SAM_7802_smallVe čtvrtek 28.5.2015 odjela výprava složená z devíti závodníků a závodnic na MS v trailu do francouzského Annecy.

Naše skyrunning reprezentace se k této akci dostala díky nabídce České asociace ultramaratonců, jmenovitě Dana Orálka, když trať měla být typově bližší našim běžcům, než ultramaratoncům běhajícím více po silnici a na okruzích. Díky, byla to zase trochu jiná zkušenost a mohli jsme i porovnat rozdíly mezi podobnými akcemi zastřešenými IAAF (resp. IAU) a ISF (International Skyrunning Federation).

Po cestě na ME v SkyMarathon® v baskické Zegamě, kam jsme to měli z domova 1950km byla cesta do Annecy (něco přes tisíc kilometrů) úplná legrace. V brzkém odpoledni jsme byli již na místě a mohli se ubytovat v krásném prostředí ve svahu nad jezerem Annecy. Počasí bylo také skvostné, slunce pálilo a vše vypadalo optimisticky.

Zklamáním pro nás pak byla úroveň ubytování. OK, určitě by nebylo špatné a bylo by pro závod zcela dostatečné, kdyby je pořadatel hradil pro celé výpravy. Hrazeno mělo však ubytování jen šest závodníků a další již byly placeny z vlastních prostředků. Při faktu, že pořadatel podmínil nutnost ubytování v jimi zajištěných hotelích pro týmy, pak cena 120Euro za osobu a noc rozhodně neodpovídala úrovni, která byla poskytnuta. Za tuto nebo o poznání nižší cenu i s plnou penzí by člověk sehnal naprosto luxusní ubytování kdekoli v okolí jezera. ISF toto neřeší a prostřednictvím pořadatelů zajišťuje ubytování jen pro elitu. Také se prakticky vždy zatím podařilo zajistit ubytování, které bylo myslím fajn a v úplně jiných cenových relacích.

Již ve čtvrtek jsme jeli v pět odpoledne z hotelu do Annecy na Open Ceremony. Zcela upřímně můj subjektivní názor byl, že to celé bylo těžce nezvládnuté a klidně bych si tu „slávu“ odpustil. Po čtvrthodinové cestě do Annecy a pár stech metrů od autobusu na nábřeží jezera následovalo nekonečné čekání, kdy nikdo nevěděl, jaký bude dál program, jak celá věc bude pokračovat. Chudáci děti, které zde stály s vlajkami a cedulemi jednotlivých států se musely nudit asi podobně jako my. „Naší“ holčičce jsme tedy to čekání trochu vynahradili, dal jsem jí „buff“ s logy naší asociace a Skyrunner® Czech Series.

SAM_7818_small

Po nekonečně dlouhé době se průvod běžců zvedl a začal posunovat. Bohužel jen kousek na dohled k prostoru slavnostního zahájení, kde mezitím probíhal program, ze kterého jsme neviděli zhola nic. Po dalším proflákaném čase na cestě podél vody a na podvečerním slunci konečně začal nástup týmů. Možná někdo z vás vydržel u svých „přijímačů“ a sledoval toto zahájení. Možná nás někdo viděl projít přes pódium, kde jsme si užili svých pět sekund slávy, než nás popohnali zase dolů a mezi ostatní týmy. Úžasný zážitek ;).

SAM_7840_small

SAM_7841_small

Hned po zhruba čtyřech hodinách od našeho odjezdu z hotelu byla ta komedie za námi mohli jsme se navečeřet ve stanu v prostoru startu a cíle, kde ta asi třístovka běžců byla cateringovou firmou obsloužena fofrem za snad půl hodiny. Ano, při skyrunning šampionátech se nekonají slavnostní zahájení, případné pasta party nebo jiná pohoštění jsou v režii a v nabídce každého konkrétního pořadatele, ale zcela upřímně, než toto, tak snad raději nic.

