UTD – ULTRA TRAIL FOR DUMMIES – VOL01

Dostala jsem dotaz od začínajícího ultra – běžce, říkejme mu například Tonda. Píše, že už za sebou má pár akcí (pochodů a horských běhů) a rád by se účastnil akcí CS1000, má jakžtakž fyzičku, ve volných chvílích běhá, ale ubíjejí jej drobnosti pramenící z neznalosti. Napadlo mě, že nebude jediný, kdo potřebuje popostrčit do začátků.

Možná už si přečetl článek Sedm mýtů a tři rady pro nováčky v ultra na behej.com od Kuby Řídela, který mnoho běžců, včetně mě, inspiroval. V něm Kuba tvrdí, že není potřeba trénovat, jen si stačí jednoduše osvojit základní běhací návyk, podobně jako by vám poradil jakýkoliv kouč. No a pak prostě zkusit vyběhnout. Jednoduché. Jenže přesně ony drobnosti mohou tento entusiasmus dokonale pohřbít. Témat o kterých by se dalo povídat a dlouze rozepisovat je opravdu hodně. Proto jsem jednotlivé dotazy a odpovědi rozdělila a vznikne tak seriál na pokračování “Ultra Trail for Dummies”.

Za poslední rok jsem se toho sice už dost naučila a pomalu opouštím metodu pokus-omyl, ale stále jsem opravdu velký amatér. Na pomoc jsem si proto přizvala nejlepšího běžce z našeho i přilehlých vesmírů, neomylného a všeznalého Jendu The Chosen One Bartase.

hmm, co já bych jí tak asi poradil?

A v dnešním prvním díle si utříbíme myšlenky kolem

PŘEDZÁVODNÍ PŘÍPRAVY

To je totiž kapitola sama o sobě. Tondu zajímá, co všechno je nutné před takovou akcí provést a jak se nejlépe připravit. U mě je to velmi jednoduché, těšení střídají obavy a panická hrůza z toho, že můj běžecký šatník zeje prázdnotou! Tím logicky odpadá starost o čelovky, náhradní baterky, jídlo či chemii. Jednu zásadu však dodržuji a sice to, že 2 dny před závodem se nic nedělá, s výjimkou poctivého zásobení těla živinami. Každý asi tuší, že není zrovna ideální vypravit se dva dny před závodem na večírek, kde míchané drinky for free tečou proudem. Takovou základní chybu by Jenda Vyvolený Bartas nikdy neudělal. Měla jsem tu čest a jeho precizní přípravu viděla na vlastní oči, zajímalo by mne tedy, jak se na závody chystá on?

The Chosen One: Má příprava začíná několik měsíců před samotným závodem. Jsem vyklepaný, že dostanu na prdel, že to bude ostuda. Neumím brát závody, jako že to bude pohodička a že si to užiju. Popravdě, ze slovního spojení “jdu si užít závod” si vždy trochu ublinknu. Je to podobné jako “manža si bude čvachtat”, nebo když někdo použije slovo “vzoreček” v jiném spojení, než se svetrem. Takže, já jsem několik měsíců nervózní, několik týdnů přemýšlím, co budu potřebovat. Týden před si vše nakoupím – od baterek, přes jídlo, po chybějící povinnou výbavu. Zabalím se v pondělí, v úterý, středu a čtvrtek to překontroluji a můžu odjet na závod. Před závodem nervozita vystupuje vrcholu, zavírám se na toaletu a řeším dilema horem nebo spodem. Možná, první tip k vyzkoušení jsou drobné tabletky Imodium. Četl jsem hodně příběhů, kde aktéři odbíhají do křoví (viz. jakýkoliv zápisek od Martiny nebo Peti) Díky těmto kouzelným pilulkám, jsem do křoví ještě na žádném závodě nemusel. Prostě jak říká Forrest Gump: O problém méně.

To je jistě velmi cenná rada z tvé kuchyně. Nicméně, moc tomu nerozumím, znamená to, že před závodem nejíš?

The Chosen One: Se svými sklony k obezitě se snažím moc nejíst obecně. Těším se proto na každý závod, neboť se po něm odměním pivem a velkou porcí jídla. Dosud se slzou v oku vzpomínám na snídani po Lurbelu – pizza a pivo. Jídlo před závodem jsem zatím moc neřešil, kompenzační diety jsou pro mě moc složité a ani jinak nemám moc chuť se tím prokousávat. Snažím se jíst normálně, stejně jako jindy – říkám si, že logicky se sníženým výdejem energie, kdy se před závodem chystám odpočívat, si při stejném přísunu tělo zásoby tvoří samo. S tím, že se před závodem nepřihlásím na zabijačku, nepůjdu k babičce na vepřo knedlo zelo a nebudu testovat novou zaručenou výkon zvyšující dietu, ani kdyby ji propagoval sám Scott Jurek a Emelie s ní zahnala celulitidu.

