1. Je fér deklarovat svoji zaujatost:

Fenix

Zatímco převážnou část recenzí na outdoorové věci píší lidé jistým způsobem zkorumpovaní – dostanou věc zadarmo k užívání a mají z ní benefit, mně byly outdoorové hodinky s navigací pouze zapůjčeny a za úplatu – splácím psaním recenze.

Chtěl jsem si z Pražské stovky ušetřit půl hodiny tradičního bloudění, ale přidělal jsem si spousty hodin práce snahou porozumět fungování hodinek, které mi nakonec v klíčové okamžiky vypověděly službu. Zatímco tedy většina recenzí je psána z dluhu vůči výrobci, u mě je naopak zadlužen výrobce.

  1. Skvělý koncept:

Nedávno si kamarád Plech povzdechl, jak hodně se změnil ultra-svět. Zatímco před pár lety běhat s batůžkem po horách bych trochu underground a kvalifikovat se na Běh kolem Mont Blancu v Čechách budilo úsměv, dnes je to mainstream. Idolem již není kovboj v poušti kouřící Marlboro, ale šlachovitá postava běžící v dešti do neznáma. Horských závodů a ultratrailů přibývá stejně jako běžců a vše se točí kolem jedné otázky. Jak protáhnout závodníky nejkrásnějšími pasážemi a přitom cestu dobře označit? Vyznačit v terénu maratón, dva (nebo v případě Pražské stovky více jak tři – 146 km) není snadné a to do hry vstupují nenechavci, bouře Xaver, déšť či sníh. Mapy mnohé odrazují a pořadatel je většinou neposkytuje v potřebné kvalitě. Kdo chce dnes zaběhnout dobrý výsledek, potřebuje navigaci. Navigaci, která spolehlivě převede přes zrádná místa, je lehká, nezabere ruce a zejména vydrží více jak 24 hodin. V tomhle by se měl vznášet Fénix vysoko nad konkurencí.

  1. Proč neděláte, resp. nedodáváte hodinky pro lidi?

Analogie na začátek: Kariéru slavného dánského urbanisty Jan Gehla ovlivnila zdánlivě nevinná otázka jeho přátel psychologů: „Proč nenavrhujete domy pro lidi?“ Na architektuře studenty naučili, jak mají navrhnout technicky dokonalý dům, ale trochu podcenili, že se v něm mají pohybovat a cítit dobře normální lidi se svými starostmi a každodenními úkoly.

Měl jsem skoro měsíc na to, vyzkoušet si před stovkou hodinky a sžít se s nimi. Trochu jsem se bál, že mě Sam vyloučí ze skyrunningové reprezentace, až uvidí zveřejněné výběhové dávky na BaseCampu (aplikace Garmin do počítače). Problém ale nakonec nebyl v tom, že jsem se šel proběhnout jen párkrát, ale v tom, že jsem se místo myšlenkám a výhledům musel věnovat knoflíkům. Ačkoliv jsem si pročítal podrobně návody: nejen krátký, který byl v balení, ale i dlouhý stažený z internetu – k dispozici v různých jazycích i slovenštině (v češtině bohužel ne), stále jsem narážel na nějaké trampoty. Poprvé jsem třeba omylem zapnul MOB a celé koněpruské jeskyně přemýšlel, co to vlastně hodinky ukazují. Man Over Board – kdyby nějaký námořník spadl přes palubu. Taky jsem trasu naklikanou na cykloserveru uložil v hodinkách na špatné místo. Jindy jsem přepínal mezi různými ukazateli, ale nikdy ze zkratky nevěděl, jaký údaj mi byl poskytnut. „K cíli“ znamená – Přímo? Po uložené cestě? Podle čeho hodinky čas k cíli vypočítají atd.?

Zkrátka – je potřeba napsat k hodinkám dobrý návod. Klíčové je především vysvětlení pojmů a zkratek. Běžec potřebuje vědět, co výrobce funkcí zamýšlel, a pak si dokáže sám vymyslet, jak mu údaj může být užitečný. V současnosti je to pro normálního člověka, který má jiné starosti, než si hrát desítky hodin s novým chronometrem, dost nedostupné.