V pátek dopoledne byl jediným bodem oficiálního programu technický brífink, kam jsem šel já a Honza Bartas.

Lidé od IAU a od pořadatele se občas snažili shodnout na společném názoru a neříkat příliš často zcela protichůdná prohlášení a informace.

Dost překvapivě pro nás byl mobilní telefon skutečně potvrzen jen jako doporučená část výbavy, ale ne povinná. Velká diskuse se strhla kolem použití holí. V původním znění pravidel závodu bylo povoleno použít hole za předpokladu, že budou závodníkem neseny od startu do cíle. Poté, co pořadatel i lidé z IAU pochopili, že nemají kapacitu toto pravidlo ohlídat a prokázat komukoli, že buď hole na startu měl nebo naopak neměl, bylo toto pravidlo zcela uvolněno a hole se mohly používat absolutně libovolně. Tedy výhoda pro silné týmy, které mohly mít lidi pod kopci i na vrcholcích a hole podávat nebo naopak odebírat.

Velkou část brífinku zabrala vášnivá diskuse o povolené nebo zakázané formě pomoci. Nakonec bylo řečeno, že pomoc je povolena jen na třech oficiálních občerstvovačkách s jídlem a to jen tak, že se nikdo závodníka nedotkne, nebude mu nic podávat, strkat do batohu. Prostě jen připraví na stůl věci, které si závodník sám vezme. Fraška …. To, co jsem měl možnost vidět na druhé stanici na cca 44.km nemělo v podání některých týmů s vyhlašovanými pravidly nic společného.

SAM_7867_small

Vedle našeho stolku byly stoly dvou hlavních favoritů Španělska a Francie, takže jsem měl vše jak na dlani. Na některých fotkách (viz link pod článkem) můžete vidět, jak si týmy těchto dvou zemí představovali povolenou pomoc.

SAM_7874_small

SAM_7885_small

SAM_7905_small

Nikdo z jejich běžců a běžkyň neměl potřebu cokoli zde dělat. Maximálně pít a jíst, co mu podali přímo do ruky a mezitím mu nastrkali nové pití a jídlo do batohu. Vrcholem pak byl okamžik, kdy doběhl Španěl Pablo Villa a lidé z podpory ho kompletně přezuli (ponožky i boty).

SAM_7894_small

SAM_7900_small

Chtělo by se říci „Hnus velebnosti …“ Tato věc opravdu zvládnuta nebyla a o tom, jak se pravidla dodržovala a uplatňovala, vypovídají i další detaily. Souběžně s dvěma řadami stolků pro jednotlivé týmy byly stoly s občerstvením od pořadatele. Chtěl jsem na náš stůl českého týmu dát pár banánů a nějakých drobností, aby se naši běžci nemuseli zdržovat zabíháním zpět do té vedlejší řady. Striktně odmítnuto a zakázáno. Když doběhl Vítek Otevřel a bylo mu docela blbě, chtěl zkusit sníst alespoň kousek banánu. Aby si mohl trochu odpočinout, chtěl jsem mu jen přinést ze stolu občerstvení dva, tři kousky banánu. Striktně zakázáno, musel si tam dojít sám. Na občerstvovačkách nebyly kelímky a byly doporučeny vlastní šálky na pití. Bylo ale řečeno, že lze pro pití pochopitelně používat vlastní lahve. Když začali na 44.km dobíhat první běžci z open závodu, občerstvovali se u stolů pořadatelů. Jeden chudák si chtěl nalít pití do lahve a napít se. Obsluha ho vyhnala s tím, že nemá vlastní šálek a ať se jde napít na záchod. Fakt hrůza.

Ale vraťme se do časného rána. Start závodu je naplánován na 3:30 a odjezd od hotelu autobusy na 2:30. Naštěstí alespoň snídaně je zajištěna od jedné do dvou, takže není třeba si dělat starosti s jídlem. Ale spánku tento program moc nenabízí. S určitou předstartovní nervozitou se průměr času spánku našich závodníků pohyboval zhruba mezi čtyřmi hodinami a časem, který limitoval k nule.

