Patnáctý ročník slavného závodu Zegama-Aizkorri je minulostí. To hlavní, co tento rok ukázal je podle mě fenomén Kilian.
Kdo se díval na live streaming na webu závodu, asi si všiml toho, že v první řadě stálo spousta favoritů, ale i běžců, kteří jasně na TOP10 nebo i TOP20 neměli nárok. Naopak nebyl zde vidět ani v druhém nebo třetím sledu Kilian Jornet. Po startu ho pak bylo možné zahlédnout na úrovni prvních holek. Krátce řečeno, podobně jako i na některých jiných závodech se Kilian necpe dopředu, ví, že v prvních kilometrech se závod nerozhoduje a je si jistý tím, že až bude potřebovat, do čela se dostane.
Zatímco na startu bylo jen zataženo ale nepršelo, v průběhu závodu se Zegama ukázala ve své obvyklé podobě. Místy lilo jak z konve a zdá se, že Luis Alberto Hernando měl již před závodem nejlepší tip na výbavu k závodu … :)
Ostře tedy po startu vypálil Aritz Egea, místní hrdina podporovaný davem diváků. Ve vedení byl ještě na prvním mezičase, ale stejně jako několik dalších top běžců však nakonec závod nedokončil.
Již od tohoto prvního mezičasu se však na čele bojovalo mezi Kilianem a Švýcarem Marcem Lauensteinem (původně orienťák, který však v horách nasbíral již řadu velkých úspěchů). Ještě na Sancti Spiritu jsou tito dva víceméně spolu, ale pak v nejznámějším stoupání a úseku trati nasadí Kilian k trháku a na Aizkorri již má na Marca minutu a půl náskok. Když pak na dalším vrcholu Aitzurri zvýší náskok na dvě minuty, je prakticky rozhodnuto, protože je skoro nemožné, aby Kilian jako mistr seběhů ztratil tento náskok právě v tomto úseku do cíle.
Nakonec tento předpoklad Kilian potvrdí a do cíle dobíhá s neskutečným náskokem na druhého Marca Lauensteina devět minut a devatenáct sekund. Ten si své druhé místo ohlídal před výborným Luisem Albertem Hernandem, který ještě na mezičase na Oltze běží ve skupince s Tadei Pivkem a Manuelem Merillasem. Také on se utrhne definitivně v seběhu a vybojuje třetí místo. Manuel pak dobíhá čtvrtý a vítěz z minulého roku a ME Tadei Pivk končí pátý.
Kilian ze svých devíti účastí na tomto závodě docílil osmého vítězství. Pokud někdy budou na Zegama-Aizkorri zřizovat Hall of Fame, je zřejmé, kdo sem bude uveden jako první.
Z favoritů závodu nedokončili kromě Aritz Egei i Ionut Zinca, Saul Antonio Padua (vzdal, když viděl, že se propadá pořadím a nemá šanci na slušné umístění, aby ušetřil síly na další závody) nebo Švýcar Remi Bonnet, který vzdal kolem 25.km když mu došla energie a cítil i dehydrataci. Ostatně při jeho tělesné konstituci se nedostaktu energie není co divit …
Naproti tomu další místní hrdina, Bask Jokin Lizeaga dokázal, že je bojovník a finišoval v TOP10 na devátém místě na pokraji vyčerpání.
Ženský závod tak jasného favorita jakým byl u mužů Kilian, neměl. Loňská vítězka Azara García nedokončila a ani výborná Maite Maiora, neměla zcela svůj den.
Výborně od začátku běžela Američanka Megan Kimmel, která byla v čele na Aizkorri. Mladičká Norka Yngvild Kaspersen zde běžela svou premiéru. V počátečních mezičasech se pohybovala na páté pozici mezi ženami a v té chvíli za Megan zaostávala již na druhém místě o propastných šest minut a asi by v tu chvíli nikdo nečekal, že Megan nevyhraje. Neskutečný závěr Norky spolu s vytuhnutím Megan v seběhu, připravily v cíli překvapení v podobě zcela jasného vítězství Kaspersen před Megan Kimmel o skoro devět minut. S další ztrátou necelých sedmi minut pak doběhla pro třetí pozici místní Oihana Kortazar, pro kterou to byl další z mnoha podiových úspěchů na tomto závodě.
Zegama opět ukázala, že je závodem těžkým, tvrdým a i přesto, že se neběží ve vysoké nadmořské výšce velmi obtížným. Ukázala ale také jako je již zvykem, že je závodem s nejšílenější diváckou atmosférou, kdy ani zima a hustý déšť nezabrání davům diváků z Baskicka i odjinud obklopit mnohá místa na trati hustými fandícími zástupy, které ženou závodníky vpřed bez ohledu na jejich stav a možnosti. Jednoduše, to se musí zažít.
Pěkné video dokreslující atmosféru závodu z roku 2014
Napsat komentář