Mertová a Zemaník prvními mistry ČR v SkyMarathon®

První Czech Skyrunning Championship je za námi.

První dík za to, že mohl být uspořádán, patří Marinu Giacomettimu. Současný president ISF a v podstatě zakladatel skyrunningu nám vstřícně povolil využít výjimku z pravidel skyrunningu, kterou se umožnilo pořádat skyrunning závody i v zemích, kde hory nedosahují vysokých nadmořských výšek. Myslím, že pořadatel závodu jej nezklamal a připravil závod, který ostatními parametry nejen dosáhl obtížnosti alpských nebo pyrenejských závodů, ale minimálně profilem, technickými pasážemi ale především poměrem převýšení k délce závodu prakticky všechny známé a velké závody kategorie SkyMarathon® ve světě překonal.

Druhý dík patří pořadateli. Marcel Maky Žuška dokázal udělat opravdu skvělý kus práce. Když jsem s ním v půlce srpna loňského roku začal komunikovat, tak v prvním e-mailu se Maky informoval na možnost pořádat sky závod v Beskydech takto: „Jelikož jsem z Beskyd a mám tam něco naběháno,rád bych uspořádal závod po našich kotárech, aby synci co guní za repre měli kde trénovat.“ To mě samozřejmě zaujalo a vše začalo dost rychle nabývat jasných obrysů.

Pozdější vítězka Míša Mertová

Entuziasmus, se kterým se do toho Maky pustil a první reálné informace o závodu mě přesvědčily, že mu mohu věřit, i když jsme se vlastně neznali a přidělením prvního Mistrovství ČR v SkyMarathon® a případným neúspěchem by si Czech Skyrunning Association určitě dobré jméno také neudělala. A jsem moc rád, že mě můj odhad, moje intuice nezklamala. Maky se obklopil výborným týmem lidí, kteří projevili neskutečné zaujetí pro věc a i když si dovedu představit, že v přípravných obdobích hlavní díl práce ležel na Makym, bez těch desítek dobrovolníků, kamarádů, příbuzných a hlavně jeho skvělé manželky by to takto výborně nedopadlo.

Anka Straková

V dnešní době, kdy jsou firmy opravdu velmi opatrné na to, dát něco do sportu, pokud to zrovna není některý z hodně viditelných sportů jako fotbal, hokej a podobné, se Makymu podařilo získat hlavního sponzora a partnera závodu automobilku Hyundai Motors, jejíž ochota spolupráce umožnila při dnes velmi rozumném startovném 300,- poskytnout závodníkům prakticky srovnatelné podmínky, jako najdou na zahraničních závodech.

Pavel Brýdl (vlevo) před startem

Také jednání s ochranáři jistě nebylo jednoduché a výsledkem, jak všichni víte byla i změna trati, která přidala do profilu pár set výškových metrů a udělala ze závodu opravdu hodně drsnou událost.

Radek Brunner

Sám jsem závod neběžel a proto v hodnocení závodu, organizace a zajištění vycházím z toho, co jsem se dozvěděl od mých přátel a kamarádů, od mé ženy Anky, ale co jsem vyslechl i od mně neznámých závodníků buď po doběhu, nebo po závodě na chatě Na Javorovém, kde bylo zázemí závodu, občerstvení i vyhlášení výsledků.

Petr Vabroušek

V naprosté většině zde převažovaly pozitivní ohlasy. I přes počasí, které pro řadu závodníků bylo velmi tvrdé a pro diváky pak docela „nechutné“, vše dopadlo výborně. Od rána, kdy jsme se probudili na Javorovém nebylo zde vidět dál než na takových 50 metrů. Dole na startu pak z těch mraků, ve kterých byly vrcholky, pršelo a teplota se pohybovala kolem 4°C.

