ANGELA MUDGE, běžkyně o které se toho moc neví

Výhodou dnešních běžců a běžkyň světové špičky je rozšířenost internetu, sociálních sítí a možná i také velmi prudký vzestup popularity horských běhů, ultratrailu, skyrunningu v posledních letech.

Někteří skutečně TOP běžci a běžkyně, kteří byli na světovém vrcholu ještě před doslova pár lety tak nejsou mnoha lidem příliš známí a těžko se o nich něco více na jednom místě dovídají. Zkoušíme to u některých změnit a seznámit vás s nimi.

(pozn. Sam Straka – Docela vypovídající o tomto faktu je například dvojice článků, která zde vyšla před krátkou dobou „Kilian Jornet – krátce k principům v tréninku“  a „Jonathan Wyatt – rady a tipy – jak plánovat sezonu“. Přesto, že podle našeho názoru v článku o Jonathanovi bylo více praktických rad a na mezinárodním poli byl Jonathan minimálně stejná hvězda jako Kilian, čtenost tohoto článku byla zhruba poloviční. Prostě Jonathan zářil v době, kdy ještě Facebook a podobná média neexistovala nebo začínala :-) )

Angela je zkušenou mezinárodní závodnicí. Závodila za Velkou Británii a Skotsko v bězích do vrchu, cross-country i sky-závodech. V roce 2000 se stala mistryní světa v běhu do vrchu a 3 krát byla stříbrná na Mistrovství Evropy v běhu do vrchu. Stala se světovou šampiónkou Buff Sky Runningu v roce 2006 a 2007. V roce 2011 obsadila 2.místo na Mistrovství Commonwealthu v Ultra Trailrunningu.

Angela má kvalifikaci atletické trenérky a taky v této pozici působila nějakou dobu ve Skotské atletické vrchařské federaci.

Domov: Skotsko, Gartmore, blízko Aberfoyle

Docela dobrý obrázek o jejích názorech, možná její povaze, zkrátka více, než lze popsat běžným způsobem, se snad dozvíte z následujících odpovědí na otázky, které jsou kompilací dvou rozhovorů, které poskytla v roce 2008 a 2011.

Co je tvou první vzpomínkou na běhání?

Jako dítě ve škole. Měli jsme běžet ke krabici, vyndat kus svého oblečení, pak běžet k další krabici. Děvče hned vedle mě bylo barvoslepé a omylem vzalo mé oblečení. Já nevěděla, co mám dělat a doběhla až někde na konci. 

Kdy jsi vyhrála svou první medaili a za co?

Školní mistrovství v přespoláku/cross country, bylo mi 13. Jako téměř neznámá holka jsem porazila 6 nejlepších z předchozích závodů, neměly z toho moc velkou radost.

Kdy sis uvědomila, že běhání bude tvou kariérou?

Běhání není má kariéra je to něco, co dělám a mám to ráda. V čase, kdy jsem si dodělávala doktorát, v polovině 90. let, jsem se začala hodně zlepšovat v kopcích a zjistila sem, že můžu dosahovat kvalitních výsledků i na mezinárodním úrovni. Postupně jsem se zúčastňovala víc a víc závodů v zahraničí a taky jsem hodně trénovala v Alpách. Domů jsem se vracela za prací na podzim, po vrchařské sezoně.

Řekni nám svůj oblíbený trénink. Kde a co?

Dlouhé tempové běhy v kopcích. Miluji běhat více než 2 hodiny v Ochils v zimě a pak dál až na vrcholy (Munros…), když se vylepší počasí.

Preferuješ trénovat sama anebo ve společnosti?

To záleží na mé náladě, ale vetšinou trénuji sama s mými psy. Miluji tohle: Můžu sama diktovat tempo, vzdálenost, druh tréninku a běžet podle svých pocitů. Na druhé straně ráda trénuji i s přáteli a to o víkendech dlouhé běhy. Nejvíc se pak těším na konec, kdy si všichni dáme nějaký dobrý koláč.

