Již od roku 2013 máme i v Česku možnost se stále častěji setkávat u horských závodů s výrazem Skyrunning. Co to však kromě „otrockého“ překladu vlastně znamená? Co si pod tím představit ? Kde a jak to vzniklo ?

Skyrunning jako extrémní sport v přírodě je obecně definován jako horský běh, kde se překonává nadmořská výška minimálně 2000m, stoupání dosahuje alespoň 30% a náročnost nepřesahuje II. stupeň horolezecké klasifikace obtížnosti. Bližší definice včetně výjimek pro země s horami nepřesahujícími nadmořskou výšku 2000m jsou pak uvedeny u jednotlivých disciplin závodů v oficiálních pravidlech ISF.

V současné době toto sportovní odvětví zastřešuje světová asociace zvaná International Skyrunning Federation (ISF) pod vedením Marina Giacomettiho, která řídí celosvětově tento sport a pořádá každoročně Skyrunner World Series jako celoroční soutěž složenou z vybraných závodů a jednou za dva roky Continental Skyrunning Champs a World Skyrunning Champs (vždy ob rok).

Marino Giacometti

Marino byl skvělý horolezec s dvěma osmitisícovkami v Himalájích a řadou rychlostních rekordů ve výstupech na další vrcholy v Himalájích, Alpách a Andách. Jeho mottem bylo „Rychle a nalehko“. Jeho cílem nebylo vylézt na jeden vrchol, ale třeba na tři a v průběhu jednoho dne. Ustanovil tak v průběhu let mnoho rekordů včetně výstupů na Pumori, trasy Janov-Mont Blanc a Janov-Monte Rosa, kde část absolvoval na silničním kole a zbytek pěšky vždy pod 24 hodin.

Měl od dětství dobrý fyzický základ. Každý den běžel 3km do školy, pak zpět na oběd, zase do školy a pak domů. Každý den tedy 12km. Od té doby byly v ohnisku jeho zájmu hodinky, vytváření dalších třeba i vlastních rekordů a hledání nových výzev.

Na počátku vzniku sportu jménem Skyrunning stála a spolu s Marinem je v jeho vedení i v současnosti Lauri van Houten (vicepresident a executive director), jejímž původním sportem bylo lyžování.

Lauri van Houten

Lauri se narodila v Holandsku, ale vyrůstala ve Skotsku v horách. Poté se přestěhovala do Londýna, ale za prací jela do Itálie. Navždy si bude pamatovat jízdu směrem k Monte Rosa (v Evropě druhá nejvyšší hora), v Cinquecento v červnu, v parném létě, stromy zelené a nad nimi se tyčily zasněžené hory. Byla lapena. I tak vzniká závislost. Brzy začala lyžovat, a po pár letech odjela z Londýna do hor … a zůstala.

Její první setkání s Skyrunning bylo, když Marino Giacometti přišel do její vesnice při jednom ze svých pokusů o rychlostní rekord na Monte Rosa a později v 1992, kdy pomáhala s organizací jeho prvního závodu. Když viděla těch sedm běžců při závodu z vesnice na vrchol hory (4634 m) a zpět za pouhé 4:24, byla zděšena. Normálně to byl výlet na den a půl s pomocí lanovky a chaty na nocleh. Myslela si, že je to nadčlověk a pořád si to myslí. Z té doby pochází přátelství a počátek spolupráce těchto dvou vůdčích osobností světového Skyrunning.