Honza Mrázek

Možná horší než nízká teplota a vlhko shora bylo to, že déšť změnil některé úseky tratě v bahnitou klouzačku a ve strmých stoupáních a klesáních to nebyla vůbec legrace. Kromě snad pár drobných poranění, jakými jsou například podvrknutí kotníků se i při tak těžkém závodě nic jiného vážného nikomu nestalo a tedy asi ani nikdo nevyužil výborný nápad umístit na startovní číslo telefon na pořadatele a na Horskou službu.

Míša Mertová

Pořadatelé rozdělení do skupin značili trasu ještě do 21 hodin den před závodem. Bylo to především z důvody obav, aby nějaké pochybné existence, které se bohužel v Česku vyskytují, značení nestrhaly, nezměnily a nepokazily tím závod. Také většina závodníků se vyjadřovala tak, že značení bylo perfektní, mnohdy hodnocené jako to nejlepší, se kterými se daný běžec kdy setkal. A to neznamená, že by to byla hodnocení jen těch, kdo nemají ještě moc zkušeností. Podobně pozitivně se o tom vyjadřovali i běžci a běžkyně, které znají, jak vypadá standard značení na velkých zahraničních závodech.

Hana Krajníková

Umístění dobrovolníků na možná nejasná místa, kde závodníkům ukazovali cestu je pochopitelně výborné, protože především ti na čele nemusí bojovat s nejistotou, zda běží správně a mohou se soustředit pouze na svůj výkon. Tito dobrovolníci zaslouží speciální uznání, když ve včerejším příšerném počasí v zimě a mokru zde stáli a s úsměvem a povzbuzením navigovali běžce do správného směru. Bravo za nápad a bravo za jejich výdrž a pomoc.

Anka Straková (zcela vpravo)

Snad jen jedna poznámka nebo doporučení k značení trati pro příští ročník, který jsem zaslechl z několika úst. Kdyby alespoň po 5km bylo označeno, kde se závodník nachází, asi by již moc nechybělo k dokonalosti. K dokonalosti bych si asi uměl představit jen to, kdyby alespoň na občerstvovačkách byl jeden člověk, který by dokázal informovat špičku o odstupech od prvního případně od závodníků na pozicích těsně před. Stačilo by možná tak pro 15-20 prvních mužů a možná 5-10 žen. Určitě by to dodalo v některých okamžicích závodníkům motivaci zabrat, kdyby viděli, že mají na dosah někoho, koho lze ještě „zaříznout“. S tím souvisí i možnost, pokud to finanční situace dovolí, zajistit od firmy na měření časů i řekněme dva měřící koberce v průběhu trati pro změření mezičasů a především schopnost systému dát tyto informace on-line na internet.

Vítěz – Honza Zemaník

Podobný dík a uznání patří nejen těm, co ukazovali cestu, ale rovněž těm na občerstvovačkách. Opět jsem neslyšel negativní hodnocení, jen samou chválu. Ti lidé tam v zimě stáli několik hodin a s úsměvem a povzbuzením se snažili co nejvíce pomoci závodníkům. Sami závodníci vědí, jak v takové zimě někdy zmrznou ruce a člověk není moc schopný si některé věci sám udělat. Oni ochotně pomohli, dolili pití do lahví, prostě byli skvělí. Závodníci by možná v tom počasí uvítali i teplý čaj, ale to je prostě smůla, že nevyšlo počasí. V teple by voda a jonťák byly úplně OK.

Radek Brunner

Tak ještě jednou, velký dík pro celý organizační tým. Odvedli jste skvělou práci a těším se na podobnou spolupráci při zářijovém dvojzávodu NEZMAR.

Další dík pak patří všem závodníkům, kteří k závodu nastoupili a i dokončili.

Na tak těžké trati a v takovém počasí to nebyla legrace a uznání zaslouží opravdu všichni, kdo dokončili v limitu.

Pavel Brýdl

Všichni, kdo sledujete naše stránky jistě víte, jak jsem se spletl v původním odhadu vítězného času. Na základě jiných závodů v zahraničí a s přihlédnutím ke konkurenci, která na takových závodech byla, jsem tipoval, že se vítěz těžko bude dostávat pod 5 hodin. Když si trasu tréninkově prošel Petr Míl za zhruba 5:25, říkal jsem si, že jsem to asi neodhadl dobře a že by to snad kolem 4:30 mohlo dopadnout.

