Santa Caterina VK a Livigno SkyMarathon® – Tomáš Maceček

Share

IMG_2578Loni jsem si vyzkoušel svůj první závod SWS v Canazei, jenže letos je Dolomites SkyRace týden před MS ve Španělsku. Tak proč neobjevit nějaké další vrcholy v Alpách? Kombinace vertical kilometer a slibovaný skyrace, který se později nenápadně přejmenoval na skymarathon v srdci Itálie byl parádní motivace.

O to lepší bylo, že se na závody vydala obrovská skupinka českých běžců, eliťáků i těch, co se přijeli nadchnout a vyzkoušet pravý skyrunning. K tomu s námi bydlela ženská repre v běhu na lyžích a o nejlepších fanoušcích, atmosféře a společném zážitku bylo jasno. Moje očekávání od závodů? Cílem bylo skončit v top 30 a přivézt moje první body do svěťáku. Jak reálný to byl cíl, měl ukázat až průběh každého závodu. Paradoxně jsem od sebe očekával, že větší šanci na body budu mít v pátečním VK…


mapa


Vertical Kilometer Santa Caterina

Na startu stojím vedle Toma Bystřického, další dva reprezentanti Ondra Fejfar a Tom Lichý stojí o dvě řady před námi s trošku většími ambicemi. Kouknu za sebe, vždyť my stojíme skoro v druhé polovině startovního pole! Jde vidět, že Italové jsou rozumní a na toto 3 km dlouhé peklo si troufnou jen vyšvihaní horalové. I když pohled na Urbana Zemmera v tílku a jeho pracky mi říká, že hůlkama si asi člověk trošku pomůže. Proto je beru s sebou, i když s nimi nejsem zvyklý běhat.


WP_20160624_15_45_55_Pro


Trasa měří přesně 2,9 km s převýšením 1000m, i když v reálu to bylo asi 960. Start v 1750mnm. První polovina česká klasika po sjezdovce. Jakoby na vrcholu Javorového pak následuje ještě prudší pasáž v kamenech, suťovisku a sněhu. Posledních asi 50 výškových metrů už je horolezecká lahůdka s fixními lany, před kterou museli všichni povinně odložit hůlky.


DCIM119GOPRO


DCIM119GOPRO


Licháč s Ondrou cupitají vepředu, já se na začátku držím kolem třicátého místa a ze všeho nejdřív začínám cítit prsní svaly, pak tricepsy, pak už nemůžu moc dýchat. Ta výška je prostě znát, ventiluju naplno, šlapu prudce nahoru, ale rychleji to nejde, předbíhají mě i holky. V druhé polovině to asi trošku podvědomě vzdávám, v top 30 určitě nejsem a v neděli to bude ještě sada. Pod vrcholem skvěle povzbuzuje česká skupinka, skály nahoře mě baví. Gratulace Tomovi za pěkné 17. místo ve světové konkurenci, jako druhý bez hůlek, já až čtvrtý z Čechů na 49. místě.


DCIM119GOPRO


DCIM119GOPRO


Výsledky Čechů:

17. Tomáš Lichý, 21. Ondřej Fejfar, 38. Tomáš Bystřický, 49. Tomáš Maceček, 54. Vojtěch Bořil, 66. Martin Ryzí, 86. Petr Čížek, 88. Michal Chadim, 121. Lenka Ungerová, 125. Lynda Phan.


13533219_977673485679711_6491787906432959593_n


Livigno SkyMarathon

V sobotu mě kluci přemluvili na prý „aklimatizační výstup“ do třech tisíc. Pravda, šli jsme pohodu, ale pořád to dalo tisíc výškových a tři hodiny pohybu. Honza Zemaník už byl v Santa Caterině necelý týden, takže aklimatizovat nepotřeboval a rozumně odpočíval.


OLYMPUS DIGITAL CAMERA


DCIM119GOPRO


Trasa Livigno SkyMarathonu měří 34 km s převýšením 2800m. Čtyři kopce, první dva prudké s technickými pasážemi, sněhem, lezením a fixními lany, druhé dva už běhatelnější. Ale hlavně, téměř celý závod ve výškách od 2300 do 3000 mnm. Z toho mám strach, čekám závod časově trošku delší, než Perun a proto poprvé v životě beru na závod batoh s pitím a větrovkou. Jo, pořadatelé vědí, proč ji napsat do povinné výbavy.