S tím, jak byly stanovovány další rekordy, později nazývané „Fast Known Time“ (FKT) na různé trasy, přišla myšlenka pořádat na těchto tratích i závody, kde díky konkurenci se tyto časy dále zlepšovaly. Některé, jako například čas běhu z Cervinie na Matterhorn a zpět Bruna Brunoda 3:14:44 se zdál věčný, dokud ho nepřekonal fenomenální Kilian Jornet o neuvěřitelných zhruba 22 minut a časem 2:52:02 se dostal hluboko pod 3 hodiny. Nejextrémnější závody jako Mont Blanc a Monte Rosa zahájily koncept Skyrunning závodů ale byly vyhrazeny jen pro pár vyvolených. V průběhu let Marino vedle svých vlastních podniků podporoval i sny dalších „jeho“ sportovců jako byl právě Brunodův rekord na Matterhornu, pokusy Bruna a Meraldiho na Everestu, Cho Oyu, Shisha Pangma, Aconcagua. Závody však neměly být určeny jen k pokoření stávajících FKT, ale měly sloužit především k popularizaci Skurunningu jako nového sportovního odvětví. V počátku Marino s Lauri organizují přes 80 závodů po celém světě. Nyní jich existují již stovky a velká část s velmi kvalitní konkurencí běžců z celého světa. Naštěstí se již Marino a Lauri mohou omezit jen na jejich koordinaci, když Marino je President ISF a Lauri vícepresidentka a výkonná ředitelka ISF.

Prvním skutečně celosvětovým sponzorem tohoto sportu byla FILA a jakmile byla dohoda na světě, Marino a Lauren letěli do New Yorku, aby se s lidmi z FILA setkali a dohodli první potenciální místo závodů. Po zhodnocení přístupu, možností ubytování, logistiky vyšel jako vítěz Aspen a Castle Peak. Následoval Tibet, Mexiko (vybrali nejprve Popocateptl, ale z důvodů erupcí byla zvolena jiná nejbližší sopka Iztahuatl (5200m). Tento závod se pak opakoval pětkrát.

Marino měl velký zájem také o studium fyzických a psychologických aspektů tohoto sportu a hned zpočátku výzkumníci studovali sportovce v terénu a nadmořské výšce spíše než v laboratoři. Z této doby pochází také asi 24 výzkumných zpráv, které byly publikovány ve vědeckých časopisech. Dalším krokem bylo dát dohromady jakýsi „Dream Team“, kde kromě italských průkopníků Champretavy, Greca, Meraldiho, Brunoda, byli i američtí běžci, Matt Carpenter, Danelle Balengee, Lyndon Ellefson, Ellen Miller a později Mexičan Ricardo Mejia. Byla to jedna velká rodina s týmem, výzkumníky, fotografy a televizním štábem, která cestovala do velkolepých a často logisticky náročných míst po celém světě, jako například Nepálu a Tibetu. Bylo to neuvěřitelné dobrodružství v každém slova smyslu a jednoduše řečeno šťastné dny.

To vše zní jako úžasná pionýrská doba, ale co výbava? Dnes jsme docela rozmazlení nabídkou bot, oblečení a vybavení pro outdoor, trail a horské běhy, ale v těch dobách toho asi moc ještě nebylo.

V začátku 90. let, předtím než Marino začal spolupracovat s vývojovým oddělením firmy FILA na trhu vlastně nic tak speciálního nebylo. On měl vlastní set speciálně vyrobený z textilií používaných pro zimní cyklistiku: Top s dlouhým rukávem, kalhoty, bundu se zadní kapsou pro náhradní větrovku nebo potraviny. Trailové běžecké boty ještě nebyly vynalezeny. Přítel Lauri, jeden z prvních skyrunning běžců, si vyrobil veškerou technickou výbavu v malé laboratoři: boty, mačky, hole … Boty byly buď lehké běžecké boty nebo silniční běžecká obuv přizpůsobené na cross-country tak, aby poskytovala větší ochranu. Pro závody na zasněžených alpských ledovcích, byly speciální mačky vyrobeny z hliníku nebo byly použity boty s 2cm hroty. Hůlky pro pomoc do kopců nebo jako bezpečnostní opatření v případě pádu byly také speciálně vyrobené v laboratoři za použití principů používaných v horolezectví například pro cepíny. Tyto byly aplikovány na úpravy sjezdových holí. Prostě to bylo zcela nové zadání na výbavu pro sportovce, kteří se chtěli v horách pohybovat opravdu rychle. Zatím všichni ostatní byli v horách jen v těžším a silném oblečení, s těžkými botami, batohy, lany … Během těchto let Marino pokračoval s poradenstvím pro Fila, vývojem prototypů pro elitní atlety (vyhráli New York Marathon v 95 a 96 a Boston). První série bot pro trail running pochází z roku 1998 a současně FILA začala představovat outdoor sérii „Skyrunner®“ v oblečení. Bohužel projekt skončil společně s Fila, i když některé technické pojmy v obuvi přežily dodnes.