Máš trenéra?

Trenéra nemám. Ze začátku, když jsem s běháním v kopcích začínala, mi v tréninku radil Martin Hyman. Teď, po letech závodění a tréninku v kopcích si tréninkový program navrhuji sama. Jsem takový samorost, ráda svůj trénink mixuji i s dalšími aktivitami a sporty a to by se asi mnoha koučům nelíbilo.

Co je tajemstvím tvého úspěchu?

Tvrdá práce! Každý rok si vyberu několik nových závodů anebo pohárů, ve kterých chci uspět. A ty jsou pak mou motivací celý rok.

Jak doplňuješ energii?

Myslím, že se stravuji docela zdravě a jím více sacharidů než lidi, co nesportují. Nepoužívám žádné výživové doplňky. Když jíte zdravě, vše potřebné, co vaše tělo vyžaduje, najdete ve své stravě. Při dlouhých závodech nejčastěji piji jen vodu a jím gumové medvídky.

Čeho lituješ co se běhu týče?

To, že jsem se dověděla o běhu v kopcích (hillrunning) až když mi bylo 21.

Řekni nám tvé nejlepší tipy pro ostatní běžce.

1. Vyzkoušejte každý rok nové závody – to vás bude motivovat, umožní vám navštívit nová místa a nebudete muset srovnávat časy z let předešlých.

2. Zkuste běhat mimo silnice, v terénu, přírodě, ta vám nabízí tisíce mil krásných trailů.

3. Naslouchejte svému tělu – když něco není tak jak má být, zastavte předtím, než se z toho vyklube něco vážného.

Kdyby sis mohla vybrat místo pro své běhání kdekoliv na světě, kde by to bylo a proč?

Scottish Highlands – skotské výšiny. Závodila jsem po celém světě a našla jsem jenom málo zemí, kde bych měla možnost „svobodně se toulat“.

Když přestaneš s běháním, co plánuješ dělat místo toho?

Já přestanu běhat, až když mi vypoví mé tělo. Když už nebudu moci běhat, budu jezdit na kole anebo zkusím jiný sport, který mi dovolí závodit v horách, nedotčené přírodě …

Jak dlouho jsi členkou Salomon Trail týmu?

V roce 2003 jsem byla v Salomon týmu rok, ale pak se mě „zbavili“, vyloučili mě, protože jsem měla vážné problémy s kolenem a podstoupila operaci. V roce 2006 mě pak vzali zpátky, když už bylo jasné, že budu schopná opět závodit na vrcholné úrovni.

Tvůj nejcennější moment v kariéře?

Musím přiznat, že to bylo vítězství na MS v běhu do vrchu v německém Bergenu v roce 2000, i když můj pravděpodobně nejlepší závod v životě bylo vítězství na Sierre – Zinal v 2001, kde jsem jako první žena pokořila 3hodiny.

Také si cením zlaté medaile týmu na WMRT na Aljašce. A kdybych měla přidat ještě jeden úspěch na který vzpomínám, pak asi vítězství na Cross-country šampionátu v roce 1999. To bylo zcela nečekané.

A kdy ses cítila nejhůř, byla jsi na dně?

V roce 2004, kdy jsem měla zraněné koleno a k správné diagnóze a léčbě se dospělo až za několik měsíců. Pak jsem strávila více než rok bez běhání v kopcích a snažila se znovu vybudovat mé svaly ve stehnech. Nejhorší byla ta nejistota, jestli budu ještě vůbec někdy schopna běhat. 

Nejoblíbenější závod?

Doma ve Skotsku „The Isle of Jura fell race“, klasika v odlehlé oblasti.

A jaký máš ráda terén?

Já mám ráda prudký těžký terén, kde můžete přejít do chůze a nebudete vypadat, že jste lenoch!

Angela Mudge

Jakou výbavu od Salomonu nejvíc používáš a taky je tvou oblíbenou?

