Czech Skyrunning Championship 2015 – Hyundai Perun SkyMarathon®
Stejně jako loni, první květnovou sobotu 2.5.2015 odstartoval v 9:30 dryhý ročník Hyundai Perun SkyMarathon®, který byl zároveň znovu MČR v SkyMarathon®. A začátek vypadal skoro jako první ročník přes kopírák. Především co se týká počasí. Zima, na startu začalo pršet, nahoře mlha s viditelností tak dvacet metrů a také do toho déšť.
V noci z pátku na sobotu lidi ubytované v chatě na Javorovém budí bušení deště do říms a okapů. Lije jak z konve a na již tak mokré trati se to samozřejmě podepíše ještě víc. Lesáci, zaklínající se ochranou přírody pochopitelně při kácení a stahování dřeva svou těžkou technikou udělají řádově větší zásah do přírody něž deset takových závodů, jako je Perun. Hluboká koryta od velkých kol naplněná bahnem a vodou pak závodníkům již tak těžkou trať ještě ztíží.
Maky Žuška nasadil svým prvním ročníkem Perunu laťku obtížnosti hodně vysoko a rozhodně to nevypadá, že by se chtěl mírnit. Myslím, že statut nejtvrdšího závodu této kategorie v Česku si Perun stále přesvědčivě drží. Oproti loňsku si Maky připravil dvě chuťovky a změny. V první polovině to byl strmý úsek v bahnitém terénu, kde se často nedalo chytit ani s holemi a tak byla podél trati natažena lana, která použil snad skoro každý.
Video z FB extremnizavody.cz
https://www.facebook.com/extremnizavody/videos/vb.279627325391931/937074772980513
Druhou změnou, která udělala Perun ještě těžším byla změna v závěru, kdy závodníci nešli serpentýnami přímo pod cílový svah, ale traversem se dostali na starou černou sjezdovku, kde v pekelně prudkém stoupání se 40 km v nohou mnozí jen těžko hledali pro Makyho slušná pojmenování. Nutno ale přiznat, že v cíli se to u mnohých již měnilo na úlevu a pousmání, co si to na ně Maky vymyslel. Podle reakcí lidí, se kterými jsem se bavil, ten tvrdý závěr ocenilo, třeba i s trochou skřípění zubů, více než polovina. A jen naprostá menšina byla z té změny nějak nadmíru otrávená.
Fakt je ten, že oproti loňsku bylo v cílovém svahu i v cíli vidět mnohem víc vyčerpání, mnohem víc těžších bojů, často sám se sebou.
Naštěstí v průběhu dne ranní déšť ustal a dokonce i občas vylezlo trochu slunce. Doběh tedy byl pro závodníky milosrdnější alespoň z tohoto pohledu, kdy se dalo vydechnout a odpočinout venku.
Podobně jako loni i letos za to favorité vzali hned od startu a ani náročný výstup po sjezdovce na Javorový jim nebránil pořádně rozbalit boj o čas a pozice. Z mužské špičky zde chybí loňský vítěz Honza Zemaník i čtvrtý Honza Havlíček. Důvodem je u obou především start na ME v SkyMarathon na Zegama-Aizkorri dva týdny po Perunu a snaha vyladit formu právě pro tento vrchol. Podobně nevyběhne na trať ani vítězka loňského ročníku Míša Mertová, která po doléčení zranění také nechce riskovat start v tak těžkém závodě relativně krátce před mistrovstvím Evropy.
Nahoře tak v podstatě bok po boku vybíhají jako první mladík Tomáš Lichý se zkušeným skyrunnerem a reprezentantem Pavlem Brýdlem. A je na nich vidět, že mají dost sil. Docela překvapivě se zde na třetí pozici objevuje Petr Míl, který má asi ještě od Transgrancanarie stále skvělou formu. Bohužel pro drobnější zranění stehna v průběhu závodu odstupuje, aby si ho doběhnutím závodu nezhoršil a nezkazil si celou sezonu včetně účasti na MS v Ultratrailu v Annecy čtyři týdny po Perunu. Dále se zde objevuje Libor Trtek, který se dlouho držel v popředí závodu na medailové pozici. V údolí pod cílovým stoupáním však je vidět, jak dokáže být skyrunning tvrdý. Obrovská krize ho zastaví, v kopci evidentně trpí a nahoru na Javorový se dostane pouze s pomocí a tedy i s rezignací na výsledek mimo trať. Bohužel však asi nedopatřením projde cílovým kobercem a je ve chvíli psaní tohoto článku stále veden ve výsledcích.