Zajímavé je se podívat, jak se vyvíjelo zastoupení žen v této sportovní disciplíně. V Evropě ženy představovaly 5-10% z celého startovního pole, zatímco v USA účast žen byla mnohem větší 40-50% v některých závodech. Výsledky jsou podobné i dnes na vzdálenostech kolem maratonu. Je možné zmínit několik průkopnic: Bruna Fanetti a Gisella Bendotti (Itálie), Helen Diamantides (Velká Británie), Alexia Zuberer (Švýcarsko), Ellen Miller, a později Danelle Ballengee (USA) ….. Je zajímavé, že Zuberer a Miller se vlastně staly horolezkyněmi v Himalájích díky jejich skyrunning zkušenosti v Tibetu. Je také zajímavé, zdá se, že i přes rozdíly v počtu startujících, mezera mezi top muži a ženami, se rychle uzavírá. Vidíme ženy běžkyně končit v celkovém pořadí na 10-15 místě a někdy i výše. Marino potvrzuje (a výsledky ze závodů to dokazují), že ženy dosahují lepších výsledků ve vysoké nadmořské výšce než muži, samozřejmě na stejné úrovni.

Lauri si myslí, že tendence nárůstu počtu žen na závodech Skyrunning bude pokračovat a možná i některé akce budou více zaměřené na ženy.

Každopádně ve skyrunningu na rozdíl od některých jiných sportovních odvětví, je základem naprostá rovnost mezi muži i ženami. Ženy startují společně s muži do závdů na stejných distancích a nemají žádné jiné úlevy. A stejně tak i TOP ženy mají stejné odměny za vítězství nebo TOP umístění jako muži.

Jak již bylo řečeno Fila byla první firma, která tento nový druh sportu podporovala a sponzorovala. Kromě Enrica Fracheyeho (FILA CEO) si v začátku každý myslel, že jsou blázni. Spolupráce s firmou Fila tedy probíhala od roku 1993 do roku 2002, kdy společnost zanikla. V průběhu času pak přibyli další sponzoři na kratší nebo delší čas. Zmínit lze například: Polartec, Vibram, Sector watches, Cellfood a šestileté partnerství s Buff.

Toto vše se odehrávalo ještě pod hlavičkou Federation for Sport at Altitude, která vznikla v roce 1995. Do nové federace s názvem International Skyrunning Federation byla transformována v roce 2008 a zdá se, že se tento časový moment shoduje s celosvětovým nástupem boomu horských běhů, běhů do vrchu a podobně.

Zakladatelé tohoto sportovního odvětví vlastně pracovali 15 let na něčem, kde probíhala i jakási přirozená evoluce. Oni byli prostě jen několik „světelných“ let dopředu. V podstatě se svým „Dream Team“ dělali něco podobného, co dnes dělají týmy jako například Salomon, Buff a další. Hlavní a podstatný rozdíl byl v tom, že tehdy nebyly takové možnosti komunikace a sociálních médií, které rozhodně přispěly k tomuto boomu velkou měrou.

Rok 2012 se ukázal být jakýmsi průlomem pro ISF. Byla spuštěna Ultra Sky Serie a byla přilákána některá z největších jmen v tomto sportu jak mezi evropskými tak i americkými běžci. Ale nebylo to vůbec snadné. Byl to výsledek obnovené vize a inspirace a potřeba, aby se tento sport dostal na další úroveň. Šéfové ISF museli vytvořit vhodnou strategii a sledovat svůj instinkt. Předchozí rok se rovněž setkali s lidmi z olympijského výboru a uvědomili si, to není to pravé pro tento sport. Když jsme vyšli ze setkání, byli jsme na několik hodin jako omámení, říká Lauri. Být olympijským sportem je to, o čem všichni sní, ale musíme být praktičtí. Nakonec, naším sportovištěm jsou hory, ne komfort stadionu. Naštěstí běžci si to uvědomují a podporují to.

