Není to ultratrail, není to ani horský maraton, ale je to taková tradice v horských bězích, že jej nemohu opominout.
Horský trail Sierre-Zinal bude letos 11.srpna 2013 odstartován již po čtyřicáté. Tento závod je také nazývaný „Course des cinq 4000“ (Závod pěti čtyřtisícovek) a je považován za jeden z nejlepších a nejkrásnějších horských závodů na světě. Říká se, že co je New York Marathon pro maratony je Sierre-Zinal pro horské běhy. Je to také nejstarší horský běh této kategorie v Evropě.
Sierre-Zinal, který se koná v samém srdci Valonských Alp Valais, nabízí startujícím délku tratě 31 km, 2200m stoupání a 800m klesání. Závod se vyznačuje neuvěřitelnými scenériemi po trati, vřelou atmosféru a výjimečnou organizací vysvětlují úspěch a dlouhověkost tohoto běhu.
Jonathan Wyatt (rekordman Sierre-Zinal a Jungfrau Marathon a několikanásobný mistr světa v bězích do vrchu) napsal, „Jako závodník v horách musíte zažít tradici a historii tohoto závodu.“
Závod se startuje na kraji města Sierre. Prvních pár stovek metrů po startu se startovní pole roztahuje ještě na asfaltové silnici do kopce, který sice dává zabrat, ale je běhatelný. Najednou však odbočujete vlevo strmě do kopce do lesa, abyste často s černými koly před očima vystoupali na následujících zhruba 7 kilometrech kolem 1300m. Výmluvné je, že na vrcholek Ponchet (1870m) a něco málo přes 7km od startu Vám to bude trvat okolo 34% celého cílového času závodu.
Oproti tomu drsnému stoupání se Vám následující úsek na Chandolin (2000m) bude zdát jako skoro rovina přesto, že na těch asi 5km nastoupáte do výšky necelých 2200m (tedy nějakých 330m) a pak klesnete na 2000m. Při mé první účasti zde jsem nechápal, jak je možné, že se nejsem schopný rozběhnout. Tvrdé nohy po tom stoupáku a nadmořská výška, na kterou nejsem zvyklý dělají své.
Do Chandolin tedy seběhnete, místy vcelku zrychleně po prudkém a smekajícím povrchu. O to víc si užijete nádherné povzbuzování a občerstvení v této horské vesničce, kam se asi sjedou všichni, kdo mají někoho na trati, aby povzbudili jeho i ostatní běžce.
Vy jste zatím jen asi na 12.km a měli byste mít za sebou asi 47% času závodu.
To ale platí jen pro ty, kdo umí běhat ve vyšší nadmořské výšce a po těžkém terénu. Mírně zvlněnou hřebenovkou se dostáváte na horní stanici lanovky Tignousa (2180m), kde byste měli být kolem 58% celkového času. Odtud následuje krátký a poměrně prudký seběh. Na toto místo nebudu mít dobré vzpomínky, protože jsem si zde v roce 2010 natrhl úpon levého hamstringu a doběhnout z toho 16.km dalších asi 15km nebyla legrace.
Stále se stoupá po hřebenech na hotel Weisshorn (2387m) na 20.km a zhruba 71% času závodu a dále po kamení na nejvyšší bod tratě Nava (2425m).
Na trati jsou měřeny kromě cílového času i jednotlivé úseky Sierre-Chandolin, Chandolin-Weisshorn, Weisshorn-Zinal. Nepřekvapí, že v tomto těžkém, kamenitém terénu v úseku od hotelu Weisshorn do cíle (asi 11km) a se seběhy v kamených polích nebo strmosti černé sjezdovky vždy dominovala v ženách specialistka na tyto pasáže Anka Straková (dříve Pichrtová) a jako jediná z žen v celé historii se dostala v tomto úseku pod 50 minut, když v roce 2007 jej překonala za 49:54.
Z Navy se tedy již převážně klesá, ale pro člověka, který nemá natrénovány těžké seběhy, to není rozhodně žádná legrace ani úleva.
Po celé trati si užijete hodně povzbuzování jak na občerstvovačkách, tak i od mnoha turistů po trati, kteří vám samozřejmě uhnou, povzbudí a ocení vaše úsilí. Po krkolomném seběhu prudkými sepentinami lesem do cílového městečka Zinal se dostanete na silnici a již městečkem to máte necelých 500m do cíle z kopce. Zde z vás špalír fandících diváků po obou stranách silnice vyždíme poslední zbytky sil, takže finišujete, i když na to vlastně již ani moc nemáte. Průběh cílovou bránou a konečně úlevný pocit si na chvilku sednout, zklidnit splašený pulz a dech.
