Když v roce 1982 pořádal Pius Fuchs první ročník běhu pod názvem Matterhornlauf asi netušil, že se velmi rychle stane jedním z nejpopulárnějších horských běhů. V roce 1991 se konal jako mistrovství světa v horském běhu. V srpnu 2012 oslavil 30. výročí a při té příležitosti oznámil pořadatel Zermatt Bergbahnen AG jeho změnu na Matterhorn Ultraks s úplně novým pojetím. Ve výsledcích Matterhornlauf najdete i česká známá jména, v roce 2006 tu vyhrála Anička Pichrtová a na 3.místě skončila Iva Milesová. Anička si vítězství zopakovala i o rok později.
Letošní ročník se konal v sobotu 24.srpna a byl vypsán pro trasy 46, 30 a 16 km, plus dětské závody v Zermattu. Celkem bylo přihlášeno téměř 1000 běžců a běžkyň, nejpočetnější zastoupení bylo na nejdelší 46 km dlouhé trati, kde jsem jako jediný Čech figuroval také já.
(Závod na 46km byl letos zařazen do Skyrunner World Series, proto i ta velká účast včetně světové špičky. Poznámka skyrunning.cz)
Na závody do Švýcarska odjíždím z Jablonce tradičně ve čtvrtek, pátek si nechávám na regeneraci po cestě a vyzvednutí startovního čísla. To bylo možné vyzvednout od 16.00 hodin v Grandhotelu Zermatterhof. Vše probíhalo hladce, ostatně tak jako u Švýcarů vždy, alespoň podle mé zkušenosti, ve startovní tašce měli běžci připraveno pár propagačních letáků od sponzorů a bederní pás s lahví od hlavního sponzora firmy Scott.
V sobotu ráno jsem vstával už ve 4 hodiny, hned jsem kontroloval počasí, podle předpovědi mělo být dopoledne celkem pěkně a odpoledne mezi druhou a třetí hodinou mělo začít pršet. Ráno jsem musel jet z Grächenu, kde jsem byl ubytován, do Täsche a odtud vlakem do Zermattu, tam auta nesmí a od 6 hodiny jezdí mezi Täschem a Zermattem vlak „Zermatt Shuttle“ každých 20 minut, za zpáteční jízdenku zaplatíte 16 CHF, auto můžete nechat zaparkované na jednom z mnoha placených parkovišť.
Na startu se to už hemžilo startujícími, potkávám tu i Philippa Reitera ze Salomon Teamu a tajně doufám, že se objeví také Kilian Jornet a ostatní. Bohužel přišli až těsně před startem.
Před startem ukazoval Matterhorn ještě svoji vlídnou tvář
Chvíli před 7 hodinou nás organizátoři začali nahánět do startovního koridoru na Kirchplatz v sousedství Matterhorn Musea a Grandhotelu Zermatterhof. S úderem sedmé hodiny nás Dawa Sherpa startovním výstřelem vypouští na nejdelší trať. Asi po kilometru opouštíme asfaltovou cestu a začínáme stoupat směr, nejvyšší bod trasy, Gornergrat. Až na Sunneggu, která se nachází ve výšce 2288 m, se běží po lesních cestách a musíte sem nastoupat během 6 km z výšky 1605 m. Je tu také první občerstvovací stanice, ty tu jsou opravdu výborně zásobené, jen já osobně bych uvítal, kdyby jich bylo víc, na 46 km byly 4 a jedna pouze s pitím a to si myslím, že na tak těžký závod je málo.
Po občerstvení začínáme klesat zhruba na 8. km a do výšky 2000 m. A teď to začne, stoupání na již zmíněný Gornergrat, letos jsem nahoru běžel už podruhé, byl tu také cíl červencového Ultra Zermatt Marathonu, ovšem tahle cesta je úplně o něčem jiném. Před dvěma lety jsem ji šel pěšky dolů a manželce jsem prohlásil, že bych ji nahoru běžet nechtěl. Prudká cesta, hodně kamenitá, během dalších 5 km nastoupáte 1132 m! Ovšem ty výhledy stojí za to!
V Zermattu ještě tma a Matterhorn ozářilo sluníčko
Opět o kousek blíž k vrcholu
Samotný Gornergrat leží ve výšce 3100 m, ale aby to nebylo tak „lehké“, tak organizátoři zvolili cestu z druhé strany a na stanici jsme vlastně klesali z o 32 m větší výšky. Byla tu také další občerstvovací stanice, tentokrát pouze s pitím.