Na zahajovací akci Ultra Sky Serie 2012 (Transvulcania Ultramarathon na ostrově La Palma) byl uspořádán seminář s některými z nejlepších světových sportovců s cílem prezentovat Skyrunning nové generace a získat jejich zpětnou vazbu. Bylo to docela nečekané! Spíše než chtít více zapadnout do hlavního proudu závodů usnadněním tratí, oni tleskali a vítali hard-core Skyrunning styl – prudké a technické tratě. Toto vedení ISF inspirovalo a dalo jim důvěru pokračovat na cestě bez ústupků, které je možné v posledních letech tak často vidět například u standardních běhů do vrchu. V roce 2016 pak vznikla i samostatná SWS serie Sky Extreme, zahrnující závody s tím opravdu nejtechničtějším kursem, který už rozhodně není úplně pro každého.

Na otázku, zda se tedy ISF vzdala olympijských ambicí, aby za to nemusela „prodat svou duši“ Lauri odpovídá, že v první řadě pro olympijské uznání existuje řada základních kroků. Jedním z nich je 50 členských zemí (současně je jich něco přes 40).

Hlavním problémem ale je, že Skyrunning se koná v horách a olympiáda ne. Jediná možnost by bylo mít „venkovní olympiádu“, letní verzi zimních olympijských her, za účasti všech těchto sportů, které se konají v horách, ale to je samozřejmě jen sen a daleký. Jistě by bylo možné volit kratší vzdálenosti, jako je SkySpeed (100 m vertikální převýšení), nebo další z projektů (výběhy mrakodrapů). Dokonce i Vertical Kilometer ® na sněhu by mohl být součástí zimních olympijských her.

Zdá se také, že stále více běžců z USA i dalších částí světa je uneseno naprosto jedinečnou technickou obtížností tratí v Evropě v porovnání například s většinou amerických závodů.

Skyrunning nemůže být ale jen evropský sport. Hory jsou na celém světě, i když s různými vlastnostmi. Alpy, kde se Skyrunning narodil a stále se rozvíjí, jsou typické strmými a technickými tratěmi. Původní koncept Marina – od moře k nebi nebo cesta z města nebo vesnice na vrchol hory. Nicméně, řada dalších míst na světě dokonale ztělesňuje tuto představu: Ben Nevis, Pikes Peak, Elbrus, Kinabalu (Bohužel od roku 2012 již ne na původní trati až na vrchol. Na původní trati vedoucí ze zhruba 1500m v džungli do výšky 4095m na vrchol Mount Kinabalu a zpět zvítězila 5x Anna Straková dříve Pichrtová a drži i traťová rekord.), ostrov La Palma … Americké hory jsou méně strmé a technické, ale je zde obrovský potenciál.

Mnoho skyrunningových závodů se odehrává také v Pyrenejích, které mají opět jiný charakter než Alpy. Většinou jejich vrcholy nejsou tak obtížně zdolatelné a tak mnoho závodů vede přes ty z největších. Také jsou často závody v Pyrenejích vedeny opravdu velmi divoce i mimo jakékoli cesty a absence turistů často na většině trati dělá ze závodu opět jiný zážitek.

Zdá se rovněž, že stejně jako američtí běžci mají více chuti závodit v Evropě, i evropští stále častěji závodí v Americe. Další růst pro Skyrunning se předpokládá v Asii a Jižní Americe.

S rostoucí popularitou Skyrunning se nabízí otázka, zda vzrůstající „prize money“ a podpora sponzorů běžcům nezničí čistotu tohoto sportu.

Podle názoru vedení ISF to snad bude trvat hodně dlouho, pokud se to vůbec stane, jako se to přihodilo u silničních závodů nebo v cyklistice. Přesto je nutné zařazovat v co největší míře antidopingové kontroly minimálně na vrcholných akcích. I skyrunneři jsou lidé a mezi nimi se vždy najdou ti, kdo jsou ochotni v honbě za úspěchem podvádět.