SAM_7851_small

Závodníci odjeli, my s Rudou Králem pak jeli do Annecy vlastními auty, abychom pak mohli na občerstvovačky zajistit podporu, pití, a vzít připravené balíčky nebo hole.

Na 44.km jsem hodně brzy, s trochou hledání kolem čtvrté ráno a je to dobře. Najíždím až na parkoviště přímo k hale, které je pak prakticky nedostupné a ušetřím si přes kilometr tahání balení koly, vody a dalších věcí spolu s Leilou.

SAM_7858_small

Za naším stolkem rozkládám deku, přikrývám Leilu bundou a ta to zalomí tak, že ji ani vzrůstající fofr kolem neprobudí a prospí i první dobíhající závodníky.

SAM_7860_small

SAM_7861_small

Je to trochu jiné než obvykle na závodech. Jindy bývám někde v terénu, pofandím v kopci nebo seběhu. Tady jsme vlastně několik hodin zavřeni ve sportovní hale a jen čekáme, až se objeví naši, abychom jim dali jejich připravené věci a doplnili pití. Mezitím je občas zajímavé sledovat ostatní dobíhající závodníky a závodnice. Je zde docela směska. Lidé, kteří běhají těžké skyrunning závody, běžci z technicky lehčích trailů, silniční ultramaratonci. Na půlce trati už je dost vidět, jak se kdo vydal, jsou zde vidět běžci, na kterých je poznat stále lehkost a sílu. Jsou tu ale už i vcelku trosky s vyhaslým pohledem, kde si nejde dělat iluze o nějaké radosti, kterou zažijí v druhé a ještě těžké půlce závodu. I pro zkušené skyrunnery je ale trať překvapivě těžká. Ani ne tak techničností. Té je něco málo na posledním hřebeni a v seběhu z něj, ale spíše v tom, že většina kopců je zde na hraně toho, co se dá běžet a co se vyplatí jít. Nutí to tedy do běhu, který je ale hodně náročný v tomto sklonu tratě i teplém počasí a absence většího procenta prudkých chodeckých pasáží nedovolí změnu namáhání svalů jiným pohybem. Navíc je trať velmi různorodá a vyžaduje stálou změnu stylu běhu.

SAM_7888_small

SAM_7903_small

SAM_7916_small

SAM_7924_small

SAM_7928_small

Naši chlapi do toho začali šlapat od začátku a v podstatě velmi brzy se utvořilo pořadí na prvních dvou místech, které se pak již do cíle nezměnilo. Od prvních mezičasů vedl Zdenda Kříž sledován Honzou Bartasem. Na dalších místech se to již v průběhu závodu střídalo a nejlépe z té zbývající čtveřice si se závodem poradil Petr Král, který se tak stal třetím bodujícím pro tým. Zatímco u Zdeňka je z mezičasů jasně vidět, že jeho silnou stránkou jsou kopce nahoru, kde se v pořadí posouval a v sebězích vždy malinko ztratil, u Honzy a Petra je to více vyrovnané. Honza se pořadím posouval s mírnými oscilacemi nahoru dolů a Petr Král vlastně po volnějším začátku jen předbíhal.

SAM_7944_small

SAM_7948_small

SAM_7952_small

Petr Míl doběhl z těsném závěsu za Petrem Králem. Počasí mu jistě hrálo do noty, vedro on může, ale potřeboval by, aby se ten kurs šel ještě jednou dokola. Petr Žákovský na půlce byl z našich chlapů třetí, ale křeče v druhé půlce ho zbrzdily a nakonec doběhl těsně před Ankou. Vítek Otevřel měl smolný den. Nevolnost prakticky po většinu závodu mu nedovolila skoro nic sníst a když už, tak jen na velmi krátkou dobu :). Za takových podmínek se velmi těžko dociluje pěkných umístění. Vítek si ale zaslouží uznání za svou bojovnost, kdy závod nevzdal a i s těmi problémy dokončil.

