První Czech Skyrunning Championship je za námi.
První dík za to, že mohl být uspořádán, patří Marinu Giacomettimu. Současný president ISF a v podstatě zakladatel skyrunningu nám vstřícně povolil využít výjimku z pravidel skyrunningu, kterou se umožnilo pořádat skyrunning závody i v zemích, kde hory nedosahují vysokých nadmořských výšek. Myslím, že pořadatel závodu jej nezklamal a připravil závod, který ostatními parametry nejen dosáhl obtížnosti alpských nebo pyrenejských závodů, ale minimálně profilem, technickými pasážemi ale především poměrem převýšení k délce závodu prakticky všechny známé a velké závody kategorie SkyMarathon® ve světě překonal.
Druhý dík patří pořadateli. Marcel Maky Žuška dokázal udělat opravdu skvělý kus práce. Když jsem s ním v půlce srpna loňského roku začal komunikovat, tak v prvním e-mailu se Maky informoval na možnost pořádat sky závod v Beskydech takto: „Jelikož jsem z Beskyd a mám tam něco naběháno,rád bych uspořádal závod po našich kotárech, aby synci co guní za repre měli kde trénovat.“ To mě samozřejmě zaujalo a vše začalo dost rychle nabývat jasných obrysů.
Entuziasmus, se kterým se do toho Maky pustil a první reálné informace o závodu mě přesvědčily, že mu mohu věřit, i když jsme se vlastně neznali a přidělením prvního Mistrovství ČR v SkyMarathon® a případným neúspěchem by si Czech Skyrunning Association určitě dobré jméno také neudělala. A jsem moc rád, že mě můj odhad, moje intuice nezklamala. Maky se obklopil výborným týmem lidí, kteří projevili neskutečné zaujetí pro věc a i když si dovedu představit, že v přípravných obdobích hlavní díl práce ležel na Makym, bez těch desítek dobrovolníků, kamarádů, příbuzných a hlavně jeho skvělé manželky by to takto výborně nedopadlo.
V dnešní době, kdy jsou firmy opravdu velmi opatrné na to, dát něco do sportu, pokud to zrovna není některý z hodně viditelných sportů jako fotbal, hokej a podobné, se Makymu podařilo získat hlavního sponzora a partnera závodu automobilku Hyundai Motors, jejíž ochota spolupráce umožnila při dnes velmi rozumném startovném 300,- poskytnout závodníkům prakticky srovnatelné podmínky, jako najdou na zahraničních závodech.
Také jednání s ochranáři jistě nebylo jednoduché a výsledkem, jak všichni víte byla i změna trati, která přidala do profilu pár set výškových metrů a udělala ze závodu opravdu hodně drsnou událost.
Sám jsem závod neběžel a proto v hodnocení závodu, organizace a zajištění vycházím z toho, co jsem se dozvěděl od mých přátel a kamarádů, od mé ženy Anky, ale co jsem vyslechl i od mně neznámých závodníků buď po doběhu, nebo po závodě na chatě Na Javorovém, kde bylo zázemí závodu, občerstvení i vyhlášení výsledků.
V naprosté většině zde převažovaly pozitivní ohlasy. I přes počasí, které pro řadu závodníků bylo velmi tvrdé a pro diváky pak docela „nechutné“, vše dopadlo výborně. Od rána, kdy jsme se probudili na Javorovém nebylo zde vidět dál než na takových 50 metrů. Dole na startu pak z těch mraků, ve kterých byly vrcholky, pršelo a teplota se pohybovala kolem 4°C.
Možná horší než nízká teplota a vlhko shora bylo to, že déšť změnil některé úseky tratě v bahnitou klouzačku a ve strmých stoupáních a klesáních to nebyla vůbec legrace. Kromě snad pár drobných poranění, jakými jsou například podvrknutí kotníků se i při tak těžkém závodě nic jiného vážného nikomu nestalo a tedy asi ani nikdo nevyužil výborný nápad umístit na startovní číslo telefon na pořadatele a na Horskou službu.
