Czech Skyrunning Association existuje tři roky a reprezentační Czech Skyrunning Team se již zúčastnil dvou Mistrovství Evropy a dvou Mistrovství světa. Z toho posledního se vrátil se zcela nečekaným úspěchem.
Pro rok 2016 byli na pořádání World Skyrunning Champs tři kandidáti (Itálie, USA, Španělsko).
Nakonec v této konkurenci kandidátů zvítězila pyrenejská skyrunningová velmoc a snad nám to přineslo kromě ohromných zážitků i trochu štěstí.
Když se v létě 2015 rozhodlo o pořadatelské zemi i místu konání MS a bylo určeno Španělsko a závody Buff Epic Trail, s opravdu velkým předstihem jsem rezervoval pro náš tým a případný doprovod celý dům (Casa Pernalle) ve vesničce Erill La Vall necelé čtyři kilometry od centra MS v Barruera.
A sem se také postupně ve středu a čtvrtek před samotným mistrovstvím sjelo 25 členů reprezentace, doprovodu, dalších závodníků, kteří využili možnost ubytování s týmem a pochopitelně i výherce jarní soutěže o skyrunning video a výborný fotograf Lukáš Budínský.
Středa odpoledne i čtvrtek plynuly ještě v klidu a přípravách na závody. Našemu týmu se trochu zkomplikovala situace onemocněním Denisy Krejčiříkové na poslední chvíli před odletem. Denisa měla běžet nejen SkyMarathon® ale i páteční Vertical Kilometer® a zde byla do závodu postavena jako jediná žena.
Naštěstí i tuto komplikaci se podařilo vyřešit a jak se nakonec ukázalo velmi úspěšně. S Honzou Mynářem (zástupce našeho generálního partnera Bohemia Industry) do Španělska přijela i jeho mladičká sestra Naty. Naty je lyžařka a dobře i běhá a tak jsme se docela bez problému dohodli, že za Denisu zaskočí a Vertical odběhne. Po mírných problémech s pořadatelem se v termínu do 12 hodin před startem závodu podařilo změnit jméno běžkyně ve startovce, Naty jsem půjčil hole a vše bylo nachystáno k tomu, aby se na páteční start VK postavili dva naši muži a jedna žena.
Prakticky celý náš tým a další závodnící a doprovod jsme se v pátek ráno vypravili na různá místa trati VK, abychom naše závodníky podpořili. Startovalo se intervalově a začínaly ženy. Naty odběhla svůj debut ve skyrunningu opravdu velmi dobře. Nejen, že to byl její první skyrunning závod, nejen že to byl hned závod mistrovství světa, ale byl to hned i Vertical Kilometer®, tedy disciplina, kterou si v Česku nikdo nemůže vyzkoušet. V cíli byla osmnáctá a po redukci výsledkové listiny pro soutěž týmů přispěla do hodnocení naší reprezentace body, které byly určitě podstatné pro zisk našeho druhého místa před Japonskem. Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že by nám zde mohla vyrůst nová velká horská běžkyně.
V hlavní skupině mužů pak startoval Tomáš Maceček a dokončil VK na pěkném 33. místě a také on se svým výkonem podílel na umístění naší reprezentace.
Do závěru startovní listiny a mezi favority byl pak nasazen Ondra Fejfar s číslem 3 a běžel předposlední. Zhruba v třetině tratě v běhatelnější části dokonce měl na vedoucího závodníka SWS Ferana Teixida z Andorry náskok cca 6 sekund. Ten sice do cíle neuhájil, ale i tak získal výborné umístění v TOP10 za své deváté místo a dost bodů pro náš tým.
Pro mě s Ankou pak byl pátek ještě ve znamení účasti na odpoledním výročním mítinku ISF. Ten byl trochu poznamenán nedostatkem času mezi vyhlášením VK a slavnostním zahájením mistrovství. Z tohoto mítinku tedy jako nejpodstatnější informace pro naše běžce lze uvést následující dvě.
Na MS 2018 jsou podány dvě oficiální kandidatury. První a v tuto chvíli asi ta s větší šancí je kandidatura Ruska s konáním MS v Soči. Druhá pak je kandidatura Číny, kde její zástupce prezentoval vcelku velkorysou nabídku úhrady veškerých nákladů pro týmy s ubytováním a vnitrostátními transfery. Jedinými náklady pro závodníky týmů by tak byly letenky do Číny.