SAM_7961_small

SAM_7965_small

SAM_7970_small

SAM_7977_small

SAM_8009_small

SAM_8013_small

SAM_8033_small

SAM_8037_small

SAM_8066_small

Podobně na tom byla i Míša Mertová, které bylo zle již když k nám ve středu večer před odjezdem přijela. K problémům s rozběháním se po zranění, tak přibyl i tento. Na půlce vypadala hodně zle, ale nakonec projevila také svou bojovnost a závod statečně dokončila a nevzdala.

SAM_8073_small

SAM_8081_small

Pořadí našich žen bylo stejné již krátce po startu až do cíle. Zuzka Urbancová si běžela pěkný závod a doběhla na velmi dobrém 51. místě, tedy v první půlce startujících žen. To v konkurenci MS není špatné.

SAM_8048_small

Anka Straková účastí na tomto závodě uzavřela náročnou šňůru tří závodů a mistrovství v intervalu dvou týdnů. V začátku května vyhrála MČR na Perunu, dva týdny nato doběhla na výborném 12. místě na ME v SkyMarathon® na Zegama-Aizkorri a opět po dvou týdnech se postavila na start tohoto Ultra Trailu na MS. Jak je jejím zvykem, od začátku běžela naplno, nešetřila se a začínala s našimi chlapy. V následujícím průběhu závodu stále stoupala pořadím, když na začátku byla až ve třetí desítce žen, z nichž mnohé to asi v té postartovní fázi hrubě přepálily.

SAM_8047_small

Na půlce již byla na 13. místě i přesto, že si v první polovině závodu zaběhla něco přes pět minut, když ještě s dalšími běžci zaběhli do ne příliš dobře značené cesty a museli se vracet nahoru do kopce.

SAM_8049_small

U nás na občerstvení přezula boty a dala se do stíhání dalších holek. Nakonec z toho finiše v druhé půlce bylo krásné deváté místo v čase 10:46:56. Škoda toho zakufrování. Na osmou Švédku (Mimi Kotka) ztratila jen 47 sekund a mohlo to být ještě o jedno místo radostnější.

Kromě výše uvedených negativ, jakými byla někdy poměrně velká chaotičnost organizace a nedodržování základních dohodnutých pravidel, to byl ale povedený závod, s pěknou tratí v krásné krajině a skvělém počasí.

SAM_8054_small

SAM_8056_small

SAM_8062_small

Vím, byli jsme zde vlastně jako skyrunning trochu za hosty, nepatříme pod ČAS, ale na druhou stranu jsme snad Česko nereprezentovali tak špatně a mnozí z nás do toho vrazili dost svých peněz. Bezpochyby ale naše discipliny jsou pro svaz zcela na vedlejší koleji a tento druh atletiky je jim zcela lhostejný. Abychom vůbec mohli startovat s podmínkou repre jednotného oblečení jsme nafasovali skladové přebytky, které zde zbyly ještě z doby, kdy partnerem svazu byla PUMA. V porovnání s většinou přítomných týmů, kteří měli opravdu moderní vybavení dresy, šortky, elasťáky, bundy, trika včetně pinglů a dalších drobností jsme zde byli tak trochu za chudé přítomné. Ano, byli jsme na úrovni možná Ukrajiny, Litvy a podobných reprezentací. Hůře na tom byli jen Poláci, kteří měli na závod bílá tílka a na nich nakreslenou vlajku a nápis červeným fixem. Dost síla …

SAM_8085_small

SAM_8086_small

SAM_8087_small

Takže na závěr poděkuji Danovi Orálkovi za důvěru, kterou nám dal, když na nás delegoval možnost nominovat repre na tuto akci z našich běžců. Doufám, že jsme ho příliš nezklamali.