Pořadatelé rozdělení do skupin značili trasu ještě do 21 hodin den před závodem. Bylo to především z důvody obav, aby nějaké pochybné existence, které se bohužel v Česku vyskytují, značení nestrhaly, nezměnily a nepokazily tím závod. Také většina závodníků se vyjadřovala tak, že značení bylo perfektní, mnohdy hodnocené jako to nejlepší, se kterými se daný běžec kdy setkal. A to neznamená, že by to byla hodnocení jen těch, kdo nemají ještě moc zkušeností. Podobně pozitivně se o tom vyjadřovali i běžci a běžkyně, které znají, jak vypadá standard značení na velkých zahraničních závodech.
Umístění dobrovolníků na možná nejasná místa, kde závodníkům ukazovali cestu je pochopitelně výborné, protože především ti na čele nemusí bojovat s nejistotou, zda běží správně a mohou se soustředit pouze na svůj výkon. Tito dobrovolníci zaslouží speciální uznání, když ve včerejším příšerném počasí v zimě a mokru zde stáli a s úsměvem a povzbuzením navigovali běžce do správného směru. Bravo za nápad a bravo za jejich výdrž a pomoc.
Snad jen jedna poznámka nebo doporučení k značení trati pro příští ročník, který jsem zaslechl z několika úst. Kdyby alespoň po 5km bylo označeno, kde se závodník nachází, asi by již moc nechybělo k dokonalosti. K dokonalosti bych si asi uměl představit jen to, kdyby alespoň na občerstvovačkách byl jeden člověk, který by dokázal informovat špičku o odstupech od prvního případně od závodníků na pozicích těsně před. Stačilo by možná tak pro 15-20 prvních mužů a možná 5-10 žen. Určitě by to dodalo v některých okamžicích závodníkům motivaci zabrat, kdyby viděli, že mají na dosah někoho, koho lze ještě „zaříznout“. S tím souvisí i možnost, pokud to finanční situace dovolí, zajistit od firmy na měření časů i řekněme dva měřící koberce v průběhu trati pro změření mezičasů a především schopnost systému dát tyto informace on-line na internet.
Podobný dík a uznání patří nejen těm, co ukazovali cestu, ale rovněž těm na občerstvovačkách. Opět jsem neslyšel negativní hodnocení, jen samou chválu. Ti lidé tam v zimě stáli několik hodin a s úsměvem a povzbuzením se snažili co nejvíce pomoci závodníkům. Sami závodníci vědí, jak v takové zimě někdy zmrznou ruce a člověk není moc schopný si některé věci sám udělat. Oni ochotně pomohli, dolili pití do lahví, prostě byli skvělí. Závodníci by možná v tom počasí uvítali i teplý čaj, ale to je prostě smůla, že nevyšlo počasí. V teple by voda a jonťák byly úplně OK.
Tak ještě jednou, velký dík pro celý organizační tým. Odvedli jste skvělou práci a těším se na podobnou spolupráci při zářijovém dvojzávodu NEZMAR.
Další dík pak patří všem závodníkům, kteří k závodu nastoupili a i dokončili.
Na tak těžké trati a v takovém počasí to nebyla legrace a uznání zaslouží opravdu všichni, kdo dokončili v limitu.
Všichni, kdo sledujete naše stránky jistě víte, jak jsem se spletl v původním odhadu vítězného času. Na základě jiných závodů v zahraničí a s přihlédnutím ke konkurenci, která na takových závodech byla, jsem tipoval, že se vítěz těžko bude dostávat pod 5 hodin. Když si trasu tréninkově prošel Petr Míl za zhruba 5:25, říkal jsem si, že jsem to asi neodhadl dobře a že by to snad kolem 4:30 mohlo dopadnout.
Ale konkurence, která se především v mužích na Perunu sešla, obrátila všechny mé původní odhady naruby.
Chlapi to od začátku vzali dost zostra a nešetřili se až do cíle. Když se pak Honza Zemaník objevil v mlze v posledním kopci před cílovou branou za čtyři hodiny a sedm minut, byl to pro mě příjemný šok. Příjemný v tom smyslu, že Honza si dál drží svou formu, kterou prokázal již na Trans GranCanarii a pokud se nic nestane a udrží svou formu do konce června, můžeme být právem zvědavi na jeho výkon na Mistrovství světa v Chamonix.
