V dnešním díle představení reprezentace se uvede poslední žena z týmu Iva Milesová. Běžkyně, která toho v kopcích už naběhala a dobře skutečně dost. Běžkyně, které když to sedne dokáže toho na trati hodně.
Iva je pověstná nejen tím, že dobře běhá v kopcích, ale i tím, že dobře, ráda a hodně píše. Nakonec posuďte sami.
Poprvé jsem závodila asi v pěti letech na běžkách. V mladších školních letech jsem prošla tenisovou školičkou a Sokolem. Od devíti let až do konce gymnázia jsem hrála basketbal za Aritmu Praha, kde pan Jiří Kunc vychoval jedno z nejlepších tehdejších mládežnických družstev v republice. Vrcholem dorosteneckého období pro mě byla účast v play-off nejlepších čtyř týmů a zisk bronzové medaile z MČR starších dorostenek. Na gymnáziu Arabská jsem měla štěstí, že se zde sešlo několik kvalitních dorostenek, z nichž některé v tom věku hrály už i nejvyšší basketbalovou ligu žen. S tímto týmem jsme vyhrály republikový přebor středních škol. Nutno říci, že moje nadšení převyšovalo potřebný talent a na hřiště i do svého živlu jsem se dostávala hlavně tehdy, když jsme se sešly v pěti nebo se někdo vyfauloval. Už jen jako divačka jsem zažila později radost, když české juniorky vyhrály koncem devadesátých let mistrovství světa a rozhodující koš dávala odchovankyně Aritmy Jana Veselá. Moc jsem si jako fanoušek užila MS v basketbalu žen, které se konalo v roce 2010 v České republice, kde české holky odehrály pod trenérem Blažkem před domácím publikem famózní turnaj a vybojovaly stříbrnou medaili. S několika hráčkami jsem se potkávala na hřišti v mládežnických letech, s Míšou Ferenčíkovou Pavlíčkovou jsem hrála dokonce 9 let v Aritmě, takže jsem zápasy v televizi prožívala téměř jako ze střídačky. Tyhle basketbalistky byly samozřejmě už v dorosteneckých letech tahounkami svých týmů, zatímco já jen jedna do počtu, která se k tomu přimotala. Tréninkový dril jsem ale absolvovala se vším všudy, což mi později pomohlo jak k úspěšnému složení přijímaček na FTVS, tak v běžeckém tréninku.
Na střední škole jsem si v basketbalu vyzkoušela i první zážitek v podobě ultra, když se na škole pořádala každoročně akce „24 hodin basketbalu.“ V prvních hodinách klání překypovaly střídačky desítkami basketbalových nadšenců. Když už skóre na obou stranách převyšovalo tisícovku, na hřišti se potácelo deset nejvytrvalejších, omotaných obinadly, tejpy a smrdících masážními emulzemi, zatímco několik vysílených náhradníků usnulo na žíněnkách. Kromě úžasného zážitku jsem si z akce odnesla poznání, že lidské tělo má své limity, a dostatečný respekt k maratónu a delším tratím.
Následující období studia naproti tomu vyžadovalo posouvat svoje hranice. Představa, že stačí přečíst zápisky v sešitě cestou na trénink, vydržela jen do prvního neúspěšného testu. Následovala panika, „co se mám teda vlastně učit, kde to mám sehnat,“ přičemž stres zvyšovaly nahuštěné termíny, obtížná dostupnost některé doporučené literatury a její velké množství.
Vrcholový basketbal vzal tou dobou za své. V době tréninku bylo většinou zapotřebí být na přednášce nebo v knihovně. Večer jsem po několika sportech a přednáškách místo zaslouženého spánku ještě ponocovala nad zápisky z přednášky, což se projevilo v příštích dnech dalším úbytkem fyzických i intelektuálních sil a větším zoufalstvím. V té době jsem procházela psychicky dospíváním, topila jsem se v záplavě protichůdných citů a hledala jsem motivaci, vysoká aktivita se střídala s rezignací. Touha prožívat emoce byla konfrontována nutností udržet si je od těla.
Odreagování jsem hledala na rockových koncertech. Dát si pivo a vyskákat se v davu byl způsob, jak nechat proudit emoce, zapomenout na školu, nebo vykřičet revoltu.