Druhou a příjemnou událostí mítinku, která zasluhuje naši pozornost a která oceňuje práci naší asociace pro skyrunning, bylo zvolení Anky Strakové do Management Committee ISF jako zástupce běžců.
Na sobotní den byly naplánovány oba zbývající závody mistrovství. V šest hodin ráno, ještě za tmy měl startovat Ultra SkyMarathon® z Barruera a závodníky čekal velký okruh s délkou 105km a 8000m převýšení ve velmi technickém a těžkém terénu. Aby nebylo dost problémů s onemocněním Denisy před odletem, i pro závod Ultra došlo k oslabení našeho týmu. Anka Straková měla od soboty 16.7. problém se žaludkem s bolestmi, na které v podstatě nic z nasazených léků nepomohlo. Týden před závodem s omezenou možností jídla a pití se projevil. Když Anka od středy nemohla už ani klusat rozhodla se v pátek ani nevyzvedávat číslo a svůj start s bolestí v srdci vzdát. Do závodu v ženském poli tak nastupovala pouze Zuzka Urbancová a bylo důležité, aby zaběhla dobře a bodovala. A Zuzka nezklamala a i přes problémy s nevolností v druhé části závodu uhájila a vybojovala desáté místo a získala tak velmi pěkné umístění v TOP10. Do závodu v českém týmu odstartovali: Zdenda Kříž, Petr Žákovský, Petr Míl, Honza Bartas, Vítek Otevřel a Zuzka Urbancová.
Mezitím, co závodníci na Ultra už byli od 6:00 na trati, do místa startu SkyMarathon® v Espot se přemisťovali autobusy další naši závodníci. Za český tým byli oficiálně přihlášeni: Honza Zemaník, Tomáš Maceček, Tomáš Bystřický, Dan Rubič (dodatečně), Míša Mertová a Katka Matrasová. Mimo tým se pak závodu úspěšně zúčastnili i Libor Trtek a Olda Kokošek, Kristýna Skupieňová a Hanka Krajníková.
Ani v této disciplině se naši běžci neztratili. Honza Zemaník po velmi kvalitním výkonu vybojoval 19. místo a tedy umístění v prestižní TOP20. Tomáš Maceček finišoval na výborném 25. a bodovaném místě. Tomáš Bystřický se od 30.km potýkal s nevolností a dokázal doběhnout na 43. místě. Dan Rubič pak dokončil na 54. místě.
Mimo tým hodně dobře běžel Libor Trtek, který skončil na 34. místě a ani Olda Kokošek určitě neodjížděl zklamaný ze svého moc pěkného 40. místa. Kousek po padesátce doběhl Dan Rubič.
Krásné výsledky pak docílily obě naše holky. Míša Mertová skončila na výborném šestém místě a umístění v podiové pětce jí uniklo o zhruba pět minut.
Také Katka Matrasová se dokázala dostat do TOP10 a doběhla na desátém místě, když v závěru udržela náskok devíti sekund před jedenáctou Španělkou Laurou Sole de Miguel.
V době, kdy všichni naši závodníci na Sky již byli v cíli se stále bojovalo na trati Ultra na trati 105km/8000m.
Již od počátku závodu se v čele pohyboval Zdenda Kříž a bylo velmi dramatické sledovat vývoj závodu. Zdenda šel závod se skutečnou zkušeností ostříleného borce. Na další většinou získával v sebězích a podle jeho slov v klidu „odpočíval“ do kopců. Před největší občerstvovačkou v Espot ještě v srdci národního parku byla asi 10km pasáž, kde pořadatelé nemohli provést značení fábory a praporky. Trasa byla jen popsána během brífinku a na rozcestích pak naznačena vyrytými šipkami na cestě. Na jednom takové rozcestí ve snaze nezabloudit a při nejistotě, kam dál, si dokonce Zdenda dovolil přepych odpočinku a počkání na za ním běžící španělské závodníky. O tom, že závod bral opravdu v „klidu“ svědčí i jeho delší zastávka v Espot, kde se dokonce chvilku koukal na průběh Tour de France. I s těmito přestávkami a pauzami se Zdenda dokázal držet na krásném pátém místě a dokonce se přibližoval běžcům na čtvrté a třetí pozici. Na kontrole kolem 81.km se dokonce přiblížil na necelých pět minut k průběžnému třetímu místu a bylo drama.