Nejlepší běžci mají hlavní zájem o kvalitu závodu a konkurenci. Samozřejmě je správné běžce odměnit za jejich neuvěřitelné úsilí a oni to také očekávají, ale zřejmě to není ten hlavní motiv jejich sportování. Samozřejmě je vhodné, aby průmysl a sportovní značky více investovaly do svých sportovců, aby mohli sportovat na profesionální úrovni bez žonglování mezi sportem a prací nebo sportem a školou. Vyšší profesionalita Skyrunning nemusí být nutně v protikladu k jeho čistotě.

Tomu by mohl napomoci i fakt, že navzdory očekávání a pocitu, že Skyrunning není divácký sport, někde to divácky často vypadá jako na trati Tour de France nebo Giro di Italia. Nejvíce je to asi patrné na ikonickém závodě Zegama-Aizkorri Maratoia v Baskicku, kde na trati 42km se tlačí v zajímavých pasážích tisíce diváků, kde celé rodiny sem vyjdou, aby fandili každému jednotlivému běžci. Podobnou atmosféru mají i mnohé běhy v Itálii a jinde.

Další rozvoj a nárůst Skyrunning vidí ISF hlavně v rozvoji do dalších oblastí a rozvoji dalších národních okruhů. Logicky tratě v horách mají své geografické a ekologické omezení a počet závodníků na nich je limitován.

V Česku je Skyrunner® Czech Series oficiálně pořádána od roku 2014 (v roce 2013 jako Czech Skyrunning Cup). Zajímavostí může být, že Česko bylo první zemí na světě, která oficiálně vyhlásila svou národníí Skyrunner® Serii pro kategorie Junior a U23 v roce 2015.

CZSA (Jak to vzniklo, kam jdeme a co se povedlo)

S mou ženou Ankou, která patřila k absolutní světové špičce v horských bězích a stále se drží na TOP výkonnosti, jsme vždy milovali hory a běhání v nich. Někdy v počátku roku 2013 jsem potřeboval něco vysvětlit kolem skyrunningu a kontaktoval jsem e-mailem vice presidentku ISF Lauri van Houten. Po pár e-mailech a pěkném popovídání po síti zazněl dotaz, jestli v Česku nechceme skyrunning zastřešit, někam dovést a stát se s vlastní asociací členem ISF. Po návratu z krátké zahraniční cesty a ještě kratší diskusi s Ankou jsem odpověděl „Ano, jdeme do toho.“.

Czech Skyrunning Association byla oficiálně založena a zapsána v rejstříku velmi rychle již 20.3.2013.

Od té doby se toho událo opravdu hodně. V Česku vznikly nové závody, skyrunning si získal popularitu nejen u našich top běžců a běžkyň, kteří se často s úspěchem účastní závodů v zahraničí, závodů světové serie i šampionátů. Není výjimkou, když na startu závodů v Česku stojí stovky běžců a běžkyň. Vidíme případy, kdy povolený maximální počet běžců ve startovním poli je vyprodán.

Nyní (konec roku 2017) tedy má oficiální skyrunning za sebou v Česku již pět sezon. Myslím, že se ho povedlo někam dostat.

A to i přesto, že český skyrunning nikdy neobdržel jedinou korunu dotace od státu.

Již v první sezoně existence asociace v 2013 jsme vypravili reprezentační tým do Itálie na mistrovství Evropy. Náš v tu chvíli poměrně improvizovaný tým hodně překvapivě obsadil zde pěkné páté místo v soutěži národů a odvezl si i premiérovou bronzovou medaili ze závodu Vertical Kilometer®.

První oficiální Mistrovství ČR v SkyMarathon® a Ultra SkyMarathon® se uskutečnily v roce 2014 za velkého zájmu běžců, když oba závody byly beznadějně vyprodané. Náš tým se v tom roce kromě jednotlivých závodů Skyrunner® World Series (SWS) opět zúčastnil mistrovství světa v Chamonix a nezklamal zde.

Již v létě 2015 dociluje naše reprezentace dalšího výborného úspěchu, když Anna Straková získává bronzovou medaili na European Skyrunning Champs ve Val d‘Isere v Ultra SkyMarathon® a náš tým obsazuje čtvrté místo v celkovém hodnocení.

