Premiéra na Zugspitze Ultra Trail

Mám rád hory. Mám rád běhání. A při jednom běhu jsem se potkal se Samem Strakou. A protože Sam je skvělý agitátor, výsledkem byla přihláška na Zugspitz Ultratrail. Můj první horský běh. 100km do dálky a 5500m do výšky.

Až později mi došlo, že 2 týdny před Zugspitzem běžím 103km na Silvě Nortice a že mě tedy čeká zajímavý červen.

Silvu jsem nedoběhl, po 80km mě sluníčko přemohlo. Dobrý začátek měsíce. Nicméně ve středu před závodem vyrážíme s manželkou a bratrem směr Mnichov – Garmisch-Partenkirchen. Čtvrtek a pátek věnujeme turistice a aklimatizaci. Potkáváme už kousky trati s barevnými fáborky a směrníky.

V pátek odpoledne se jdu zaregistrovat, kromě čísla s čipem a podrobné mapy trati dostávám i tašku s logem hlavního sponzora a spoustu dalších maličkostí. Jednou z nich je poukázka na slevu fy LEKI. To byl poslední kamínek na misce vah, zda běžet s hůlkami. Hned jsem v expu jedny lehounké, karbonové, skládací vybral a zakoupil. Že jsem s nimi nikdy neběžel? Nevadí, žádný učený z nebe nespadl, budu mít 100km času, abych se to naučil. Večerní pasta party jsem vynechal, mačkat se mezi davem mě opravdu nebaví. (Na všechny tratě bylo přihlášeno více než 2000 lidí)

Start byl docela pozdě, stačilo vstát v 5 ráno. Vločková kaše s banánem, spousta čaje a medu. A jedeme na start do Grainau. Jednotka místních hasičů organizuje parkování, jde to rychle. Převléknout, namazat, zkontrolovat povinnou výbavu, nalít vodu do lahví, domluvit se s doprovodem na vyzvednutí ( odhadl jsem, že za 17 hodin, tedy v 00:15 budu zpět v cíli).

Cestou do startovního koridoru ještě kontrola povinné výbavy pořadatelem. Docela laxní, každého se zeptali namátkou na jednu věc ze seznamu. Hlavně ale udělali fajfku u jména, to bylo důležité.

Koridor se zaplnil, v nejdelším závodě startovalo asi 700 běžců. Krátká rozprava o trati, trochu motivačního křiku a jdeme na to. Za zvuků songu Highway to hell, následovaného bavorskou dechovkou vyrážíme.

Prvních 10km k jezeru Eib See je v podstatě rovina. Na rozdýchání. Po první občerstvovačce to začíná doopravdy. Sjezdovkou nahoru, na rakouské hranice, pěšinkou dolů. Pěšinkou nahoru a sjezdovkou dolů. Na druhou občerstvovačku. A strmě nahoru, dolů to pokračovalo až na km 56. Po horských loukách a chodnících, mezi stády pasoucích se krav, koz a ovcí. Jejich zvonění se neslo všude. Sluníčko svítilo, větřík foukal. Alpy se předváděly v tom nejlepším světle. Když jsem se začal kochat, upadl jsem (4x). Naštěstí jen odřená předloktí a naražené zápěstí.

S hůlkami jsem se skamarádil velmi rychle. Styl soupaž jsem vyhodnotil jako nejlepší a praktikoval ho celý závod.

Po 56.km začala ta nudnější část závodu. Šotolinová cesta podél potoka, pak silnice a zase šotolinové cesty. Mírně zvlněné, s občasným strmějším kouskem. Až do km80. Většinou se to dalo i běžet.

Ale aby to nebyla taková nuda, závěr připravili pořadatelé zajímavý. Nejprve prudký seběh o cca 500 výškových metrů, pak 1200m nahoru a 1300m dolů. To vše na posledních 20km.

Ve 22:30, na předposlední občerstvovačce oblékám triko s dlouhým rukávem a nasazuji čelovku. Už za úplné tmy lezu na poslední vršek. Nahoře, ve 2010mnm konečně šipka směrem dolů. Nade mnou hvězdy, pode mnou svítící GaPa a čelovky dalších běžců. Teplota kousek nad nulou. Už vím, že to dám, že chybí posledních 10km, stále dolů, do cíle. Najednou nic nebolelo.

Poslední občerstvovačku jsem proběhl, pití jsem měl v lahvích dost. Poslední 2 pády na strmé blátivé cestě (padali všichni, nezávisle na značce bot) a jsem v Grainau u cedule „2km to go“ . Po asfaltu spěchám do cíle. Branou probíhám v čase 17:07:13, dvacet minut po půlnoci. Garmin mi ukázal 102km.

První cílové pivo, najít stánek s finišerským tričkem a odevzdat čip (byl za zálohu EUR50). A pak ještě další 2 hodiny vstřebávat adrenalin, než se mi podařilo usnout.

Musím ocenit organizaci závodu. Výborně značená trať, dobře zásobené občerstvovačky, na kritických místech pořadatelé. Všechno fungovalo.

Výsledný čas stačil na 7. místo v kategorii mladších dědků (50-60let), naučil jsem se šermovat s hůlkami a přeskakovat kravince ve vysokých horách. Skvělý zážitek. Díky Same za agitaci.