Vepředu na Javorovém však je možné vidět i další favority a výborné běžce. Jsou to namátkou Aleš Palko, Tomáš Bystřický, Vít Otevřel nebo Tomáš Maceček.
V následujícím úseku do Řeky za to ale Tomáš Lichý vezme a na mezičase již má náskok na Libora Trtka 7:20 a na Pavla Brýdla dokonce přes osm minut. V té chvíli čtvrtý Tomáš Maceček má ztrátu 10:14, pátý Tomáš Bystřický 12:15. Jediný opravdu kvalitní slovenský závodník Matúš Vnenčák je v tu chvíli osmý a ztrácí 12:29. Nakonec ale nedokončí a ze závodu odstoupí.
Tomáš Lichý si skvělým výkonem své prvenství pohlídá až do cíle a vítězí v čase 4:04:34. Pavel Brýdl sice v druhé části náskok z Řeky stahuje, ale nestačí to na víc než na ztrátu 5:26 v cíli. Na třetí místo se pak i po odstoupení Libora Trtka probojuje Tomáš Maceček se ztrátou na prvního již 17:39. Výkon Tomáše Lichého je třeba skutečně ocenit, když na možná náročnější trati časem 4:04:34 překonal rekord Honzy Zemaníka o dvě minuty a čtyřicetdva sekund.
Že se nebojovalo jen o umístění na bedně dokázal strhující závěr Tomáše Bystřického a Daniela Rubiče, kteří šli v boji o čtvrté a páté místo na doraz až do cílové brány a po doběhu na nich to úsilí fakt bylo vidět.
V ženském závodě byla zřejmě hlavní favoritkou Anka Straková. A tentokrát nechtěla nic nechat náhodě a již na Javorovém byla v čele s mírným zhruba 100-150m náskokem na Zuzku Krchovou.
Na mezičase v Řece pak její náskok byl již 4:09. Začátek se vůbec nevydařil další reprezentantce Lucii Luštincové, která na Javorovém měla již značnou ztrátu a na mezičase v Řece byla pátá se ztrátou značných 21:23 na vedoucí Anku.
Ance se i přes určitou předstartovní indispozici vyhnula letos nějaká zásadnější zranění a nemoci a možná to bylo i díky začátku její SKIMO „kariéry“ v této zimě, kde při kvalitním tréninku pošetřila nohy od klasické běžecké zátěže. To bylo vidět i na stylu, jakým tento závod zvládla a do značné míry bezkonkurenčně vyhrála.
Před druhou Zuzkou Krchovou, (která běžela opravdu pěkný a povedený závod a loni by za vítěznou Míšou Mertovou svým časem zaostala jen o 48 sekund), zvítězila o dvanáct minut a osm sekund v novém rekordu tratě 5:00:52, který je o 11:29 lepší než loňský čas.
Zuzka Krchová si tedy doběhla pro krásné druhé místo a třetí již s větším odstupem skončila Hana Holoubková v čase 5:31:36. V závěru se na celkové čtvrté místo posunula před slovenskou závodnici Lindu Beniačovou Lucka Luštincová a doběhla si tím pro třetí místo v kategorii.
Závod se i přes nepřízeň počasí v první jeho polovině vydařil. Maky a jeho tým dokázali, že úspěch prvního ročníku nebyl náhoda. Ve startovní listině před závodem bylo 603 závodníků a závodnic. Zranění, nemoci, možná dodatečná obava z těžkého závodu nebo počasí způsobily, že na start se postavilo o poznání méně závodníků. Na mezičase v Řece bylo registrováno 459 závodníků a dá se předpokládat, že podobný počet asi i vystartoval. I tak to představuje slušný nárůst oproti loňsku o více než 30%. V cíli bylo letos registrováno 405 běžců, tedy nedokončilo jen něco málo přes 11% startujících.
Doběh závodu bez deště, velký stan s občerstvením a možností se převléci, vyhlášení s tombolou venku před chatou, to samozřejmě vše přispělo ještě víc k již tak dobrému dojmu z organizace závodu.
Myslím, že by stálo zato připomenout, že 5.5.2015 ve 20:00 se otevírá registrace na mladší bráchy Peruna, tedy Nezmar SkyMarathon® a Nezmar Ultra SkyMarathon®.
Napsat komentář