Jako jedni z prvních na světě jsme konkrétním způsobem začali podporovat skyrunning u mladých kategorií juniorů a U23. Vyslali jsme úspěšně reprezentační tým již na nultý testovací ročník Youth World Skyrunning Champs 2015 v Itálii, kde náš tým skončil druhý za Španělskem a odvezli jsme si 6 individuálních medailí (2x stříbro a 4x bronz). Jako úplně první na světě jsme pak na podzim 2015 vyhlásili pro rok 2016 oficiální národní Skyrunner® Czech Series Junior a U23 pro věkové kategorie do 19 let a 20-23 let.

Závody v ČR

Již v roce 2016 se v Česku uskutečnilo 11 závodů kategorie Sky (8x SkyRace® a 3x SkyMarathon®) a jeden Ultra SkyMarathon® (druhý plánovaný musel být z organizačních důvodů zrušen). Pro další období pak bylo počtáno s nárůstem v účasti i kvalitě.

Oproti třem mistrovstvím ČR v roce 2016 jsou pro rok 2017 vyhlášena čtyři mistrovství: MČR SkyRace®, MČR SkyRace® Junior a U23, MČR SkyMarathon®, MČR Ultra SkyMarathon®.

Výbava reprezentace

Na jaře 2016 se podařilo po několika jednáních získat jako hlavního sportovního partnera reprezentace brněnskou firmu ATEX Sportwear, která vyrábí velmi kvalitní sportovní oblečení pro řadu reprezentačních týmů ČR nebo jednotlivé špičkové sportovce. Za zmínku jistě stojí například česká, slovenská a běloruská biatlonová reprezentace, reprezentanti ve veslování Ondřej Synek nebo Mirka Knápková, rychlobruslařka Martina Sáblíková, česká triatlonová reprezentace, triatlonisté Filip Ospalý a Petr Vabroušek a mnoho dalších. V této výbavě jistě vyčnívá speciální dres pro skyrunning vyrobený bezešvou lepenou technologií z extrémně lehkého materiálu. Je zajímavé konstatovat, že naše reprezentace měla podobné plnobarevně tištěné dresy vyrobené touto lepenou technologií asi jako první na světě. Tyto dresy si vysloužily pozornost nejen v Česku. Například při Youth World Skyrunning Championships v Itálii byly neoficiálně vyhodnoceny jako nejlepší týmové dresy ze všech účastníků.

MS Španělsko 2016

I přes oslabení našeho týmu, kdy naše nejlepší běžkyně Anka Straková nemohla startovat v Ultra Sky závodě (těhotenství) dosáhli naši reprezentanti výborných výsledků, z nichž uvedu je ty z TOP10.

Ondřej Fejfar – 9. MS Španělsko, VK

Míša Mertová – 6. MS Španělsko, Sky

Katka Matrasová – 10. MS Španělsko, Sky

Zuzana Urbancová – 10. MS Španělsko, Ultra Sky

Zdeněk Kříž – 5. MS Španělsko, Ultra Sky

Právě vyrovnanost výsledků celého týmu pak vedla k naprosto nečekanému a skvělému druhému místu naší reprezentace v soutěži týmů mistrovství světa za nejlepším Španělskem. V pravém smyslu slova to byl příjemný šok nejen pro nás, ale i pro vedení International Skyrunning Federation (ISF), které je naší asociaci velmi příznivě nakloněno.

MS Youth Itálie 2016

Na první oficiální Youth World Skyrunning Championships v Itálii odcestoval na přelomu července a srpna desetičlenný tým a nevedl si vůbec špatně. Navázal na úspěch hlavního týmu z MS ve Španělsku a přivezl osm medailí (1x zlato, 5x stříbro, 2x bronz). V týmech pak naše reprezentace skončila jen těsně na třetím místě, když od stříbra nás dělily jen zhruba dvě sekundy v závodě Vertical Kilometer®. Vedle Španělska, Itálie a Japonska jsme zemí, která pro rozvoj skyrunningu u mladých závodníků dělá nejvíce a další projekty jsou plánovány.

SWS

V roce 2015 v hodnocení Sky docílila nejlepšího výsledku v pořadí SWS Anka Straková na 13. místě, Míša Mertová pak v této Serii dosáhla nejlepšího výsledku na finálovém závodě v Limone, kde doběhla šestá.

