Alena Peterková

Alena Peterková

Druhým členem repre týmu, který poběží všechny závody European Skyrunning Championships je Alena Peterková. Tuto běžkyni není třeba představovat. Kdo se alespoň trochu zajímá o běh, ví, že kromě jiného je to držitelka nejlepšího českého ženského maratonského času 2:25:19 z Boston Marathon.

Podívejte, jak se s našimi otázkami vypořádala ona.

  1. Proč tě chytly právě hory a horské běhy? V čem je rozdíl oproti silnici či dráze?

Hory pro mě bývaly vyvrcholením výkonnosti, luxusem, který jsem využívala před velkými závody. Silnice a dráha pak pro mě znamenaly sledování časů. Nadmořskou výšku a terén jsem na silnici a dráze překonávat nemusela. Teď mě hory, jako dřívější tréninkový prostředek lákají proměnit v závody.

  1. Jaké jsou tvé běžecké začátky, vzpomínky na první závod?

První závod…soutěž škol – 50 m v první třídě. Byla jsem vylekaná, když vyvolávali mé jméno, že jsem vyhrála. Té pozornosti jsem nerozuměla. Dostala jsem obrovský diplom, rodiče ho nesli pyšně domů a já jsem nechápala, proč mají tak velkou radost. Spíše mi bylo nepříjemné, že jsem na ostatní holky z jiných škol během té padesátky trochu nepočkala, a v cíli závodu tak chvilku nerozhodně postávala sama.

  1. Kterého úspěchu si ve své kariéře nejvíc ceníš?

Maratonů pod 2:30 (2:25:19 a 2:27:00). Byly to světové časy.

  1. Kdy ses naopak cítil/a nejhůř, popřípadě který byl tvůj nejhorší závod?

Nemám nejhorší závody. Byly to jen okamžiky, když jsem například neudržela třetí místo na světových maratonech v New Yorku (2:30:36), nebo Bostonu (2:25:19) a v obou případech skončila čtvrtá. Brzy mě to ale přešlo a radovala jsem se z osobních rekordů.

  1. V čem vidíš tajemství tvého úspěchu?

Postupné natrénovávání, nic jsme s trenérem neuspěchávali, trpělivost, vůle, správný trénink. A taky skromnost. Nevymýšlet si a nelitovat vložených prostředků. Nemít přehnané očekávání.

  1. Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?

Záleží od formy. Když je, běhá se dobře všechno. Třeba volný dlouhý běh je skvělý. Dá se při něm krásně přemýšlet, všechno ubíhá, skoro se nechce skončit. Těžké je ale třeba běžet v tréninku sama 15 km ve speciálním tempu maratonu.

  1. Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se…?

Dřív to byly časy nejlepších běžkyň ve světě, dnes – cítit energii, vypadat. To znamená překonávat pohodlnost, beru sportování jako zábavu, ve které si chci dokazovat, co překonám. Nemám pak čas a ani zájem, přemýšlet nad věkem.

  1. Co předzávodní nervozita, týká se tě?

Nevím, na závod se soustředím. Nevím jestli to je nervozita. Asi ano. Vím, že když jsem natrénovala, můžu se těšit. Kdybych natrénováno neměla, pak bych asi nervózní byla. Nebo spíše bych přehodnotila cíl.

  1. Máš předzávodní rituál?

Ano. Sice tomu neříkám rituál, ale před závodem se moc nerozptyluji. Pozdrav, mírný úsměv a soustředění se. A „pro jistotu“ se před závodem nepodepisuji. Říkám si, že to bych zakřikla případný úspěch. Uvolnění přichází po závodě.

  1. Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?

První noc po závodě nespím, únava, organizmus je ještě v pohotovosti. Další den všechno bolí, ale těším se, že se projdu po městě, ve kterém se koná závod. Před závodem toho moc nenachodím. A taky, že se do sytosti najím. Ale opravdu do sytosti. Ale většinou to po závodě nejde.

  1. Co tě kromě běhání fascinuje, zajímá?

Souvislosti pohybu. Anatomie. A protože jsem začala žít na horách, tak taky život v přírodě.

  1. Máš rád/a seběhy a těžký terén?

Neměla jsem ráda a neuměla jsem běhat v terénu. Pak se v určitém období rozmohlo, že hodně lidí mělo psy, ale nevycvičené. Takže se mi stávalo, že jsem během tréninku musela zastavovat, než si psa jeho majitel přivolal. Proto jsem začala běhat v oplocených sadech, kam psi nemohli. Mezi stromy, po trávě, na nerovném terénu. Za jednu zimu a jaro jsem terén tak zažila, že jsem s chutí kamkoli v přírodě vběhla. Dnes? Je to oříšek, znovu se s terénem sžívám. K dokonalosti mám daleko, snad bude líp.

  1. Na co se nejvíc těšíš v roce 2013 ? Sportovně anebo i jinak.

Těším se na závody, až se vrátím do míst jako St. Moritz, kde jsem vybíhala do nejvyšších míst a bylo to úžasné, až uběhnu maraton v horách, …

  1. Jaké máš očekávání od European Skyrunning Championships ? S jakým výkonem bys byl/a spokojen/a?

Nevím. Chtěla bych být v prognózách opatrná. V nížině mne hnaly vpřed časy a souboje s nejlepšími. Když jsem například v maratonu běžela společně na čele s Lisou Ondieki (maraton 2:23:51), Joan Benoit Samuelson (2:21:21), Liz McColgan (10 000 m 31:14:31)… a ještě na 30., 35. km byla s nimi, byl to krásný pocit a spokojenost, že trénuji správně.

Teď na horách? Nevím. Já si snad ani ta jména nejlepších nebudu vkládat do paměti. Prostě vyběhnu a budu bojovat s horami, převýšením, nižší koncentrací O2 … a budu se snažit ať mě hory neudolají. Soupeřky mě donutí. Pokud si nahoře řeknu, že jsem vydala vše a že jsem nedělala chyby, věřím, že budu spokojená. Umístění si netroufám odhadovat. Sama jsem zvědavá.

  1. Máš nějaké krédo, myšlenku, kterou se v životě anebo ve sportu snažíš řídit?

Přej a bude ti přáno. 

  1. A co sportovní idol?

Neměla jsem a ani nemám nikde vyvěšenou fotografii sportovní osobnosti, které bych se chtěla vyrovnat, lákalo mě přibližovat se výborným časům.

  1. Jakou otázku ti ještě v rozhovoru nikdo nepoložil a přesto bys ji rád/a dostal/a ? A jaká by byla odpověď ?

Chtěla bys vytrénovat novou Annu Pichrtovou/Strakovou a Alenu Peterkovou? – Ano, ne sice Aničku, která je, protože ta se umí vytrénovat sama, ale další Annu či Alenu a pokud možno ještě lepší, ano.

Tak mockrát děkujeme za rozhovor a držíme na ME pěsti.