Trénuji ve speedcrossech, jsou ideální pro trénink protože mají o něco víc podpory-supportu než průměrné fell boty ze špunty. Špunty nejsou dostatečně agresivní pro závodění v UK ale jsou ideální pro trénink.

Jak trénuješ v přípravě a v průběhu sezony?

Jako trénink používám kombinaci běhu a jízdy na kole. Nejvíc toho naběhám v kopcích anebo lesních stezkách a k tomu doplňuji míle najezděné na kole.

Bez čeho bys nikdy nevyběhla (boty se nepočítají)?

Píšťalka na psy. Když se Canna (moje fenka Jack Russel Terrier) rozhodne honit zajíce na vzdálené straně kopců :)

Která je tvá nejoblíbenější tréninková trasa?

„Stuc a’hroin“ z jihu, krásně běhatelný hřeben s úžasnými výhledy na krajinu.

Kdyby sis mohla zazávodit ve svém posledním závodě – který by to byl?

Ultra Trail de Mont Blanc – ten mě pravděpodobně „dodělá“ :)

Kdo je tvým nejlepším tréninkovým parťákem?

Canna a Arkle, mí dva jackrusslové jsou mými nejlepšími sparingpartnery, nikdy se nesnaží mě uštvat, nikdy si nestěžují, že běžíme moc daleko a když jsou úplně grogy, mohu je naložit do batohu.

První léta života.

Angelin start do života vůbec nevypadal, že by její budoucnost mohla být právě ve vytrvalostním sportu, běhání. Narodila se s „pedalovým defektem“ na obou chodidlech, co znamená, že obě chodidla směrovala na opačnou stranu, směrem dozadu. Její dvojče, sestra Janice, měla pedalový defekt na jednom chodidle. Angela to později okomentovala „trošku jsme se v děloze pomačkaly“. První roky života obě děvčata musela mít nohy v rovnátkách a sádře, aby se to napravilo.

Skyrunning

V roce 2006 se Angela stala členkou Saab Salomon Adventure-běžeckého týmu a závodila v Buff Skyrunner World Series, Grand Prix, které se skládalo z osmi vytrvalostních běžeckých závodů ve vysoké nadmořské výšce s velkým převýšením pořádaných po celém světě. V otevíracím závodě v Mexiku ještě nezávodila, ale pak v řadě zvítězila ve čtyrech dalších závodech v Zegamě (Španělsko), Valposchiavu (Švýcarsko a Itálie), Naganu (Japonsko) a Canazei (italské Dolomity) a při každé příležitosti taky překonala traťový rekord.

Bohužel, kvůli ztrátě své sestry Janice, která podlehla rakovině, se dalších dvou závodů nezúčastnila. Ve finálovém závodě na Mount Kinabalu, Climbathon v Malajsii, jí pak třetí místo zajistilo celkové prvenství v Grand Prix a zároveň odměnu 3000 Eur.

V roce 2006 znovu získala titul mistryně Skotska v „hillrunning“ – běhání v kopcích, přičemž zvítězila ve všech čtyřech závodech, na které nastoupila.

Angela závodila za tým Saab Salomon následovně i v roce 2007 a to opětovně ve Skyrunning Series. Vyhrála přitom první tři závody, ve kterých startovala a to v Berga, Bergueda ve Španělsku, pak Vallnord v Andoře a Dolomites Skyrace v Itálii. Druhé místo v Zegamě ve Španělsku ji zajistilo obhajobu titulu v roce 2007.

V listopadu 2007 po svém úspěchu ve skyrunningu odcestovala Angela do Nepálu, aby se zúčastnila 12.ročníku Everest Maratonu, nejvýše běhaného maratonu na světě, který startuje jenom asi 2 hodiny od základního táboru na Mount Everest v nadmořské výšce 5200m. Doběhla na celkovém 8. místě, jako první žena a druhý člověk „ze západu“ z 80 účastníků a vytvořila nový traťový rekord 5hod3min, běžela o 13min rychleji, než nejlepší žena doposud.

