KlaraRampirovaL24Klára Rampírová je svým způsobem „živel“. Vrhá se do věcí po hlavě a až následně o tom možná přemýšlí. Alespoň tak na mě působí. Spolu s její vůlí a tvrdošíjností, se kterou jde za svými cíli je ideální typ pro ultratrail.
I proto jsem moc rád, že na European Skyrunning Championships poběží jeho poslední část, Ultra SkyMarathon Trans d’Havet.

1. Proč tě chytly právě hory a horské běhy? V čem je rozdíl oproti silnici či dráze?

Odběhla jsem si pár silničních desítek a nějaký maraton, ale nemám potřebu se honit s časem a snažit se být rychlejší a rychlejší o nějakou tu sekundu. Sport je pro mě hlavně o užívání si přírody, prožití si všech těch vůní, zvuků, doteků počasí a obrazových vjemů… taková potrava pro duši. A z turistiky mě bolely nohy, tak jsem se rozběhla.

2. Jaké jsou tvé běžecké začátky, vzpomínky na první závod?

Vzpomínám si na svůj první závod v orientačním běhu v 10 letech, kupodivu jsem cvakla správně všechny kontroly a vyhrála. Mapu mám dodnes schovanou.

3. Kterého úspěchu si ve své kariéře nejvíc ceníš?

Nejšťastněji jsem se cítila při doběhu Beskydské sedmičky 2012, ta úžasná atmosféra v cíli na náměstí ve Frenštátě pod Radhoštěm, mém domovském městě, za povzbuzování rodiny a množství přátel. Skončily jsme s parťačkou jako druhá ženská dvojice a první ve své věkové kategorii.

Za největší úspěch pak považuji vítězství v zimním horském maratonu jednotlivců LH24, kdy cílem bylo co nejvíc výstupů na Lysou horu v průběhu 24 hod. Absolvovala jsem 10 okruhů, což znamenalo 120 km a cca nastoupaných 7800m. Hlavně i naklesaných 🙂

4. Kdy ses naopak cítil/a nejhůř, popřípadě který byl tvůj nejhorší závod?

Paradoxně nejhůř jsem se cítila taky na té LH24 🙂 . Ještě nemám tolik natrénováno, takže ty závěrečné okruhy opravdu hodně bolely a stály mě spoustu přemáhání, které v tom vypětí hraničilo až s apatií, soustředila jsem se už jen na to, abych zvedla nohu a udělala další krok.
Žádný nejhorší závod nemám, běhám pro zábavu, takže i když se zrovna nedaří, beru to jako zkušenost a trénink.

5. V čem vidíš tajemství tvého úspěchu?

Narodila jsem se ve znamení Kozoroha, takže mi to běhání po horách asi bylo dáno do vínku a je marné proti tomu bojovat.

6. Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?

Neoblíbené tréninky nemám, ty totiž nedělám. Patřily by k nim asi úseky na silnici. Nevedu si deníček, nepočítám kilometry. Snažím se 5x týdně hýbat, na počasí nezáleží, vždycky je svým způsobem pěkné, takže dle chuti jedu na kolo, běžky, skialpy, nejčastěji však vyrážím se psem na delší běhy po horách, kochám se přírodou a výborně si tím pročistím hlavu.

7. Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se…?

Asi tím, že jsem 20 let neběhala, je pro mě teď všechno nové a zajímavé, objevují se stále další závody a mista, na kterých jsem ještě nebyla, setkávám se se zajímavými lidmi, a když je to ještě okořeněno umístěním na bedně, tak ten pocit stojí za to.

8. Co předzávodní nervozita, týká se tě?

Nervóznî jsem, když mám čas. Ale většinou mám spoustu jiných starostí, takže na start docházím takříkajíc za pochodu. Naposled se nám 20 km před příjezdem na Horskou výzvu na Šumavě pokazily brzdy, takže hodinu a půl před startem jsme ještě byly v servisu.

9. Máš předzávodní rituál?

To ne, spíš se snažím opakovat, co si nesmím zapomenou vzít sebou a většinou řeším, co na sebe, protože se balím ve spěchu, takže do tašky nahážu, co mi přijde pod ruku.

10. Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?

Samozřejmě na sprchu, ale nejdřív toužím dát si pořádné masité jídlo a ionty doplňuji pivem 😉

11. Co tě kromě běhání fascinuje, zajímá?

Ze sportů je to skialpinismus, ta volnost pohybu, prostor bez davů, euforie při sjezdu….Jinak ráda cestuji, i když většinou prstem po mapě, takže trávím večery čtením různých cestopisů a sháněním levných letenek, takže jednou za rok vyrážím jen tak někde na divoko, toulat se cizími zeměmi.

12. Máš rád/a seběhy a těžký terén?

Co ztrácím do kopce, naženu z kopce. Desetiletá průprava v orientačním běhu se mi hodí. I když teď se zrovna trápím se zraněným kotníkem a do seběhů nemůžu dát zdaleka co dřív. Ale věřím, ze se to zlepší.

13. Na co se nejvíc těšíš v roce 2013 ? Sportovně anebo i jinak.

Asi na Beskydskou sedmičku, bežím v domácím prostředí a pak do Norska, kam za dva dny odlítám se zpáteční letenkou za 600,- Kč 😉 A samozřejmě na UltraSkyrunning, tam ale nevím, jestli převažuje těšení nebo obavy.

14. Jaké máš očekávání od European Skyrunning Championships ? S jakým výkonem bys byl/a spokojen/a?

Vůbec neznám konkurenci, ani jsem nikdy v tak náročném terénu neběžela, takže očekávám získání zkušeností a silný zážitek!

15. Máš nějaké krédo, myšlenku, kterou se v životě anebo ve sportu snažíš řídit?

Ve sportu i v životě heslem : Všechno je jen v tvé hlavě a Vždycky může být i hůř.

16. A co sportovní idol?

Obdivuji všechny, co něco dokáźí svým úsilím.

17. Jakou otázku ti ještě v rozhovoru nikdo nepoložil a přesto bys ji rád/a dostal/a ? A jaká by byla odpověď ?

Jejda, tolik těch rozhovorů zase nebylo. Třeba Těšíš se na zítřejší den? Ano vždycky, třeba přinese něco zajímavého.

Tak mockrát děkujeme za rozhovor a držíme na ME pěsti. Ať Češi ukáží, že to v kopcích a horách také umí.