Honza Havlíček

Honza Havlíček

Honza Havlíček je v horách zkušený závodník, účastník mistrovství světa i Evropy v běhu do vrchu a řady Sky závodů. Společně s Robertem Krupičkou byl zařazen do úvodního seznamu elitních běžců skyrunningu pro ranking ISF (International Skyrunning Federation).

Dnes tedy odpovídá na naše otázky Honza, který na European Skyrunning Championships poběží Vertical Kilometer a Sky Race v Canazei.

 

  1. Proč tě chytly právě hory a horské běhy? V čem je rozdíl oproti silnici či dráze?

Běh v terénu mi oproti dráze a silnici mnohem víc vyhovuje a jde. Nedokážu držet rovnoměrné tempo a výrazně monotónní běh špatně zvládám i psychicky. V terénu se musím neustále soustředit na cestu, uzpůsobovat krok a tempo jeho proměnám… běžet spolu s krajinou. Kopce navíc nebývají tak rychlé a jde do značné míry především o to se kousnout a pořádně zabrat (i na dráze, pokud jsem nějaký závod vyhrál, tak to nebylo tím, že bych byl rychlejší než ostatní, ale že jsem se víc kousnul v závěru). A pak jsou tu hory samotné, tam ani není co vysvětlovat.

  1. Jaké jsou tvé běžecké začátky, vzpomínky na první závod?

Na základní škole jsem chodil do atletického kroužku a pak do Sokola. Dělali jsme tam z atletiky téměř všechno, ale jediné, co mi šlo, byla patnáctistovka a dvanáctiminutovka. Zhruba ve třinácti jsem si začal sám běhat po lese s tím, že to budu postupně prodlužovat až na úroveň přeběhů celých států, hor a kontinentů. V patnácti jsem přišel na Slavii od dráhy přes silnici a přespoláky jsem se časem dostal k běhům do vrchu. První závod, který si vybavuju byl asi přespolák v Čelákovicích zhruba ve čtvrté třídě, ale nic víc si nepamatuju.

  1. Kterého úspěchu si ve své kariéře nejvíc ceníš?

Na Králičák v roce 2005 jsem myslím běžel dobře. Taky třeba Silvesterlauf v Saarbrückenu roku 2003. Pár podobných závodů by se ještě našlo. Na velkých akcích jsem většinou měl pocit, že to mohlo být lepší, než co jsem předvedl.

  1. Kdy ses naopak cítil/a nejhůř, popřípadě který byl tvůj nejhorší závod?

Dolomitenmann 2007. Úplně mi došlo ještě poměrně daleko před cílem. Na posledním kilometru jsem ztratil asi dvanáct minut a nahoru jsem se dostal jen díky turistovi, kterému jsem vypil lahev koly. Bylo to poučné, ale nerad bych si to zopakoval. Navíc jsem klukům pokazil výsledek štafety.

  1. V čem vidíš tajemství tvého úspěchu?

Ve vytrvalosti. Spousta kluků byla lepších a talentovanějších než já, ale většinou u toho nevydrželi.

  1. Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?

Dlouhé víkendové běhy, ale poslední dobou mě dost bolí koleno, tak už to často bývá spíš utrpení. Nerad posiluju a protahuju. Taky na to dost doplácím.

  1. Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se…?

Vědomí, že mám ještě velké rezervy, že jsem nezaběhl, na co bych měl mít. Pocit, že jsem se stále ještě běhat nenaučil.

  1. Co předzávodní nervozita, týká se tě?

Spát nemůžu, pořád se budím, od rána pak běhám každou chvíli na záchod, třesu se zimou, je mi špatně… Bohužel se to s věkem nezlepšuje. Pokud jde třeba o spánek, tak spíš naopak.

  1. Máš předzávodní rituály?

Nijak zvlášť nevybočují z celé řady dalších každodenních rituálů.

  1. Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?

Pivo, maso (řízek, kdyby byl, tak steak, nebo i guláš, párek,…), štrůdl.

  1. Co tě kromě běhání fascinuje, zajímá?

Čtení. Teorie.

  1. Máš rád/a seběhy a těžký terén?

Ano.

  1. Na co se nejvíc těšíš v roce 2013? Sportovně, nebo i jinak.

Nevím, nechám se překvapit.

  1. Jaké máš očekávání od European Skyrunning Championships? S jakým výkonem bys byl/a spokojen/a?

Zaběhnout tak, abych se za to nemusel stydět.

  1. Máš nějaké krédo, myšlenku, kterou se v životě anebo ve sportu snažíš řídit?

V podstatě ne, i když v poslední době se mi čím dál víc líbí Masarykovo „Nebát se a nekrást“.

  1. A co sportovní idol?

Vyrostl jsem na Zátopkovi, asi jako spousta dalších běžců. Jinak nevím, spíš by to byla celá řada lidí, které mám rád a vážím si jich.

  1. Jakou otázku ti ještě v rozhovoru nikdo nepoložil a přesto bys ji rád/a dostal/a? A jaká by byla odpověď?

Třeba, jestli bych si dal kafe. Dal.

Mockrát děkujeme za rozhovor a držíme na ME pěsti.