Nejvyšší bod se blíží
Hurá, první dnešní vrchol zdolán a to celkem v pohodě. Jak se ukázalo, tak mě osobně teprve ty těžší pasáže čekají. A to jsou seběhy, které nemám rád a kde nohy dostávají nejvíce zabrat. Ten první z Gornergratu na Riffelalp už dobře znám, ale v opačném směru, v roce 2011 tudy vedla trasa prvního ročníku Ultra Zermatt Marathonu a na běžce tu dnes čekalo 5 km prudkého klesání z 3132 m do výšky 2222 m. Riffelalp bylo místo, kde se u občerstvovačky spojila naše trasa s trasou na 30 km a spolu pokračovaly zhruba dalších 12 km. Po doplnění energie a tekutin se pokračovalo příjemnou cestou, která kopírovala vrstevnici. Ale netrvalo dlouho a následovalo pořádné vystřízlivění. Další seběh, tentokrát cestou, nad kterou by snad i kamzík ohrnoval nos. Prudké úseky dolů, kde byla natažená lana, aby se mohl našinec přidržovat, k běhu moc nesváděly. Tak to pokračovalo asi 3 km až do nejnižšího bodu 1900 m, nebudu-li počítat start a cíl, dnešního dne.
V této části běžce čekala také jedna řádně se houpající lávka
Také jsme měli v těchto místech za sebou polovinu trati. A před sebou další stoupání na vrchol vysoký 2552m, kde leží jezero Schwarzsee a jste tu nejblíže Matterhornu. Cestou se začalo kazit počasí, nepříjemně foukalo a čím dál víc se honily mraky. I když bylo chladněji, tak jsem se na vrcholu zdržel a pořádně se občerstvil, další možnost totiž byla až za nějakých 12km, které rozhodně nebyly procházkou růžovým sadem.
Schwarzsee a vrchol Matterhornu v mracích
A jak už to chodí, když jste na vrcholu, tak musíte také dolů, tentokrát byla cesta dolů vlídnější a klesalo se až do místa zvaného Stafel, kde se trasy rozdělily, a 30 kilometrová pokračovala směr Zermatt. Vlastně naše také, jen malou oklikou, na které jsme se ještě měli vyškrábat do výšky 2740 m a po hřebeni běžet nějaké 3 km dokud se před námi nerozprostře nádherné údolí, na jehož dně, ve výšce 2357 m, stojí horská chata Trift a naše poslední možnost občerstvení.
Tam dole leží horská chata Trift
Máme tu posledních necelých 8 km do cíle, ale ještě to nebude zadarmo. Nechám se tu zmást turistickou šipkou s nápisem Zermatt a zamířím k široké cestě, která vede z kopce údolím. Ihned mě ale zastavuje pořadatel a posílá s úsměvem přesně na opačnou stranu. No jasně, tady jsou ty oranžové fáborky, kterými je celá trasa výborně značená, jen vedou opět vzhůru! Jako by toho dnes nebylo málo, naposledy musíme vystoupat nad 2500 m. A do toho začíná bouřit a pršet. Dobývám poslední vrchol na čtyřicátém kilometru a před sebou posledních šest, které vedou z prudkého kopce do údolí, v kterém se jak na dlani rozprostírá Zermatt.
Po 8:10:27 hodinách a zdolaných 46 km probíhám, za prudkého deště a bouřlivého skandování diváků, cílovou bránou! Unavený, ale šťastný a plný euforie! Gratulují a objímají mě pořadatelé, dostávám čepičku s nápisem Matterhorn Ultraks finišer a pomalu odcházím s myšlenkou, že to byl můj 18. maraton nebo ultramaraton v Alpách, ale rozhodně zatím nejtěžší! Podle času jsem předpokládal, že mé umístění bude spíš ke konci startovního pole, ale nakonec to bylo 129. místo z 207. klasifikovaných mužů. Vlastně jsem také zatím jediný Čech, který tuto nádhernou a náročnou trasu zaběhl.
Musím se také zmínit o vítězi, stal se jím s časem 4:43:05 Kilian Jornet. Je to až neuvěřitelné, ale tenhle chlapík 3 dny před tímto závodem zaběhl nový rekord na trase Cervinia – Matterhorn – Cervinia za 2:52:02 hodiny.
Mezi ženami vyhrála Emelie Forsberg za 5:41:16 hodin.
Zde je ještě odkaz na fotogalerii, kde najdete pár fotografií ze závodu:
http://luky.zonerama.com/Album/150301
A pokud chcete vidět nádherné výhledy z vrcholu Gornergrat, tak je tu také pár fotek z letošního Ultra Zermatt Marathonu:
http://luky.zonerama.com/Album/124841
Parádny report! A gratulace k výkonu!!!