Pokud máte ubytování v Zinalu a to doporučuji, je fajn se pak spoustou lidí odebrat k osprchování, občerstvení a krátkému odpočinku před podvečerním vyhlášením v obrovském stanu s jídlem a pitím.
Je určitě pěkné spojit ten závod s pár dny navíc v Alpách. Zinal je nádherné místo s ideálními podmínkami pro běh a trénink, s krásnou přírodou kolem i spoustou zajímavých míst k výletům.
Osobnosti závodu
Začneme li rekordmany jsou zde dvě osobnosti, které prolomily hranice tohoto závodu. Vynikající horský běžec, běžec do vrchu i maratonec Jonathan Wyatt zde v roce 2003 překonal rekord závodu časem 2:29:12, který platí dodnes. Jako jediný v historii závodu se dostal do cíle v čase pod 2:30.
V ženách je pak jednoznačně jako osobnost závodu bez konkurence Anka Straková (dříve Pichrtová), která zde v letech 2006-2009 vyhrála čtyřikrát v řadě, dvakrát zlepšila rekord a drží stávající rekord závodu časem 2:54:26 z roku 2008. Při všech svých vítězstvích se dostala pod 3 hodiny a to se v celé historii závodu povedlo již jen dvěma závodnicím, Angele Mudge 2:56:41 (2001) a Angelině Joly 2:55:35 (2005). Angela Mudge je také závodnicí, která zde kromě vítězství výborného času z roku 2001 pravidelně obsazuje přední místa v pořadí.
V mužské kategorii začněme Američanem Pablem Vigilem, který zde zvítězil čtyřikrát v řadě v letech 1979-1982, následuje Mexičan Ricardo Mejia, vítěz z let 1998, 1999, 2001, 2002 a 2005, který zde i nyní ve veteránské kategorii obsazuje přední místa v první desítce celkového pořadí. Nesmíme zapomenout ani na kolumbijce Correu, který zde zvítězil třikrát v letech 1990, 1993 a 1995.
Populární osobou je zde i Brit Billy Burns (vítěz 2000), místní běžec a veterán Tarcis Ancay (vítěz 2006), trojnásobný vítěz z let 2008, 2011 a 2012 Marco de Gasperi a fenomenální trailový běžec Kilian Jornet Burgada, který zde zvítězil v letech 2009 a 2010 s komentářem, že je to pro něj moc krátké a ne příliš obtížné.
Dále je třeba vzpomenout i na ostatní úspěšné české běžce a běžkyně.
V roce 1997 zvítězil M. Horáček v čase 2:39:53 a další pravidelný účastník a výborný vrchař Robert Krupička zde byl druhý v letech 2005 a 2008 a třetí v letech 2007 a 2010.
Další výborná vrchařka Iva Milesová pak zde vybojovala výborné druhé místo v roce 2006 a třetí v roce 2007, kdy porazila čtvrtou Lizzy Hawker.
Závod má pravidelně velmi vysokou účast jak špičkových běžců, tak i „hobby“ běžců.
Absolvovat jej alespoň jednou by mělo být snem každého milovníka horských běhů.
Není to nic nemožného, stačí se přihlásit na stránkách závodu www.sierre-zinal.com a být součástí jubilejního 40. ročníku.
A pro ty, kdo rádi sbírají medaile, jedna dobrá zpráva. Cílové medaile jsou vemi hezké, nápadité a každý rok jiné. Pro ukázku dále vidíte fotografie medailí z let 2009-2012.
Co k tomu dodat…..
Úžas mi ani nedovoluje psát……..
Obdiv patří všem, kdo kdy běželi……
Adéla Ese.
Z těch horských závodů, které jsou kratší než maraton je Sierre Zinal opravdu skutečná klasika. Srovnání s New Yorkem pro maratonce vůbec nepokulhává. Já New York neběžel, tak bych to třeba srovnával s Bostonem, kde jsem byl třikrát :)
Alespoň jednou by si ten závod do Zinalu měl zkusit každý, kdo miluje hory a běhání v nich.