V roce 2008 se Skyrunning series Angela zúčastňovala spíše sporadicky. Vyhrála ve Valposchiavu a svém domově Fort William ve Skotsku, v závodě Ben Nevis (pozn: Počátky závodu sahají k roku 1903). Dále pak obsadila dvě druhá místa na WMRA Grand Prix v Saillon-Ovronaz, Švýcarsku a pak na „Sky Marathon de la Grigne“ v Itálii. Vítězství ve skyrunningu, ale už neobhájila.

Na domácí půdě se pak stala popáté šampiónkou British Fell Runningu, kde vyhrála všechny 4 závody, ve kterých startovala.

Angela Mudge – jak ji vidím já.

Ze začátku se mi Angela jevila jako dost uzavřená závodnice. Poprvé jsem si jí více všimla na MS v německém Bergenu, v roce 2000, kde se taky stala mistryní světa v běhu do vrchu. Já tam doběhla sedmá. Byla tam v doprovodu své sestry, dvojčete Janice, která sice neběhala, ale Angelu všude doprovázela. Tenkrát si vyšlápla na vrchol Hochffeln do cíle a Angelu, dobíhající pro titul, vehementně povzbuzovala. Zpátky už šlapaly společně a z dálky byly téměř k nerozeznání. Myslím, že si málokdo dovede představit ztrátu sestry – dvojčete … muselo to být pro Angelu nesmírně těžké.

Když jsem se však postupně s Angelou na různých závodech sblížila a skamarádila, zjistila jsem, že je moc fajn, upřímná a nic nepředstírá. Říká jednoduše to, co si myslí a nerozdává falešné nebo neupřimné úsměvy. Vždy si s ní ráda popovídám, má ten správný anglický humor a dokáže si dělat srandu sama ze sebe. Po své sestře zdědila i dva pejsky, plemeno Jack Russel Terrier a ti ji doprovázejí všude. Dokonce s nimi strávila i celé léto v Alpách, kde jezdila po různých závodech a trénovala na mnoha různých místech. Legrační bylo, když dostala od pořadatelů před závodem super hotel, který nebyl vstřícný k zvířatům, musela jej i ona oželet, kvůli svým parťákům a všichni pak skončili v kempu. Pamatuji si na naše setkání v Malajsii, kam přijela těsně po smrti své sestry a nakonec doběhla na pro ní nezvyklém 3. místě … za mnou a Ivou Milesovou. Jednoduše neměla čas trénovat a na závod přijet musela, protože to bylo tenkrát v roce 2006 finále Skyrunning Series a bez účasti by neměla nárok na zisk odměny. Často jsme se potkávaly na Sierre-Zinal. I tam byla v doprovodu svých mazlíčků a sháněla si na závod pro ně hlídaní … Jak sama říkala, „jsou to mé děti :)“.

A jaká je jako závodnice? Velký bojovník, vždy férové chování … zatla zuby a šlapala. Nejlépe ji sedí hodně prudké kopce, těžký terén, kde se chodí s rukami na kolenou. Vždy si na závod přála hodně bahna a nejlépe i déšť … v těch podmínkách, typicky anglických, byla prostě ve své kůži. Po zdravotních problémech s kolenem 2004-5, začala být opatrnější v sebězích.

Angela je podle mě zatím největší hvězdou skyrunningu, i když teď už běhá jenom vybrané závody a ne celou Skyrunning sérii. V letech 2006, 2007 byla dominantní postavou a téměř vše vyhrála. Podle mě, je to skromná žena, co má své srdce na svazích kopců a hor, nejlepším její parťákem jsou pejskové a příroda a kromě toho, musíte být setsakramensky dobří, aby jste ji v závodě porazili … a když se vám to povede, potřese vám rukou a poblahopřeje.

Angela Mudge