gel, (já blbec si zapomněl vzít magnesium).
4.seběh: Z velkou euforií, že se stále cítím jako Superman jsem sletěl pod Kykulku, „vyběhl“ ji a pokračoval v letu kondora, ale cestou na Hradovou se nohy poprvé ozvaly (náznaky křečí do lýtek). Musel jsem trochu zpomalit.
4.Lysá: Sjezdovka na úvod, pěknej zabiják, naštěstí né můj. Když jsem byl na úpatí, tak jsem nahoře uviděl Honzu Zemaníka (pak až v cíli). Tam někde jsem ztratil poslední plnou butelku s pitím. Po Lukšinec to ještě šlo, ale potom to byl naprostý očistec a jen zcela mechanický pohyb vzhůru. Nahoře byla moje spása a tam jsem musel dojít.
4.občerstvení: několik dcl iont, několik dcl cola, ½ banánu, ½ müsli, 1x rychlý gel, 1x magnesium, 3 tablety anticramp.
5.seběh: Opět jsem se musel uchýlit k opatrnému seběhu, ale né z důvodu šetření se, ale z důvodu nezakopnout a celej doběhnout do cíle. Kupodivu stále šlo si v běžeckých úsecích udržovat tempo kolem 5min/km.
Do cíle: Za to stoupací úseky byly už zcela na morál, ale vidina hodně slušného výsledku mě tlačila vytrvale do cíle. V samotném závěru mě také velice potěšil zrušený apendix.
Vybavení na závod: Boty Inov8 (TrailRoc 255), kompresní elasťáky (Salomon S-Lab), hůlky (Leki carbon třídílné), tričko (Lidl), malá ledvinka na mobil a 2 gely, pás na 4 lahvičky 4x125ml
Poděkování: Samozřejmě pořadatelům, ale hlavně své manželce, která na LH byla naprosto nepostradatelná při občerstvování a doplňování zásob pití.
pěkně shrnuto, díky za podrobnější info k spotřebě jídla/pití , já to pojal asi dost turisticky :) , vypil jsem a snědl toho tunu, hlavně ze strachu, že mi dojdou „baterky“, tak jsem se snažil předzásobovat. Strategii jsme měli podobnou, ale mě ani to šetření se moc nepomohlo k tomu, abych to rozbalil na posledních stoupácích :) . Velká gratulace!