Děkuji všem chlapům a holkám za jejich výkony a bojovnost. A to nejen těm, co byli vpředu. Ono je někdy lehčí běžet v pohodě vpředu než s problémy v zadní části pole.

Gratuluji těm, kdo dosáhli na výborná umístění a ukázali, že dokáží běhat i v silné světové konkurenci.

VÝSLEDKY

MUŽI JEDNOTLIVCI

  1. Sylvain Court (France) — 8:15:38

  2. Luis Alberto Hernando (Spain) — 8:19:06

  3. Patrick Bringer (France) — 8:21:43

  4. Tom Owens (Great Britain) — 8:26:23

  5. Ludovic Pommeret (France) — 8:33:07

  6. Alex Nichols (United States) — 8:38:15

  7. Nicolas Martin (France) — 8:41:01

  8. Xavier Thévenard (France) — 8:41:45

  9. Thorbergur Jonsson (Iceland) — 8:47:24

  10. Didrik Hermansen (Norway) — 8:59:39

…

37. Zdeněk Kříž – 9:50:48

43. Jan Bartas – 10:01:39

68. Petr Král – 10:30:30

69. Petr Míl – 10:31:19

79. Petr Žákovský – 10:46:30

111. Vít Otevřel – 12:20:53

MUŽI TÝMY

1 FRA (France) 25:18:22

1 – Sylvain COURT (08:15:38)

2 – Patrick BRINGER (08:21:43)

3 – Nicolas MARTIN FRA (08:41:01)

2 USA (United States) 27:01:59

1 – Alex NICHOLS (08:38:15)

2 – David LANEY (09:02:44)

3 – Alex VARNER (09:21:00)

3 GBR (United Kingdom) 27:25:57

1 – Tom OWENS (08:26:23)

2 – Kim COLLISON (09:22:02)

3 – Lee KEMP (09:37:32)

12 CZE (Czech Republic) 30:22:57

1 – Zdenek KRIZ (09:50:48)

2 – Jan BARTAS (10:01:39)

3 – Petr KRAL (10:30:30)

ŽENY

  1. Nathalie Mauclair (France) — 9:30:59

  2. Caroline Chaverot (France) — 9:33:21

  3. Maite Maiora (Spain) — 9:39:36

  4. Anne-Lise Rousset (France) — 10:05:19

  5. Andrea Huser (Switzerland) — 10:20:31

  6. Uxue Fraile (Spain) — 10:25:25

  7. Maud Gobert (France) — 10:33:25

  8. Mimi Kotka (Sweden) — 10:46:09

  9. Anna Straková (Czech Republic) — 10:46:56

  10. Teresa Nimes (Spain) — 10:55:46

…

51. Zuzana Urbancová (Czech Republic) – 12:50:32

67. Michaela Mertová (Czech Republic) – 13:44:51

ŽENY TÝMY

1 FRA (France) 29:37:45

1 – Nathalie MAUCLAIR (09:30:59)

2 – Caroline CHAVEROT (09:33:21)

3 – Maud GOBERT (10:33:25)

2 ESP (Spain) 31:00:47

1 – Maite MAYORA (09:39:36)

2 – Uxue FRAILE (10:25:25)

3 – Teresa NIMES (10:55:46)

3 ITA (Italy) 33:39:36

1 – Lisa BORZANI (10:59:02)

2 – Sonia GLAREY (11:01:38)

3 – Virginia OLIVERI (11:38:56)

11 CZE (Czech Republic) 37:22:19

1 – Anna STRAKOVÁ (10:46:56)

2 – Zuzana URBANCOVÁ (12:50:32)

3 – Michaela MERTOVÁ (13:44:51)

Kompletní výsledky – http://maxirace.livetrail.net/classement.php?course=monde

Fotografie – https://goo.gl/photos/8FqneogAGzDjEYBNA