DCIM120GOPRO


Start je v centru Livigna, teplota příjemná, na startu se nikam necpu, první tři kilometry vedou po asfaltu po rovině pod první kopec, běžím bok po boku s Míšou Mertovou tempem lehce pod 4min/km, přede mnou asi čtyřicet lidí. Pak to začíná, první kopec, Il Motto a vertical km na rozjezd, serpentýnky až nahoru, jdu v pohodě podle plánů, kamarád z pořadatelského týmu Emanuelle Manzi mi radí, abych si nechal dost sil na druhou rychlejší polovinu, kde to mám rozjet. Na hřebenu začínají první technické pasáže, běh po metr širokém hřebínku se srázem na obou stranách, pak lezení, stíhám Toma Bystřického a v prvním seběhu k občerstvovačce na devátém kilometru ho mám. Na vedoucí skupinku ztrácíme deset minut, na Honzu Zemaníka minuty čtyři.


13507249_977634472350279_9063611293088714927_n


Druhý stejně strašně prudký kopec jdeme spolu s Tomem, ale v techničtějších pasážích na hřebenu ho trochu nechávám za sebou. Něco mezi lezením, skákáním po kamenech a během, k tomu sníh, srázy dolů a málo kyslíku, jsme ve třech tisících pod nejvyšší vrcholem závodu Punta Cassana. Na takových úsecích jsem nejvíce ztratil ve Francii, a proto se tady snažím co nejvíce běžet. Nejvyšší vrchol je perlička, další řetězy, lana a lezení, nahoru i dolů a pak seběh o kilometr níže, tak trochu freeride po sněhu, suťovisku a níže skrz louky a kleč. To mi jde, podle Stravy pak porovnávám, že v sebězích jsem téměř stačil čelu závodu a moc neztratil.


OLYMPUS DIGITAL CAMERA


Jsem v polovině, teď začíná ta běhatelnější část a diváci mi hlásí, že jsem kolem 25. místa. Začnu být trochu nervózní, to musím makat a udržet to! Běží se mi ale skvěle a pomaličku stahuji jednoho běžce za druhým, občas Ital, občas Španěl. Dýchá se mi také o poznání lépe, než v pátek. Včerejší aklimatizace na plíce i nohy asi zafungovala, protože v třetím kopci před sebou vidím i bílý dres Honzy Zemaníka. Moc dobře vidím, že pasáže, které on jde, já jsem schopný běžet a na začátku seběhu jdu před něj. Honza není úplně v pohodě, ale povzbuzuje mne, že běžím pro body.

Na občerstvovačkách vždycky doplňuji dvě flaštičky a ještě dávám po kelímku koly a druhém vody se solí. Parádní věc, sypu do sebe Xenofit gely a další magnezko a vzhůru do posledního kopce, ještě 10 km do cíle. Nahoře v oblacích asi začíná čertovská svatba, hromy duní, nade mnou černo, pak první kapky, vytahuji repre bundu a za chvíli už cupitám nahoru kopcem ve slejváku, který se s přibývající výškou mění na kroupy, nebo déšť se sněhem. Stíhám další dva borce, v posledním seběhu, kdy mi mrznou ruce, s kapucí na hlavě to pálím tempem 3:30 a nohy dobrý, tak to ještě zkouším a na posledním kilometru předbíhám další dva borce.

Jsem v cíli, mám neskutečnou radost, celkové 19. místo je nad má očekávání. Žádné křeče, žádná krize, rozběhl jsem si to dobře, na konec první desítky jsem ztratil deset minut, o které jsem byl pomalejší v prvních dvou kopcích, druhou polovinu závodu jsem měl stejně rychlou a v seběhy běhal podobně jako třeba druhý Jan Margarit (viz Strava). Takže lekce: makat nahoru! Marco De Gasperi připravil opravdu pravý skyrunning, ale i pravý zážitek.

Díky patří celému support týmu a fanouškům. Závod jsem odběhl v oblečení a botách Pearl iZUMi, které mě podržely v těžkém terénu, na kamenech i na sněhu. Parádní byla taky repre větrovka s kapucí, bez které bych nahoře doslova bojoval o život. Energii mi dodávaly gely a ionťáky Xenofit.


IMG_2581


IMG_2567


IMG_2599


Pořadí Čechů:

Muži: 19. Tomáš Maceček, 27. Jan Zemaník, 33. Tomáš Bystřický, 51. Miroslav Pavlík, 63. Vojtěch Bořil, 98. Michal Chadim, 123. David Nádeníček, DNF Petr Čížek, DNF Tomáš Nádeníček,

Ženy: 7. Michaela Mertová, 17. Andrea Krstevová, DNF Hana Přádková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*