Není závod jako závod, Pražská stovka a Ultra Pirineu možná mohou mít obdobné parametry, ale zatímco na p100 si při náhlém pohnutí mysli můžeš z Modřan odstartovat na Krupičku, na UP je potřeba do obstarání povinné výbavy investovat nemalé úsilí. Předpokládám, že náš tazatel Tonda vlastní batoh uzpůsobený k běhu, k dlouhému běhu, tzn. nikde ho neškrtí nebo naopak neskáče na zádech jako žáčkovi v první třídě. Slyšela jsem, že na FTVS se o balení batohů píšou diplomové práce, proto chápu, že odpovědět na otázku: “co nabalit do batohu na průměrné ultra?” v jedné větě, je nadlidský úkol, ale věřím, že The Chosen one si poradí i s takto komplikovaným dotazem.

The Chosen One: To je vlastně dost jednoduchá otázka. Většina horských ultra má povinnou výbavu a z té se logicky vychází. Tu je vhodné kontrolovat a připravit třeba i dříve než v pátek na parkovišti před startem. Náhradní kelímek na pití se sice dá udělat hned z petlahve, ale brýle, rukavice či membránová bunda místo toho průhledného igeliťáčku, co máme v ruce, se hledají hůře. Jak říkáš, batoh by měl být vyzkoušený a měl by sedět. Kromě povinné výbavy bychom se měli zamyslet i nad nějakým jídlem, vyřešit si pití (lahve či camel, to je oč tu běží) a drobnosti, pro nás důležité. Balič spoluběžkyň tedy nezapomene na kondom, chronický puchýřák a balič spoluběžců na vazelínu případně náplasti Compeed, fotograf foťák, křečař magnésium a kdo má boty se Salomon šněrováním (Salomon, Hoka), tak i náhradní tkaničku. Já jsem dokonce na první závody nosil i Ibuprofen. Po pár povýběhových posezeních nad pivem s místními běžci jsem však změnil názor a Ibuprofen neberu. Příjde mi to ze své podstaty jako doping – ano, vím, že doping je požítí pouze uvedených látek ze seznamu a vím, že růžový švihák zakázaný není. Ale jak soupeřit s někým, kdo necítí bolest? Jestli je něco esence myšlenky dopingu, pak je to Ibuprofen.

Jak se připravit na dlouhé závody mentálně a po stránce techniky popsal pěkně Palonc ve svém příspěvku o The Spine Race. Rozvádí tam přípravu na více denní závod. Myslím, že pro ultra trailové závody našich rozměrů a vzdáleností jsou důležité tyto tři jím zmíněné body:

• Přemýšlejte před závodem – hlavně o motivaci a vašich cílech s jakými jdete do závodu (žízeň, porazit namyšlence Bartase nebo nejlepší holku, oběhnout Andorru dřív než za týden). Ale také o strategii – kolik vydržíte bez pití, bez jídla, kolik vzít gelů, nechat si poslat věci na převlečení na trať

• S vybavením, jídlem, či pitím klidně experimentujte. Ale v tréninku – trénujete bez kompresních věcí – netahejte je na závod. Poběžíte s hůlkama? Možná by ten závod neměl být první výběh, kde je používáte. Boty, spodní prádlo, ponožky… to je doufám jasné.

• Před závodem se snažte udržet zdraví – Aneb jak říká Sam Straka: „Lepší je stát na startu s mírně nevyladěnou formou, než s byť drobným zraněním. Závod ho rozhodně nevyléčí“.

Děkuji Jendovi za jeho cenné rady, příště už snad budu vědět, co přesně si mám do batohu zabalit. Pro vyznavače klasického odškrtávacího seznamu, tak jako jsme dřív dostávali na školní výlety, jsem vytvořila následující tabulku.

Pokud jste milovníky mobilní techniky, jistě vám přijde vhod tato aplikace od Hanibalu, která by nejednomu zmatkaři mohla ulehčit život.

V příštím vydání UTD se na problematiku vhodného vybavení zaměříme podrobněji. Ultra běžci mohou na laiky občas působit, jako herci z béčkového sci-fi biják. Na trhu je mnoho variant oblečení, batohů, hůlek a ostatních propriet, my se vám pokusíme v nich zorientovat.

Czech Skyrunning Association nebere žádnou odpovědnost za škody, které si běžci způsobí akceptováním výše uvedených rad.  :-)