V Ultra Serii pak výborně bojovali Zdeněk Kříž v konečném hodnocení 17. a ve finálovém závodě Ultra Pirineu devátý a Honza Bartas v celkovém pořadí 18. Anka Straková pak skončila v celkovém hodnocení na výborném desátém místě po výsledcích v TOP10 ve dvou závodech.

V disciplině Vertical Kilometer® byl z našich nejlepší Honza Havlíček na 18. místě a Iva Milesová, která skončila desátá.

Celkově velmi dobré a vyrovnané výkony celého našeho týmu pak přispěly k tomu, že Czech Skyrunning Team skončil v hodnocení týmů SWS 2015 na skvělém třetím místě za giganty tohoto sportu s naprosto odlišnými podmínkami pro členy jejich týmů jakými jsou firemní týmy Salomon a La Sportiva.

Snažili jsme se minimálně udržet tyto výborné výsledky i v roce 2016 a zaznamenali jsme mnoho velmi významných úspěchů.

Z individuálních úspěchů v SWS lze uvést:

Pavel Paloncý – 11. Yadin SkyRace®, Čína

Ondřej Fejfar – 2. Transvulcania VK

Anka Straková – 4. Madeira Ultra SkyMarathon®

Zuzana Urbancová – 7. Madeira Ultra SkyMarathon®

Jan Zemaník – 6. Madeira Ultra SkyMarathon®

Míša Mertová – 7. Livigno SkyRace®

Jan Bartas – 8. High Trail Tarentaise (Ultra Sky)

Onbdřej Fejfar – 11. Comapedrosa SkyRace®

Anka Straková – 5. Comapedrosa SkyRace®

Míša Mertová – 2. Matterhorn Ultraks

Zuzana Urbancová – 7. Trofeo KIMA, Extreme Sky

Ondřej Fejfar – 6. The RUT, Sky

Ondřej Fejfar – 1. The RUT, VK (jedná se o premierové vítězství v SWS pro českého závodníka)

Míša Mertová – 6. Limone Xtreme SkyRace®

Naši závodníci se neztratili ani v celkovém pořadí SWS, kde v hodnocení Ultra Sky skončil Jan Bartas na devátém místě a Anka Straková i přes nutnost ukončit sezonu v její půlce je hodnocena na 12. místě (TOP 10 by jí jistě patřila v případě možnosti absolvovat alespoň jeden další závod).

V hodnocení Sky se nejlépe umístili v celkovém pořadí Míša Mertová na osmém místě a Ondřej Fejfar na 20. místě.

Výborně pak bojoval Ondra Fejfar v průběhu sezony především v disciplině Vertical Kilometer®, kde si výbornými výsledky v průběhu sezony zajistil celkové 5. místo, které bylo v té době nejlepším umístěním českého závodníka v dlouhodobé soutěži Skyrunner® World Series.

Kempy

V roce 2016 se také začíná realizovat idea, kterou jsme měli v hlavách již delší dobu. Tou je organizace speciálních tréninkových kempů pro zájemce o skyrunning ze všech možných skupin. Je zde počítáno s pomocí a rozvojem pro mladé naděje skyrunningu a to nejen členy výběru mladé reprezentace. Prostor je tu i pro setkání a společný trénink našich TOP běžců a běžkyň společně s těmi, kdo by do této TOP společnosti rádi pronikli. A v neposlední řadě jsou kempy určeny i pro ty, koho prostě skyrunning chytl, chce se něco nového naučit a dozvědět, i když nemá právě ambice pro umístění v čele výsledkových listin. Kempy nejsou zaměřeny jen na praktický běžecký trénink v horách, ale i na kompenzační cvičení, využití nových technologií pro zvýšení výkonu, správnou stravu a možná nejdůležitější část, kterou je předávání praktických zkušeností těmi, kdo se v horách již pohybují léta a kde jejich zkušenosti mohou ostatním ušetřit na jejich cestě spoustu chyb a omylů.