Byť jsem tušila, že útěk a rezignace nebudou dlouhodobým řešením, neboť jak pravil už Seneca před dvěma tisíci let, „chtějícího osud vede, nechtějícího vleče.“
Očistným prostředkem pro mě bylo psaní a skládání vlastních básniček a textů. Zpočátku jsem psala hodně temnou a dekadentní lyriku, postupně jsem se spíš snažila povznést a hledat pozitivní věci. V šuplíku se vrstvily papíry s texty a akordy pro hudební projekt Snakeflame. Jméno bylo inspirováno biblickou scénou s hadem, přičemž had není vnímán jako negativní prvek, ale jako apoštol, který dává možnost volby, iniciátor cesty za poznáním, která je vykoupena bolestí, pochybami a pomíjivostí, přesto stojí za to.
V záplavě různých kapel a žánrů jsem objevila svébytné The Kelly Family. Svůj osobitý rozjezd kariéry doplňovali výroky jako „Každý se může naučit hrát a zpívat jako my, je to jen otázka cviku,“ což bylo v sympatickém rozporu s přístupem okolí hledajícího důvody, proč něco nejde. Názor, že přístup k životu je v mnohém otázkou naší volby, prezentovali v textově silných písničkách jako Cover the Road (Naplň svoji cestu) nebo Break Free (Osvoboď se).
Jezdila jsem na koncerty a srazy fanoušků. Ale něco pořád chybělo. Změna nastala, když jsem se dozvěděla z novin, že Joey Kelly uběhl maraton. Nezůstalo jen u maratonu: Joey v jednom roce absolvoval celou světovou sérii železňáků (3,8km plavání – 180km kolo – 42,2km běh). Hned ten jeho první byl přitom křest ohněm: Joey v cyklistické části spadl z kola a zlomil si klíční kost. Přesto triatlon dokončil. Svoji sérii dlouhých triatlonů zdokumentoval na působivém videu Joey Kelly – The Ironman, podbarveném hudbou the Kelly Family. Film obsahuje několik vstupů Joeyho trenéra Huberta Schwarze a motivátora Dr. Strumpfa. Jejich rady se staly mantrou mých běžeckých začátků. „Běh je stavem mysli. Běž s větrem, běž s minimálním úsilím, ber si energii zvenku. Každá srnka běhá celý den, je šťastná, budí se brzy a bez kafe a večer pokojně usne. Nezná slova deprese nebo smutek. Jaký je rozdíl mezi zvířaty a lidmi? Zvířata se hýbou. Jakmile si to uvědomíme a začneme se hýbat, uděláme krok k lepšímu. Napřed minutu, další den dvě minuty, potom pět minut – pak jsi hrdý, že jsi to dokázal – potom deset minut – půl hodiny denně, a jsi železňák.“
Začínala jsem běhat asi dvacet minut čtyřikrát týdně, postupně jsem přidávala, časem jsem do některých tréninků začala vkládat úseky. A udála se jedna podstatná změna.
Předtím jsem strávila mnoho času nad skripty, říkala jsem si, „tohle se nemůžu naučit,“ a více času jsem strávila nervováním než učením samotným.
Teď, když se mi něco takového stalo, řekla jsem si, „škoda času,“ a šla jsem běhat. Při běhu jsem se najednou přistihla, že už neběžím, jsem celá zkroucená a vysíleně funím. Uvědomila jsem si, že nejsem vysílená během, ale tím, že už si zase myslím, že nemůžu udělat zkoušku, a že to „nemůžu“ přenáším i na běhání. „Teď jsi na běhu, tak se na něj soustřeď a běž. Aspoň něco udělej pořádně, aspoň něco úspěšně dokonči, odběhni ten okruh a užij si, že můžeš běžet“ řekla jsem si, donutila jsem se rozběhnout a začala jsem se soustředit na hluboké dýchání, na odraz, na plynulý krok. A najednou jsem běžela lehce, uvolněně a cítila jsem se šťastná. A pak se stalo ještě něco: přistihla jsem se, že úplně klidně a bez stresu přemýšlím, že až přiběhnu, půjdu do knihovny, vezmu si seznam otázek, nadepíšu si je na volné stránky, vezmu si učebnici a postupně si ke každé otázce napíšu aspoň jednu větu, jeden odstavec. Kousek po kousku.