Vyjel jsem na poslední kontrolu v Taullu asi 6km před cílem a závěrečným seběhem, abych Zdendu povzbudil a případně mu nahlásil odstupy. Zde sice již stahování náskoku nepokračovalo a díra mezi Zdendou a závodníky před ním byla příliš velká na možnost stáhnout to do cíle, ale nádherné páté a podiové místo se zdálo více než reálné. Zdenda držel tempo a ještě když jsme odjížděli z Taullu do cíle, neproběhl šestý závodník.
S očekáváním jsme to pálili do Barruery, abychom Zdendu stihli v cíli. I přes problém se zaparkováním jsme zde včas. Po pár minutách, co zaujmu postavení v zóně pro fotografy, již hlásí, že bude dobíhat pátý závodník Zdenek Kriz z República Checa. Mám ohromnou radost. Za tým ale hlavně za Zdendu, který tomu dal opravdu hodně a toto perfektní umístění a výsledek je pro něj ohromnou odměnou. Zdenda dobíhá a je vidět, že radost, úleva a emoce ho dostávají. Je dobojováno a je to krásné.
Ale nejen Zdenda nechal na trati vše a nejen on se postaral o krásný výsledek.
V průběhu závodu se trvale vzhůru startovním polem derou Petr Žákovský a Petr Míl. Zkušeně a s vytrvalostí pravých borců pak oba dobíhají v TOP20. Petr Žákovský 17. a Pepr Míl 18.
Také Honza Bartas po trochu pomalejším začátku se posouvá vzhůru a na Espot je již na 22. místě. Nakonec ho zradí žaludek a nevolnost. Bez dostatku energie není možné zlepšit ani udržet pozici, ale Honza nevzdá a doběhne nakonec v TOP30 na pěkné 27. pozici.
Vítek Otevřel pak doběhl na 36. místě.
Poslední na trati tak zůstávala Zuzka Urbancová, která stále bojovala o udržení své desáté pozice.
Bojovala a podařilo se. Viditelně vyčerpaná bojem s tratí i nevolnostmi doběhla na výborném 10. místě a i ona se výraznou měrou zasloužila o celkový výsledek českého týmu.
V sobotu večer a v noci po závodě jsme trochu poseděli.
K mé určité lítosti pak poměrně větší část naší výpravy odlétala ze Španělska již v neděli a z Casa Pernalle tak odjížděli již brzy ráno. Se zbytkem týmu jsme se tedy domluvili, že na 13:00 půjdeme aplaudovat Zdendovi k jeho krásnému podiovému umístění. Dopoledne jsem ještě vyrazil do kopců s Leilou a až po návratu do pokoje jsme si všiml SMS ve svém mobilu. Marino Giacometti mi psal, abychom určitě nechyběli na vyhlášení, že jsme skončili v soutěži národních týmů druzí za Španělskem a před třetím Japonskem. Trochu v šoku ale s narůstající radostí naši účast pochopitelně potvrzuji a nyní mě ještě o to víc mrzí, že zde nejsme všichni.
V Barruera tak nejen můžeme tleskat a prožívat radost se Zdendou, ale užijeme si i krásný pocit stát na podiu při vyhlášení výsledků World Skyrunning Championships jako druhý tým v pořadí.
Ano, bylo to krásné, byla zde jednotlivá zklamání, ale bylo zde i mnoho radosti a spokojenosti s výkony a výsledky.
Pro mě osobně pak to druhé místo týmu bylo překrásnou odměnou za všechnu tu práci a čas, který se snažím českému skyrunningu již tři roky dávat.
Díky za foto Ian Corless
Děkuji všem závodníkům a členům Czech Skyrunning Team za jejich výkony a jejich bojovnost. Nejen jim, ale i všem dalším, kdo s námi ve Španělsku byli díky za vytvoření krásné atmosféry během celého pobytu.
A v neposlední řadě musím poděkovat i oběma našim hlavním partnerům. Bohemia Industry jako generální partner Czech Skyrunning Association a naší reprezentace se zasloužila o to, že jsme si mohli dovolit účast na MS v tom rozsahu a v té úrovni, v jaké to jen šlo.
ATEX Sportwear pak jako hlavní sportovní partner repre nás dokázal vybavit kvalitním a myslím i vzhledově velmi povedeným a nepřehlédnutelným vybavením tak, aby náš tým působil skutečně jako národní tým.
Přeji všem našim závodníkům úspěchy v dalších závodech a především těch zařazených v SWS.
A příští rok opět snad podobně úspěšně na Mistrovství Evropy …
Super !