Ale konkurence, která se především v mužích na Perunu sešla, obrátila všechny mé původní odhady naruby.

Chlapi to od začátku vzali dost zostra a nešetřili se až do cíle. Když se pak Honza Zemaník objevil v mlze v posledním kopci před cílovou branou za čtyři hodiny a sedm minut, byl to pro mě příjemný šok. Příjemný v tom smyslu, že Honza si dál drží svou formu, kterou prokázal již na Trans GranCanarii a pokud se nic nestane a udrží svou formu do konce června, můžeme být právem zvědavi na jeho výkon na Mistrovství světa v Chamonix.

Vítězka – Míša Mertová

Hned za Honzou Zemaníkem se pak seřadili tři běžci nominovaní na SkyMarathon® do Chamonix a i u nich si myslím, že se na své trati neztratí. S trochou nadsázky budou mít těžší situaci, protože na rozdíl od Ultra SkyMarathon®, kde letos nebude startovat Kilian, na SkyMarathon® přihlášený bude. Nakonec se pod můj upravený odhad 4:30 dostalo šest běžců a sedmý Martin Berka doběhl jen těsně za ním. Pod původně odhadovaných pět hodin se pak vešlo 39 závodníků a to hovoří jasně o tom, že zde opravdu bylo hodně velmi dobrých běžců.

Ženy v závodě měly také silné obsazení. Míša Mertová se utrhla již v prvním těžkém stoupání po sjezdovce na Javorový. Do mezičasu v Řece si vybudovala zhruba pětiminutový náskok na druhou v pořadí a i přes mírné zpomalení v druhé půlce si svůj náskok udržela a doběhla 2:12 před druhou Hanou Krajníkovou. Anka Straková pak doběhla třetí se ztrátou 1:29, když by asi uvítala vzhledem ke svým schopnostem ještě seběh sjezdovkou do Oldřichovic.

Hana Krajníková

Z dalších favoritek skončily na osmém místě Denisa Krejčiříková, která se trochu potýkala s problémem v patě a věřím, že se jí ho podaří co nejdříve vyřešit, aby byla zcela fit pro Chamonix. Devátá pak doběhla stálice horských běhů v Česku Klára Rampírová. Pro tu samozřejmě byla trať moc krátká a své kvality by prokázala, pokud by se běželo ještě jednou nebo dvakrát dokola. Ostatně stejný „problém“ s krátkou tratí měl i Petr Míl. Skončil v mužích absolutně dvanáctý a podle jeho slov se teprve v konci začal víc rozbíhat :)

Anka Straková

Na závěr vás chci všechny, komu se Perun líbil pozvat na poslední zářijový víkend opět do Beskyd na Nezmar SkyMarathon® a Nezmar Ultra SkyMarathon®. Oba závody jsou součástí Skyrunner® Czech Series, běží se na jiných nových tratích a tým kolem Makyho myslím po současných zkušenostech garantuje další skvělý závod, který si všichni užijete. Možná až toho užívání budete mít dost …

MUŽI ABSOLUTNĚ

1 Zemaník Jan Salomon Suunto 1990 04:07:16

2 Brýdl Pavel LaSportiva/HUDY 1980 04:15:01

3 Mrázek Jan Salomon 1981 04:15:52

4 Havlíček Jan Inov-8 1979 04:16:47

5 Vabroušek Petr Author Tufo Trilife 1973 04:20:14

6 Palko Aleš Alík 1971 04:25:49

7 Berka Martin Kozakov 1987 04:30:12

8 Duch Miroslav 1979 04:30:46

9 Kokošek Oldřich SUPSHOP.CZ 1988 04:33:52

10 Berka Radim Kozakov 1982 04:34:07