V listopadu 2016 proběhl první takový kemp v Krkonoších a zaznamenal obrovský úspěch. Vidět je to i na faktu, že další kempy v rakouských Alpách i opět v Krkonoších byly zcela naplněny a na rok 2018 je jich naplánováno aktuálně (konec roku 2017) celkem pět.

Ostatní

Prestiž naší asociace i ocenění naší práce se projevuje i ve vztahu k International Skyrunning Federation. Nejen že mnohá naše vyjednávání jsou z tohoto důvodu jednodušší, ale na výročním mítinku ISF ve Španělsku v roce 2016 byla do vrcholného orgánu ISF Management Committee zvolena Anka Straková jako zástupce běžců.

Rovněž jako jediná země střední a východní Evropy máme v Česku mezinárodního rozhodčího ISF.

Sezona 2017

I rok 2017 byl pro český skyrunning úspěšný. Shrňme si tedy, co se přihodilo.

V Česku se podobně jako v roce 2016i konaly dvě Skyrunner® Serie.

Skyrunner® Czech Series bez rozdílu věkových kategorií a serie pro mladé závodníky a závodnice pod názvem ATEX Skyrunner® Czech Series Junior a U23.

V obou Seriích bylo hodnoceno osm závodů:

Ještěd SkyRace®

Hyundai Perun SkyMarathon®

Nezmar Ultra SkyMarathon®

Kraličák SkyRace®

KTRC Krkonošký SkyMarathon® 50K

KTRC Krkonoše SkyRace®

KTRC Ještědský půlmaraton

KTRC Ondřejnický půlmaraton

První tři uvedené závody byly zároveň Mistrovstvími Česka.

Naše asociace přistoupila již v roce 2014 prostřednictvím Antidopingového výboru ČR ke světovému kodexu proti dopingu a podobně jako v předchozích letech i letos se konala minimálně jedna antidopingová kontrola při závodu Skyrunner® Czech Series. Tentokrát to bylo při závodě Kraličák SkyRace® a všechny provedené kontroly skončily k našemu potěšení s negativním výsledkem.

Reprezentace

Naše reprezentace Czech Skyrunning Team se zúčastňovala nejen letošních šampionátů, ale i řady závodů SWS a VKWC.

Z úspěchů našich běžců a běžkyň (členů reprezentace) bych uvedl následující:

VK Transvulcania – Zuzka Krchová 3. a Ondra Fejfar 4.

Scenic trail – Mára Causidis 3. a Zdenda Kříž 6.

Livigno SkyMarathon® – Míša Mertová 6.

Dolomiti SkyRace® Canazei – Zuzka Krchová 5.

HTV Euro Champs Ultra – Míša Mertová 3. a Mára Causidis 10, Aleš Palko 19.

Matterhorn Ultraks – Míša Mertová 5.

Euro Champs Sky Classic Gorbeia – Zuzka Krchová 7., Jirka Čípa 8., Ondra Fejfar 9., Milan Janata 12.

Euro Champs VK Limone – Zuzka Krchová 8, Ondra Fejfar 20.

V celkovém pořadí SWS pak největšího úspěchu docílil Mára Causidis svým čtvrtým místem v Ultra Sky a dosáhl tak aktuálně nejlepšího výsledku českého závodníka v celkovém pořadí SWS. Honza Bartas skončil devátý. V Overall pořadí skončil Aleš Palko sedmý.

Ani ženy se neztratily a v TOP20 skončily tři. Míša Mertová 14. a Zuzka Krchová 19. v Sky Classic, Zuzka Urbancová/Bartas 16. v Sky Extreme.

Velmi dobré a především vyrovnané výkony ve všech disciplinách Euro Champs pak přinesly velký úspěch celému týmu, když Czech Skyrunning Team získal zlatou medaili v Rankingu národních týmů před Španělskem a Itálií a v hodnocení podle získaných medailí skončil na čtvrtém místě za Španělskem, Francií a Itálií.

Podobně jako v předchozích letech i letos bojoval náš mladý tým na Youth World Skyrunning Champs v Andoře.

Ve velmi silné konkurenci získaly všechny naše medaile dívky. Kateřina Argalášová dvě stříbrné a po jedné bronzové pak Eva Žáčková a Barbora Cichá.