Dále bych doporučoval lepší nastavení Profilů – resp. možnost vymazat, resp. někam si moci uložit nebo ještě lépe, vždy si do hodinek stáhnout jen profil pro jednu funkci. Běžec opravdu neocení vychytávky pro jachtaře, horolezce, které ho jen matou, zdržují a mohou být příčinou nějaké chyby.

  1. Dobré zprávy …

Display hodinek je sice malý (hodinky jsou sexy), ale úplně dostačující. Mapu jsem si zvětšoval na rozměr 120 nebo 300 metrů, a to běžec jasně vidí, zda dodržuje předepsanou trasu, kam bude brzy odbočovat. Neztratí se. Ocenil bych, kdybych mohl nechat mapu běžet ve dvou oknech za sebou v různých měřítkách (120 metrový detail na navigaci a např. 3 km přehled o budoucím průběhu trati). Zoomování mezi těmito dvěma měřítky zdržuje a přitom je praktické vědět, že tři kilometry dopředu není žádná záludnost a nemusím kontrolovat display tak bedlivě. První dobrá zpráva tedy je, že hodinky navigují dostatečně přesně pro zvládnutí závodního běhu. Chce-li člověk myslet na vítězství, jsou nástrojem, který vše velmi usnadní. Zároveň ale umožňují naťukat si např. na cykloserveru výběh kdekoliv v Čechách a „bez papírové mapy“ běžet kamkoliv krajinou.

Zaznamenávané údaje a vyhodnocování trati zpestřují samotný běh, zároveň se s daty může člověk těšit doma po stáhnutí do počítače: Ukazovat dětem na mapě okruh, kde jsem byl, jak rychle běžel z kopce, kolik vrstevnic dnes dal atd. Snad by mohl i BaseCamp mít něco jako samostatný profil pro běžce – vyvíjet aplikace sdílení, tréninkový deník atd. (Možná to tam je, jen jsem to nenašel). Pulzometr bych uvítal přímo na hodinkách. Pás kolem hrudi je něco navíc, na co si člověk jednak špatně zvyká, hlavně to však někde nechává, potřebuje do toho baterie atd. Zkrátka to dá většinou stranou. Druhá dobré zpráva tedy je – hodinky jsou úžasná hračka. Sesbíraná data vylepšují efektivitu tréninku a mohou být sociálně sdílená.

  1. Samotný závod

Fénix byl na závod připraven – trasa nahraná, 100% nabitý, dal jsem si i patřičný čas chytit družice. Původně jsem si ani nechtěl brát mapu, ale Plech si zakreslil trať do turistické mapy, rozstříhal ji na malé kousky a s odůvodněním, že má jen dvě děti na rozdíl od našich tří, mi udělal duplikát. Plechu – díky.

Fénix vzletěl před jednadvacátou v pátek večer. Modřanskou roklí navigoval hezky, ale na pláni, kde jsme se poprvé potkali s vichrem Xaver se poprvé zasekl. Po deseti minutách jsem musel hodinky restartovat a kontrolovat nastavení. Udržet se na špičce závodu a civět do hodinek mě štvalo, ale naštěstí jsem rychleji razil kontroly a krátké ztráty srovnával.

Další vážný problém nastal v Břežanském údolí i v dalších roklích. Tam se signál GPS často ztrácel, a tak podruhé přišly na řadu Plechovy mapy. Ve Vraném nás to stálo zbytečný výlet na nádraží. Další zásek přišel u Řitky – nový restart. Než jsme doběhli do pivovaru ve Všeradicích, byly hodinky vybité – asi po sedmi a půl hodinách. Mohl jsem udělat nějakou chybu. Vždy, když šly, jsem ale kontroloval modus Ultra trail. Výdrž měla být 50 hodin. Zbytek závodu jsem šel bez navigace, bez kompasu, bez hodinek. Naštěstí jsem mohl sledovat stopy přede mnou, mnoho míst jsem znal nebo si pomohl mapou. A když mi brácha i odpovídal na stálou otázku kolik je hodin, ohlídali jsme si i poslední vlak z Prahy.

Fénix bídně zhynul. Je to pěkná hračka, ale spolehnout se na ni nedá. Neodepsal bych ho ale úplně – koncept je velmi dobrý. Možná jsem měl jen moc velká očekávání a příliš věřil reklamě. A i bájný Fénix vstal z popela. To už ale asi nedokážu posoudit. Pochybuji, že by mi na Garminu ještě někdy svěřili napsat recenzi …