Hned za Honzou Zemaníkem se pak seřadili tři běžci nominovaní na SkyMarathon® do Chamonix a i u nich si myslím, že se na své trati neztratí. S trochou nadsázky budou mít těžší situaci, protože na rozdíl od Ultra SkyMarathon®, kde letos nebude startovat Kilian, na SkyMarathon® přihlášený bude. Nakonec se pod můj upravený odhad 4:30 dostalo šest běžců a sedmý Martin Berka doběhl jen těsně za ním. Pod původně odhadovaných pět hodin se pak vešlo 39 závodníků a to hovoří jasně o tom, že zde opravdu bylo hodně velmi dobrých běžců.
Ženy v závodě měly také silné obsazení. Míša Mertová se utrhla již v prvním těžkém stoupání po sjezdovce na Javorový. Do mezičasu v Řece si vybudovala zhruba pětiminutový náskok na druhou v pořadí a i přes mírné zpomalení v druhé půlce si svůj náskok udržela a doběhla 2:12 před druhou Hanou Krajníkovou. Anka Straková pak doběhla třetí se ztrátou 1:29, když by asi uvítala vzhledem ke svým schopnostem ještě seběh sjezdovkou do Oldřichovic.
Z dalších favoritek skončily na osmém místě Denisa Krejčiříková, která se trochu potýkala s problémem v patě a věřím, že se jí ho podaří co nejdříve vyřešit, aby byla zcela fit pro Chamonix. Devátá pak doběhla stálice horských běhů v Česku Klára Rampírová. Pro tu samozřejmě byla trať moc krátká a své kvality by prokázala, pokud by se běželo ještě jednou nebo dvakrát dokola. Ostatně stejný „problém“ s krátkou tratí měl i Petr Míl. Skončil v mužích absolutně dvanáctý a podle jeho slov se teprve v konci začal víc rozbíhat :)
Na závěr vás chci všechny, komu se Perun líbil pozvat na poslední zářijový víkend opět do Beskyd na Nezmar SkyMarathon® a Nezmar Ultra SkyMarathon®. Oba závody jsou součástí Skyrunner® Czech Series, běží se na jiných nových tratích a tým kolem Makyho myslím po současných zkušenostech garantuje další skvělý závod, který si všichni užijete. Možná až toho užívání budete mít dost …
MUŽI ABSOLUTNĚ
1 Zemaník Jan Salomon Suunto 1990 04:07:16
2 Brýdl Pavel LaSportiva/HUDY 1980 04:15:01
3 Mrázek Jan Salomon 1981 04:15:52
4 Havlíček Jan Inov-8 1979 04:16:47
5 Vabroušek Petr Author Tufo Trilife 1973 04:20:14
6 Palko Aleš Alík 1971 04:25:49
7 Berka Martin Kozakov 1987 04:30:12
8 Duch Miroslav 1979 04:30:46
9 Kokošek Oldřich SUPSHOP.CZ 1988 04:33:52
10 Berka Radim Kozakov 1982 04:34:07
ŽENY ABSOLUTNĚ
1 Mertová Michaela Activity Lanškroun 1976 05:12:21
2 Krajníková Hana 1983 05:14:33
3 Straková Anna Czech Skyrunning Team 1973 05:16:02
4 Beniačová Linda Li 1978 05:23:14 SVK
5 Majer Ewa 05:25:29 PL
MUŽI 40+
1 Vabroušek Petr Author Tufo Trilife 1973 04:20:14
2 Palko Aleš Alík 1971 04:25:49
3 Míl Petr ADIDAS Outdoor Team 1971 04:37:53
ŽENY 40+
1 Straková Anna Czech Skyrunning Team 1973 05:16:02
2 Rampírová Klára ADIDAS Outdoor Team/Alpisport 1971 05:48:13
3 Šindlerová Jana Spona Teplice 1969 06:27:23
Odkazy na fotky ze závodu a atmosféry kolem
https://plus.google.com/photos/114889421690109886166/albums/6009542972323022945?sort=1
Taky bych cíl uvítal až dole, škoda že počasí nevyšlo, čaj by byl super. Závod opravdu výborně značený, údaj o vzdálenosti by byl skvělý i více mezičasu.