Hubert říká k dlouhým závodům: „Jsou chvíle, kdy máš pocit, že nemůžeš udělat jeden jediný krok. Ale uděláš ho, jsi díky tomu silnější, uděláš další krok…a takhle dokončíš celý maraton.“
Joeyho sestra Maite říká na videu: „Když chcete dokončit takový závod, musíte tomu dát všechno. A potom budete dávat všechno i jiným věcem, které děláte. Triatlon pomohl Joeymu soustředit se na cvičení na kytaru a během roku se z něj stal výborný kytarista.“
Joey v závěru videa říká, „sport mi zlepšil život o sto procent. Jsem za to vděčný.“
Ač radši běhám kratší závody než maratony nebo ultramaratony, vytrvalost ze sportu mi pomohla přestát těžké životní situace. Škola nebo výměna bytu byly ultrazávody v reálu, u nichž by nedokončení bylo nesrovnatelně krutější než DNF ve výsledcích běžeckého závodu.
Ani běh ale není všemocný lék. Běžec většinou na své trase zbloudí, když pod běžeckými ambicemi začne ztrácet běh samotný, nebo když z něj udělá záminku. Výkonnostní běh pro mě byl destruktivní, když jsem si běžeckými výsledky chtěla vyběhnout lásku, která mi nepatřila. A ani nejrychlejší běžec nemůže předběhnout smrt ani běh času.
Přesto běh činí život snesitelnějším.
SNAKEFLAME: THE JOURNEY (2001)
YOU RISE EVERY DAY FROM THE FIGHT
THE SOURCE POWER OF NIGHT AND DAY
YOU MAY COMPLAIN ABOUT YOUR FATE
BUT YOU´VE SET ON THE WAY
IT´S YOUR JOURNEY THAT FEEDS YOU
IT´S YOUR JOURNEY THAT SOOTHES YOU
FEAR AND PAIN, HARD THEY LET YOU KNOW
BUT YOU GO ON AND IT MAKES YOU GROW
YOU´VE LEARNED TO LEAVE THE CROSSROADS
FOLLOW THE ROAD TO FAR AWAY
YOU´RE THE ONE TO PROVE YOUR FAITH TO
AND YOU HAVE REASONS FOR YOUR WAY
IT´S YOUR JOURNEY…
YOU GET STRONGER THROUGH THE FIGHT
YOU GET HUMAN THROUGH THE FIGHT
THE REBIRTH THROUGH A JOURNEY IS IMMENSE
GETTING THROUGH TEACHES TO FIND SENSE
IT´S YOUR YOURNEY…
Iva Milesová
Iva Milesová – výsledky (běh a sport):
MS/SP, ME v běhu do vrchu: (Mistrovství světa/Světový pohár = do r. 2010 neoficiální MS, od 2011 oficiální MS pod patronací IAAF) – 5 medailí v běhu do vrchu s Českým týmem žen (čtyři stříbrné a jedna bronzová – spoluběžkyně Anna Straková Pichrtová, Irena Šádková, Táňa Metelková, Pavla Schorná Matyášová, Pavla Havlová)
Nejlepší individuální umístění:
9.místo ME Malé Svatoňovice 2006
9.místo ME Cauterets 2007
11. místo ME Telfes 2009
10.místo SP Ovronnaz 2007
11. místo MS Campodolcino 2009
17.místo SP Bursa 2006
Seriály a poháry:
WMRA Grand Prix (mezinárodní seriál závodů Světové asociace v běhu do vrchu)
1.místo 2009, 2.místo 2012, 3.místo 2006 a 2007
Salomon Running Tour, Rakousko – 1.místo 2012
Saucony/Maratonstav Český pohár v běhu do vrchu – 1.místo 2009, 2005, 2.místo 2006
Běhy do kopců v Praze a okolí – 1.místo 2004
Velké závody:
2. Mt.Kinabalu Int.Climbathon, Malaisie 2006, finále SkyRunning World Series, trať 21km/převýšení +2300m/-2600m, čas 3:14:42
2. Sierre-Zinal 2006, 31km/+2000m-900m, 3:09:24
3. Sierre-Zinal 2007 3:10:45
1. Grintovec, Feuerkogel, Katrinberg, Kreuzegg 2012, Kitzbühel 2008,…
Osobní rekordy:
1:15:50 půlmaraton
35:05 10km (v půlmaratonu)
17:09 5000m
10:56 3000m překážek
Jiné sporty:
3. místo MČR v basketbalu starších dorostenek, 2003-4
1.místo Pohár středních škol ČR v basketbalu
5.místo Liga dálkových běhů ČR – běžky, 2007
Napsat komentář